Výheň

Je vidět, že nejsou třeba žádné sci-fi efekty, ale stačí nápad a přeexponovaný film a je na světě slušný lehce postapokalyptický film stačí, který má hlavu a patu. Není to o záchraně lidstva, ale o osudech skupiny lidí v daném prostředí. Pro mě to byl vnitřní souboj mezi uvažováním civilizovaného člověka proti člověku, který uvažuje racionálně, pragmaticky, vzhledem k těžkým okolnostem. Jinak řečeno se tu řečeno kloubí pohledy diváka, který stojí o děj; herce, který děj prožívá, plný emocí; a herce, který se dokáže od emocí oprostit a zvolit nejlepší cestu v dlouhodobém horizontu. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 4 | humor 0 | akce 2 | napětí 4 | pustil bych si znovu 6 (23.09.2012)

Vizuálně zajímavá nuda v postapokalyptickém světě. Problém je v nevyváženosti částí tohoto road / walk / run movie (začátek slibný, když se jede, prostředek průměrný, když se chodí, konec nudný a jakoby z jiného filmu, když se utíká) a také v tom, že tvůrci divákovi nedávají žádné odpovědi na logicky se nabízející otázky typu: Proč přišla právě tahle katastrofa? a Kam vlastně hrdinové jedou / jdou / běží... (05.11.2012)

Souhlas s Rob Royem. Hell je kvalitní post-apokaliptickou záležitostí, která se může směle postavit ke skvělé The Road nebo Book of Eli. Švýcarsko - Německá koprodukce velmi překvapila a s přehledem dokázala, že na natočení snímku tohoto typu není třeba stovek miliónů dolarů. Aby člověk v plné míře pochopil, že s lidstvem je to v pr.. netřeba točit v kulisách opuštěných měst či vyrabovaného New Yorku. Stačí pár starých aut, zaprášená benzínka a farma... K tomu přesvícený obraz krajiny a žlutavé filtry navodí atmosféru pekla i výhně/jasného světla pro což byl skvěle zvolen název Hell. Mám rád snímky, kde parta hrdinů jede zpustošenou krajinou, cestou sbírá po opuštěných domech, vracích aut atd. vše co by se jim mohlo na dlouhé cestě hodit a putuje kamsi za chimérou, že ještě někde je kousek toho původního světa... To je příběh i hrdinů z tohoto filmu. Neprchají před zombíky, neprchají před virovou nákazou ani nejedou zemí zničenou jaderným výbuchem. V roce 2016 došlo ke zvýšení teploty o 10 °C a k rozsáhlým slunečným bouřím v důsledku čehož zěmě vyschla a voda se stala nedostatkovým zbožím. Padly vlády a společnost přestala fungovat. Hrdinové snímku zkrátka jen jedou vyprahlou pustinou. Voda má cenu zlata, hledá se všude i v rourách radiátorů a za konzervu broskví v nálevu by člověk zabíjel.... Jenže stejně jako se snaží přežít osádka vozu, snaží se přežít i ostatní, které hrdinové cestou potkávají... Film mne opravdu mile překvapil, atmosféra super, napětí bylo dokonalé, strach místy také. * * * * (27.06.2012)

Druhý film režiséra, německá produkce, velké ambice a postapokalypsa? Pro předsudečně přechytračené diváky zdánlivě nekompatibilní hodnoty, ale v konkrétním případě snímku "Hell" vše do sebe dobře zapadá. Zdejší svět je (v rámci fikce) vnitřně kauzální a tedy ne jen snůška volně poskládaných nesouvztažných, či přímo si protiřečících motivů jako v pseudo-komiksových slátaninách "The Book of Eli" či ke své smůle nedotažených titulech jako "Stake Land". Navíc nápad se světem, který se ve dne mění ve výheň utváří osobitou atmosféru i zavdává k působivé vizuální stylizaci. Na jednu stranu se lze do snímku obouvat kvůli evidentní inspiraci McCormacovou "Cestou", ale nutno ocenit důsledně naplňené odlišení vůči předobrazu. Ono odlišení spočívá v důrazu na ženskou a mateřskou stránku oproti maskulinní a otcovské. Vedle péče o dítě, přesněji řečeno mladší sestru tak do vyprávění vstupují také genderové motivy. V tomto ohledu je pak pozoruhodné, jak vyprávění prostřednictvím hrdinky ohledává maskulinitu i feminitu. Muži tak jsou vyobrazení jako pudově jednající grobiáni, v krizových situacích nepoužitelní slaboši, maminkovští mazánci bez vlastní osobnosti nebo v poslední řadě ti vzácní, kteří jsou maskulinní v tom správném a ideálním světle, tedy coby opory v případě nouze a rovnocenní partneři v ostatních okamžicích. Podobně jsou i ženy prezentované jako "dívky v nesnázích", fanaticky panovačné matky, ale také v ideální podobě jako aktivní hrdinky, které se dokáží o sebe postarat. (28.10.2012)

Překvapivě působivý německý nízkorozpočtový postkatastrofický film, který se námětem a realistickou syrovostí podobá americkému filmu The Road podle knihy Cormaca McCarthyho. Není sice tak epický a výpravný jako on, ale atmosféru má srovnatelnou - to myslím samozřejmě jako jeho plus. Leckomu asi nebude vonět jeho evropská pomalost a neakčnost, zkrátka klidné dějové tempo, a bude se při jeho sledování nudit, mně však sedl perfektně, poprvé i podruhé. Byla to velice příjemná změna stylu v mém zahlcení hollywoodskou produkcí. (27.09.2013)