Za černou duhou

"Let the new age of enlightenment begin!" ________ Znáte ten pocit, kdy jste viděli film, neměli jste nejmenšího tucha o čem ksakru byl, ale přesto jste si jej zkrátka zamilovali? Takovým kandidátem je právě kanadský snímek 'Za černou duhou'. Prvotina režiséra Panose Cosmatose je totiž mnoho podivných věcí najednou, zejména famózní poctou béčkovým hororům, kde se Cosmatos mysteriózní optikou snaží pojmout premisu reálných událostí, kdy se v tajných vládních laboratořích za pomoci psychotropních látek experimentovalo s lidským vědomím. Ale jelikož je Cosmatos člověk na slovo vzaté, chtěl divákovi autenticky navodit klaustrofobický psychedelický bad-trip aniž by byl pod vlivem, takže není divu, že 'Za černou duhou' je intenzivním hypnotickým deliriem s dechberoucí vizuální estetikou, kde se abstraktno žene do nejzazšího extrému, díky čemuž je i dokonalým exemplářem filmu, kde forma absolutně dominuje nad obsahem. Člověk má jednoduše prazvláštní dojem, jako by sledoval drogovou variaci na Kubrickovu 'Vesmírnou odyseu', tudíž je relativně jednoduchý se dostat do tranzu. Zážitek ze snímku 'Za černou duhou' by se tak dal přirovnat snad jedině k lízání ropuchy coloradské při sledování brakovýho sedmdesátkovýho slasheru - nechápeš to, ale miluješ to...... (06.11.2021)

Tak som sa opäť nechal uniesť oblakom surrealistického opojenia. Tentoraz to bolo ale naozaj výnimočné. Niečo tak vizuálne nádherného a racionalitu požierajúceho som už dávno nevidel. Moja fantázia pracovala na plné obrátky hoci sa nemala logicky o čo oprieť, chýbal tu pevný bod ukotvenia príbehu. Čo samozrejme bežných filmových divákov požierajúcich konzumný "odpad" okamžite odradí. Mňa to však naopak doslova priklincovalo k stoličke a nepustilo ma až do konca. Nenachádzam slová... Abstraktnosť obrazu, hra s osvetlením, filtrami a jednoduchá elektronická hudba v pozadí v takto dokonale zmiešanej substancií robí s tohoto diela dokonalú surrealistickú snímku ktorá sa kilometrovým oblúkom vyhýba zaužívaným konvenciám. (31.12.2014)

Poměrně zajímavý sci-fi experiment. Audiovizuální stránka je skvělá, atmosféra supr, tempo pomalé, děj skoro žádný, je to zkrátka takový ten ambiciózní umělecký film s "přesahem". Bohužel jsem si z něj ale vůbec nic neodnesl a měl jsem velké potíže, abych ho vůbec dokoukal do konce. Jako režisérský debut je to každopádně povšimnutíhodné, až Panos Cosmatos umělecky doonanuje, budou mě jeho filmy asi dost zajímat, technicky/atmosféricky/vizuálně na to má. (18.03.2012)

HA! Tak tohle je neuvěřitelná záležitost.. Náročný test diváka, který tuhle hypersofistikovanou hru může vyhodnotit jako onanistické dno žabích sraček, stejně dobře jako transcendentální zkušenost, podle toho jak mu to mysl zrovna vyzrcadlí. Jsem přesvědčený, že tenhle film moc dobře chápe jak divák funguje a podle přesných vzorců dráždí jeho imaginaci a boří očekávání. Rafinovaná hra se styly a žánry která ví, že některé otázky jsou tak závažné a velké, že na ně nelze odpovědět jinak než vtipem. (18.02.2018)

Medzi artom a exhibicionizmos nie je až tak tenká hranica, aby sa nedala rozoznať. Cosmatos skôr exhibuje, ale prečo mu to vyčítať, keď mu to ide tak dobre. Zmysel života opäť nenájdeme, ale to sa ani od umenia a kinematografie ani očakávať nedá. Vyzerá to fantasticky a osobne to pričítam tomu, že Cosmatos to ankrútil tak, aby nielen evokoval osemdesiatky, ale aby to pôsobilo tak, že to bolo v osemdesiatkách aj nakrútené. Tomu síce trochu bráni dokonalý digitálny obraz, ale s tým sa nedá nič robiť. Záver som čakal trochu drsnejší, tu tá náhoda pôsobí ako fór, len neviem, či bol zámerný. (02.05.2021)