Přední linie

Je docela jasné, proč má korejský film poslední dekády takový vřelý ohlas. Korejci jsou totiž bravurní řemeslníci, pouští se do atraktivních témat, umí své filmy napumpovat akceptovatelnou dávkou patosu a afektovanosti a jejich tvorba na západního diváka nepůsobí vyloženě exoticky. ______ Při hodnocení Přední linie se někde uvnitř mé hlavy přetahuje nenáročný divák, který si užil pulzujících emocí a výborně nasnímané válečné vřavy s tou druhou půlkou mého diváckého já, jenž nemůže přehlédnout, že Hung Jang do svého díla zahrnul de facto 100% kliše spojených s válečným žánrem a nenabídnul vůbec nic nad to, co už do svých snímků zapracovala kvanta filmařů před ním. Při hvězdičkování na CSFD ovšem většinou dávám o něco větší váhu samotnému diváckému zážitku, než racionálnímu zhodnocení, takže nakonec zůstávám u pěkných 70%. (30.11.2012)

"Zastavte veškeré nepřátelské aktivity na všech frontách. Opakuji. Zastavte veškeré nepřátelské..." Tihle kluci korejský prostě vědí jak na mě. Beze srandy, jeden z nejlepších (proti)válečných filmů, který jsem kdy viděl, kdy se naprosto makabrózní scény útoku prolínají s těžce osobními záběry vojáků, kteří vlastně ani pořádně neví, za co bojují, ale rozkazy se přece plnit musí. Ve filmu je hodně znát, že se Korejci skutečně snaží přijít na podstatu korejské války, kdy proti sobě bojoval (vlastně bojuje, protože jsou dodnes ve válečném stavu) jeden národ. Silný snímek o nesmyslnosti válek. "Na něco se tě zeptám. Na tohle ses mě ptal před třemi lety. Víš, proč prohráváte? Protože nevíte, proč bojujete! Tak proč bojujeme? "Věděl jsem to. Věděl jsem proč. Ale... Už je to příliš dlouho. Zapomněl jsem." "Ty jeden hajzle." (20.03.2012)

Proč? Nač? Jak? Nikdo, a to myslím opravdu vážně, neumí ukázat absurditu války tak jako Jihokorejci. Teď jsme dokoukali a já místo jedné dvojky vína musela dát dvě. Jinak bych to snad nezvládla. Poslední půlhodina mě zase jednou srazila do kolen. A první "nehistorická" role Lee Davida, v které jsem ho viděla, je nezapomenutelná. (03.05.2013)

Povedený válečný snímek se sympatickými charaktery a zajímavým námětem posledních chvil korejské války. Poměrně tradiční scénář vyčnívá asi jedině tím, že značný prostor dostanou i příslušníci severokorejské armády. Co se týče typických patetických útoků na city diváka Front Line je celkem umírněný film a to zejména ve srovnání s Brotherhood of War. Front Line je poctivým válečným filmem se vším všudy. Pravdou je že nepřináší nic dosud neviděného, ale je jen na divákovi zda to brát jako mínus. (19.09.2013)

Súhlasím s Thomassim, Predná línia je bezpochýb najlepší vojnový film roku. Popravde, konkurencie veľa nebolo, ale keby aj, kórejci to podali znova natoľko veľkolepo, že by si svoje prvenstvo určite obhájili. Neviem ako to kórejci robia, ale na ich filmy všeobecne a vojnové zvlášť sa vždy teším. Pred zhliadnutím som sa často pýtal sám seba, či má šancu byť lepším filmom ako Putá vojny, ktorý spolu s Ryanom prezentujú maximálny kvalitatívny strop vojnového filmu. Najväčším problémom filmu je, že uspokojí predovšetkým priaznivcov vojnového žánru, naopak Putá vojny svojím dojímavým príbehom o dvoch bratoch, rodine a láske dokáže uspokojiť takmer každého, dokonca i nežné pohlavie. Napriek tomu skvelý film, výborné akčné scény, hlavne nekonečné bitvy o kopec, dobrá dejová linka so schovávaním jedla a alkoholu medzi nepriateľskými stranami a asi najviac potešili scény so sniperom, nazývaného "Dve sekundy". Postavy sniperov mi vo filmoch pripadajú vždy zvlášť zaujímavé. Filmu chýbajú jedine dojímavé scény. Putá vojny ostávajú neprekonané, napriek tomu dávam plný počet aj keď s prižmúreným okom. 90%. (08.05.2012)