Hra
Play
Play
Play
Play
Play
Play
Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Marius Dybwad BrandrudHrajú:
Anas Abdirahman, Sebastian Blyckert, Yannick Diakite, Sebastian Hegmar, Abdiaziz Hilowle, Nana Manu, John Ortiz, Kevin Vaz, Johan Jonason, Axel Danielson (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Film rekonstruuje s mrazivostí i jemným humorem skutečný případ systematického a sofistikovaného okrádání dětí skupinou jejich vrstevníků černé pleti v průběhu několika let v centru Göteborgu. (Cinemax)
Recenzie (101)
Chápu, že téma to je rozhodně závažné, nelíbil se mi způsob zpracování a taky se k tomu vlastně nijak nepostavili... ()
Rejža si měl, sakra, před začátkem filmu srovnat v hlavě, o čem snímek chce točit a podle toho vyselektovat použitý materiál. Příběh o imigrantech? proč ne. Snaha o navození bezmocného pocitu ubližovaných? klidně. Kritika lidské lhostejnosti. možno. Vše najednou? těžko! 50minutové soustředění na jeden motiv by vydalo za mnohem více, stopáž notně přibuchuje rakvičku filmu, kam by se předně měla hodit malá baletka i se skupinou konzumních indiánů. Každopádně máte díky tomuto snímku možnost se názorně seznámit se souslovím "připosrat se strachy". Promarněná šance. ()
Tohle byla těžce psychologická Hra. Ze začátku mě překvapila statická kamera a říkala jsem si, že nevím, jestli mě ty dlouhé záběry, mnohdy skoro do prázdna, vůbec budou bavit. Ale za chvíli jsem si zvykla a pak už mi to přišlo úplně přirozené a každý záběr měl svůj smysl. Šikana, smýšlenky a lži, nátlak, strach, a obrovská bezmoc, to všechno z toho šlo cítit. Musím říct, že ještě dlouho po filmu jsem o tom celém přemýšlela, jestli je je vůbec nějaké východisko a na nic jsem nepřišla. A navíc menšinová problematika je jedno veliké a ožehavé téma, takže ho tu ani nechci rozebírat. Jediné, u čeho jsem se usmívala, byl podpříběh s kolébkou ve vlaku. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. ()
V hlavní roli společnost, kde si každý hledí svého či jen tiše přihlíží. Za prvé - trklo mě jak jsou imigrantští výtržníci živí - tónem a rychlostí mluvy, schopnosti ozvat se při pocitu křivdy, promptně jednat. Jsou to lidi krve, vědí že žijou. My evropané tuto energii už nemáme. Jsme zvyklí, že proti nepřízni osudu nic nezmůžem, raději budem trpíc mlčet, ventilace proběhne až o samotě v anonymním bezpečí internetu. Představa vymožení práva nám přijde legrační, děti jsou vedeny k tomu nechat si vše líbit, podřízení se autoritě vyjde nakonec stejně nejvýhodněji. Za druhé - k integraci menšiny do většiny je zapotřebí jak vůle přizpůsobit se většině, tak vůle přijmout menšinu. Bohužel jsme svědky toho, že se menšina neintegruje, jelikož není přijímána, protože přeci nelze přijmout někoho, kdo se nechce přizpůsobit, ikdyž nemůže, protože společenské klima je zaseklé v tomto paradoxu, jehož řešením si nikdo nechce špinit ruce. Bohužel, změna k lepšímu vede skrze opuštění mentálních ghett. Ono "vzájemné kulturní obohacení" musí nastat PŘED integrací, má-li být úspěšná. Oni si musí zvyknout na zdejší řád, my si musíme osvojit jejich bezprostřednost a otevřenost. Všimli jste si jak málo se ve filmu vede dialog? Přitom právě ten je naprosto klíčový. So keep talking. ()
Naprosto dokonaly film,ktory zaujme a zrejme aj odradi svojim spracovanim.Nie každy divak ma rad dlhe zabery ale je to natočene paradne a Ostlund zvolil skvelu temu ktora je teraz hlavne v Zapadnej europre velmi aktualna.Detsky herci predvadzaju skvele vykony je to cele velmi autenticke a naturalisticke.Psychologicky tažko stravitelny film kde agresori šikanuju svoje obete psychicky nie fyzicky,film kde ulice pripominaju džunglu v ktorej prežiju len ty silny. ()
Tedy až sem dospěla západní evropská společnost.. můžeme si gratulovat. Historie zažila už nespočet vzestupů a pádů různých civilizací ale prosperující a svobodná civilizace, která se sama a dobrovolně "vykastruje" a zcela submisivně se odevzdá barbarským hordám, to bude nejspíš skutečně premiéra. Beztrestnost vybraných skupiny obyvatel, vyplývající z pozivitni diskriminace poháněné slepě fanatickou politickou korektností, je něco bezprecedentního a po zhlédnutí tohoto filmu se upřímně divím, že ve skandinávských státech ještě nevypukla občanská válka. Je už jen vtipnou třešničkou na pomyslném dortu, že tento relativně bezzubý snímek byl hned po premiéře ve Švédsku označen za rasistickou propagandu a prakticky zakázán lidmi, kteří sami sebe považuji a označují za obránce svobody projevu a demokracie. Scéna s kolébkou je opravdu prozaická: společnost ohrožuje bezpečnostní problém, který je způsobený bezohledností menšiny, neochotné podřídit se zcela jasným a uceleným zákonům společnosti (hromadné přepravy). Tento problém má jednoduché a spravedlivé řešení, které ovšem poškodí pachatele, což je v rozporu s morálním smýšlením dané společnosti a ta se tak dostává do skutečně vtipné situace, do pozice kde společnost představuje obrovitého slona a menšina titěrnou a otravnou myš, která ovšem může slonovi dělat co se jí zachce, jelikož ten je paralyzován strachem z vlastní síly a morálních zábran, které mu sice dopomohly k velikosti, nicméně tváří v tvář čirému zlu ho činí bezbranným. Kéž by se ti správní lidé na film podívali a zamysleli se nad ním. Celkově jde o velice nepříjemný, mentálně náročný film o zákeřné a kruté formě psychologické šikany, která v dnešním světě, skrytá před zraky většiny, kvete lépe, než kdy dříve. Pátou hvězdu dávám za odvahu tvůrce, který tímto objektivním a umně zpracovaným filmem riskuje kariéru a možná i život (minimálně ten na svobodě). 5/5 ()
Velmi chladný a psychologicky dobře postavený film. ()
Opravdu velice znepokojivý snímek. Tak zvláštní atmosféru jsem snad při sledování filmu nezažil. Jedná se jinak o čistě festivalový zážitek, který stačí vidět pouze jednou. Lyrický aspekt zde hraje první housle. Když vezmu v potaz jakým tématem se film zaobírá, tak dnes už by takové dílo nejspíše neprošlo. ()
O tom co se děje ve Švédsku se nesmí mluvit. Přesně jak je to napsáno v zajímavostech, jde bohužel o tabu a přitom sem tam pronikne na veřejnost útok nějakého imigranta či podobné gangy a strach Švédů z některých částí měst, především ve Stockholmu. Řeklo by se: Kdo chce kam... nebo také Co si navařili... Tohle je bohužel jen kapka v moři. Jako film mi ale Hra nesedí. Jednak popisuje události poněkud zvláštně. Například kamera je vyloženě iritující. Stabilní, nepohybující se záběry jsou opravdu podivné, hlavně v momentě, kdy slyšíme dialogy, ale děj se odehrává mimo záběr, což se sice stane jen párkrát, ale je to tam. Stejně tak bych radši viděl víc podobných případů pro porovnání a my vidíme vlastně jen dva, přičemž ten druhý je docela dlouhý a místy únavný. Chlapci mohou požádat o pomoc širokou veřejnost hned několikrát a neudělají to. Zřejmě příbuzní v závěru se pak chovají nelogicky. Místo, aby věc řešili s policií, si domnělé agresory najdou a co jsem vůbec nepochopil ještě jim domlouvají. A rozhodně bych si rád odpustil pohled na kadící dítě.... ()
Kto nepochopil, prečo sa Östlund v tomto filme venoval v dvoch dlhých záberoch aj Indiánom, má buď málo fantázie, alebo je sprostý. ()
Takovej svedskej Seidl. Ale neco mi tam chybelo. Kamera je fakt uzasna. ()
Hra je skutečně myšlenkově bohatá a podnětná, provedení však Östlundovi nežeru, byť to zřejmě natočil přesně tak, jak chtěl. Antidivácká je hlavně forma, kdy kameru posadí na stativ, a nutí nás sledovat pět minut prázdnoty bez dialogů, než se začne něco dít, a to v každé scéně! Uff. Dále s obsahem to není o mnoho lepší, jelikož sledujeme partičku černých parchantů, kteří šikanují slabší, na což se vůbec nedívá snadno. Zvlášť jako rodiče bychom strašně rádi zasáhli, film nás však jako diváky nutí k pasivitě, a násilně nás staví na stejnou úroveň většiny dospělých zde, kteří jen nečinně přihlíží bezmocnosti těch malých obětí. A nevidím ten koncept vyloženě jen jako kritiku imigrantů, jelikož takové partičky sígrů, které si vynucují dominanci nad ostatními, nejsou nic nového, viděl jsem to například i u nás v 80.letech. Můžeme jít samozřejmě i mnohem dál do minulosti, lidé se příliš nemění, ačkoliv společnost je opravdu jinde - a nedá se říct, že dál. Přibývá Stínadel a Vontů, přitom nové Rychlé šípy není nikde moc vidět. Zlu se nesmí ustupovat ani o krůček, protože potom už se nezastaví. ()
Uf, nedívá se na to dobře. Šikana v podání dětských přistěhovalců ve Švédsku. Syrové ()
Co to mělo znamenat skoro dvacetiminutovka na závěr do háje.Celou dobu točíš tohle a pak si ještě přisolíš a na konci číňan opět s klarinetem.Tenhle divný flame mě fakt nebavil a mělo to končit v tý restauraci,což by snímek ještě více zesílil.O tom co si myslí jejich zdejší populace bych větral jinam.Musím říct,že člověk si musí zvykat.Statická kamera má svoje kouzlo,jen musíš umět do něho taky něco dát.Scéna v tramvaji,strom byly suprové.Ještě bych podotknul skvělý kliky,ale myslím si,že tam byla smyčka:)Občas je toho koukání a čekání zbytečně moct a kupodivu nejvíc nudný je to právě v obchodáku.Pak tomu přijdete na chuť a říkáte si dobře Vám tak.Je doopravdy krásný,že autentický je to až na dřeň a dalo by se říci,že pěkně kontrovezní.Ve Skandinávii imigranty rádi a tohle je docela kopnutí do vosího hnízda,vykompenzovaný tím "čínanem".Jak říkám,nebaví mě konec,zbytečné vlakové scény.Téma stále aktuální a nejspíš bude ještě hromadu let.Ta postupující šikana a beznaděj je ovšem skvěle zahraná.Hlavně,když kluci dostanou pokutu,že nemají jízdenku.Tam úplně vidíš jak ten svět je na hovno,ale on takový je.Nadřazuje někdy víc těm hodným,než zlým.70% ()
Stálo to dost úsilí toto dodívat. Myslím, že západní společnost je v ......., bohužel. Palec nahoru za odvahu toto natočit ()
MultiKulti nás zničí. ()
Mrazivo realistická dráma o detskej šikane, poprepletaná témou imigrácie. Takéto životné situácie si však deti môžu zažiť kdekoľvek na svete a nielen tam, kde sa téma imigrácie stala pre krajinu nosnou. Presne, ako sa píše v obsahu filmu, ide o hru, a o obyčajnú nadvládu. Režisérovi sa takisto skvele podarilo znázorniť kontrast vyspelej krajiny a jej paradoxy (scéna s kolískou, či spokojne športujúci a psa venčiaci nič netušiaci dospeláci). A opäť, ako aj pri iných témach, 'spravodlivosti' sa dostane hlavne tomu, kto kričí a nie tomu, kto ju aj skutočne dostať má. ()
Keď sa šikanované decká nijako nebránia, nekričia, nevysvetľujú dospelým - tomu sa rozumieť dá. Ale keď ani dospelí nevedia vysvetliť situáciu, keď treba, tak film na tom skrátka padá. To je celkom škoda. Pretože spracovanie témy je zaujímavé a originálne. Divák je napätý a znepokojený celý čas. Škoda len, že tí dospelí sa správajú ako s nízkorozpočtovím IQ. ()
Filmový experiment se zaměřuje především na rozhořčení diváka. Byl jsem naštvaný a hypnotizovaný zároveň asi tak, jako ten tichý pozorovatel v tramvaji který mlčí, aby nedostal přes držku. Film natočený záměrně tak, že si ho nemáte užít ale prožít. Stačí postavit kameru na správné místo, nechat plynout čas a sledovat jak parta výrostků šikanuje své vrstevníky bez násilí, ale jen s dobře využitým psychologickým trikem. Nevím, na koho jsem byl naštvanější více, jestli na agresory nebo na bezradné dospěláky, kteří si především hledí svého, aby nemuseli nic řešit. Tato hra čím bude starší, tím bude odvážnější a možná bohužel i aktuálnější. ()
Film, ze kterého by se Tomio Okamura osypal. Postavy i děj-neděj mě docela neskutečně iritovaly. Ti, kteří mají mluvit, většinou mlčí a ti, kteří mají mlčet, se navzájem překřikují. Ocenil jsem naopak kameru se zajímavými, vesměs statickými a nezvykle dlouhými záběry, během nichž protagonisté beze střihu neustále hrají své role. Ne vždy jsou ovšem přímo v záběrech právě promlouvající postavy a když už ano, ne vždy jej jim vidět do obličeje. Je zřejmé, že spousta replik byla do filmu přidána teprve v postprodukci. Nechybí bizarní scény typu defekujícího dítěte, zabíraného zezadu jen z několika málo metrů. Musím přiznat, že chování přistěhovaleckých "dětí" ve mně chvílemi začalo probouzet odpor až agresivitu. Jestli to takto skutečně v Göteborgu vypadá, tak potěš koště a případnou návštěvu Švédska si určitě odpustím. ()
Reklama