Putá vojny

Proč ti asiati tolik přehrávají?! Úplně mi to rvalo srdce, když umíral někdo blízký a potoky slz se linuly ze všech stran. Když se tak ale dělo asi podesáté, mé pocity už byly někde jinde. Někde na konci filmu, který byl stále v nedohlednu. Ono těch 148 minut je docela slušná dávka, navíc, když se toho na bojišti nic moc nemění. Nemění se hlavní hrdinové, kteří se umí vyhýbat kulkám. Všechny tyto dejavú aspekty často vyvrocholily v to, že jsem se místy nudil. 58% (19.06.2011)

Po technické a formální stránce naprostý nářez - například úvodní bitevní scéna takřka strčí svou autenticitou a emocemi do kapsy i ty nejlepší sekvence z Ryana. Také ústřední hudební motiv funguje i přes časté opakování perfektně, hlavní herecká dvojice je nesmírně sympatická a nadaná a silné emocionální vsuvky uprostřed akčních pasáží jsou velmi vkusně a nerušivě dávkovány. Bohužel příběh je překvapivě natolik hollywoodsky šablonovitý a se všemi jeho patetickými flashbacky a rodinnými motivy tak neoriginální a nereálný, že sráží ten formální megapotenciál o hvězdičku níže. Ale všechno bych to asi rád přehlédl, nebýt závěrečného "dezertérského" zvratu, který už byl úplně mimo mísu. Jinak ale velice poctivé 4*. (22.02.2014)

Kdyby ve filmu nebylo tolik šikmých očí, tak bych zcela bez ostychu prohlásil, že se jedná o americký film, neboť jsou, do posledního detailu, všechny aspekty amerického filmu splněny. A to včetně sentimentální hudby, která vás ani na okamžik neopustí. Podobnost s americkými filmy přinesla však i spoustu kladů. Například prostě musím zmínit úžasnou technickou stránku filmu a velmi pěkné efekty. Citům film vyhlásil válku a tlačí na strunu tak vehementně, že po emocionální stránce to vzal kolem mě velkou oklikou snad až přes tu komunistickou Koreu na severu. Zkrátka Pouta války je v mých očích takový klasický váleřný film, kterým strašně rád dávám 3*. (01.09.2012)

Poctivou (místy i moc) dávkou sentimentality nabitý válečný epos, který pochopitelně nutí ke srovnání se Spielbergem a jeho Saving Private Ryan. I zde jsme svědky rozpomínání si starého muže na válečné události z poloviny 20.století. Spolu s ním a jeho bratrem se vracíme do běsnění korejské války, kam byli oba násilím odvedeni. Bitevní pole ukazuje odlidštěnou tvář člověka, kde neexistují žádná pravidla pro přežití. Starší a ráznější z bratrů se ovšem (aby zároveň dosáhl bratrova propuštění) stává vražedným strojem a válečnému peklu zcela propadá. Efektní bitevní sekvence (stejně jako u Spielberga), rovněž četná ruční kamera, končetiny ne zrovna tam, kde mají obvykle být, krev, beznaděj. Upřímně mi jen místy chyběl silnější příběh, dalo se čekat, jak to asi celé skončí, forma jednoznačně obsah převyšuje!! (28.09.2006)

Neurážela bych tento film srovnáváním s emerickým Ryanem. Pouta války také mají své mušky, mnohdy příliš tlačí na city, ale nelze jim upřít tak jednoznačný protiválečný kontext, že méně než čtyři hvězdičky dát nemohu. Škoda, že testosteron nejde odoperovat, kdyby jeho nadbytek šel léčit, nemusely by být války, z nadbytku estrogenu se takové pitomosti nedělají. (08.05.2012)