Réžia:
Michel HazanaviciusScenár:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrajú:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (798)
velebení kýče aneb pocta všemu, co bylo v němé éře kinematografie špatné. ()
Celosvětově divácky úspěšný film. Shodou okolností jsem v krátké době shlédl 3 filmy na stejné téma - konec éry němého filmu: Byly to Hugo a jeho velký objev, pak Zpívání v dešti a nyní moderní němý film The Artist. Ten v podstatě opisuje zápletku Zpívání v dešti, které působí proti Artistovi mnohem svěžeji a moderněji i přes rok vzniku 1952, má i výrazně lepší hodnocení na ČSFD, zato nevyhrálo 5 Oscarů. To jsou ty paradoxy. Za poutavě natočený němý příběh Umělce - nebo jak mu my Češi říkáme The Artist, za herecké výkony Jeana Dujardina, za scénu Bérénice Bejo se svrchníkem a za famózního pejska ovšem tleskám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=O8K9AZcSQJE ()
Oněměla jsem. ()
Obvykle zběsile nejásám, když zahlédnu cosi starého, černobílého a němého, ale tentokrát učiním výjimku. Asi proto, že tohle je nové, černobílé, skoro němé a hodně zábavné. Jsem si jist, že z němého hvizdu Peppy Miller budu mít ještě dlouho zalehnuté uši a její sexuální scénu s Valentinovým kabátem má děravá paměť jistě také nějakou tu dobu udrží, stejně jako to neuvěřitelné jiskření mezi hlavními protagonisty. Takže jeden němý aplaus za vynikající casting a pokud někomu schází v mém hodnocení pátá hvězda, tak vězte, že uhořela ve Valentinově domě při zbytečně dramatických pasážích. ()
Nemyslím si, že by The Artist byl kdovíjaké mistrovské dílo, je to poměrně prostý film, který si ve stylu úsloví "v jednoduchosti je krása" klade za cíl pozvednout ducha jak běžných diváků svou šarmantní "pohádkovostí", tak filmových pamětníků a zarytých kritiků svými odkazy. Umělec je film skutečně pro všechny, v dnešní době je kouzelné, že/jak vypráví pouze obrazem a gesty (skvělá práce herců v popředí) a jak dobře to funguje. Příběh o přelomu němé a zvukové éry vynikne krásně, byť samozřejmě nelze zacházet do velkých detailů, romantika působí jako lehounké (zkreslené) pohlazení, postavy hýří charismatem i němými emocemi a my se můžeme jen blaženě usmívat a hltat do puntíku splněná žánrová očekávání a klišé, neboť pro nás přicházejí v nové formě - v 80 let staré formě. 8/10 ()
U tohohle příjemného snímku mám jediný problém s tím, že je skvělý ze svého námětu a principu provedení, ale jinak v něm není žádný režijní nápad, nečekaný zvrat ani překvapivý prvek. Je to film bezesporu půvabný a s kouzlem, ale zároveň je přesně takový, jak jsem si ho představoval. A není to tak trochu chyba? ()
Bublina splaskla. Nejedná sa pravdaže o zlý film, ústredná dvojka je veľmi šarmantná a atmosféra je príjemná, ale film zbiera body len vďaka svojej terajšej neokukanosti. Ak by som však mal film porovnávať s nemou čiernobielou Hollywoodskou tvorbou z daného obdobia, našli by sa desiatky lepších filmov. Film roka? Ani náhodou a filmom roka ho môžu označiť len ľudia s nostalgiou v oku, ktorým nemá doba chýba a je to pekná novodobá ojedinelá spomienka alebo ludia, pre ktorých je to film originálny (čo je pravdaže z pohľadu filmovej histórie blbosť). 5 Oscarov? Každopádne to dokazuje, že by sa malo členstvo akadémie radikálne omladiť. Ako pocta jednej ére filmu dobré, ale druhýkrát to už vidieť rozhodne nechcem. ()
Milé, sympatické a rozhodne nie tak artové ako sa môžu mnohí po prečítaní premisy obávať. Naopak, vďaka výrazným prvkom nemej grotesky si na svoje pokojne môžu prísť aj diváci neodchovaní na starých filmoch, pokiaľ ich vyložene neodpudzuje čiernobiely vizuál. Napriek tomu sa nemôžem ubrániť dojmu, že Artist zbiera ocenenia skôr za dokonalú imitáciu dobových filmov ako za skutočné kvality. Nevadí mi to ale práve kvôli tomu ide v mojich očiach len o príjemnú jednohubku, ktorá ma za srdce nechytila, nech som sa snažil akokoľvek. A najviac ma prekvapuje, koľkí diváci nepoznačení starými časmi ju označujú za dokonalú filmovú poctu. 75% ()
The Artist pochopitelně není zdaleka tak špatný, jak by tomu odpovídala moje jediná hvězdička, ale není ale zdaleka tak dobrý, jak by tomu nasvědčovaly nadšené komentáře a pětihvězdičkové nadělení od ostatních. To, že má četné nominace na Oscara a reálnou naději na celkové vítězství, pak ponechávám zcela stranou, protože nadílka Oscarů nepředstavovala a nepředstavuje v dějinách kinematografie punc kvality. Představuje jednoduše kalkul filmové akademie, která podléhá nějakým trendům, náladě a šikovné reklamě distributora, podobně jako i divácká obec. Napíšu to takhle: The Artist je typický midcult tak, jak ho definuje Umberto Eco ve své knize esejů věnovaných kultuře, která u nás vyšla pod názvem Skeptici a těšitelé. To znamená zručně vyrobené dílko, které se tváří jako avantgarda a chytře pracuje se snobstvím té části filmových diváků, která opovrhuje běžnou konzumní produkcí a sama sebe pasuje za ctitele artové produkce. Je to filmík, který nezatěžuje mozkové závity, za kterým se neskrývá myšlenka a umělecké riziko, sází na jistoty a profesionalitu filmového řemesla. Samozřejmě není ani originální, tohle tady bylo už několikrát a řekl bych ne v tak líbivém, ale pociťově přesvědčivějším provedení. Takovému Juhovi jsem svého času nadělil 4* a příjemně mě potěšil. The Artist má tu smůlu, že jsem ho viděl v kině, které jinak navštěvuju jen vzácně a přísně si vybírám. Vidět ho v televizi, po 20 minutách bych ho vypnul a nehodnotil. Takhle mě nebetyčně naštval, zvlášť když jsem byl ve společnosti a nemohl odejít z kina. Pro mě je prostě moc líbivý a povrchní, emočně se s ním úplně míjím a nějak nedokážu přistoupit na jeho hru. Připomíná mi obrovské mýdlové bubliny, které moje děti vytvářely v IQ Parku v Liberci. Vypadají efektně, ale vzápětí prasknou a nic po nich nezůstane. Za dva roky, až pomine momentální oscarové oslnění a vyprchá efekt šikovné marketingové kampaně produkční společnosti, po Umělci neštěkne myslím ani pes. Ale abych nepsal jen o záporech, Bérénice Bejo je opravdu půvabná, stylizace do konce 20. let sice má s realitou tehdejších dějů ve filmové výrobě málo společného, ale má své kouzlo a sestříhaná do stylové 30minutové grotesky by ve mě vyvolala úplně jiné pocity. Celkový dojem: 25 %. ()
Umělec není zdaleka dokonalý či snad nezapomenutelný, přesto jde bezesporu o kvalitní podívanou. S tím záslužným bonusem, že díky všeobecně kladnému přijetí se na ni podívají i ti, kteří se jinak němým filmům vyhýbají. A neprohloupí. V první řadě z něj sílí nadšení a hravost. Nějakou dobu je veselý, milý a moc příjemně se na něj dívá. Pak začne být poměrně smutný (to když se začne ozývat pýcha s hrdostí), což mu sice neubere nic na poutavosti, ale původní atmosféra se z větší části vytratí, a to mě osobně trošku mrzelo. Ve vážnější poloze film však neselhává, navíc hlavním hrdinům už fandíte natolik, že ztracenou pohodu s klidem oželíte. Potěší jak výborně vybraní představitelé (nejen hlavní pár, ale hodně jsem si užíval i Goodmana či Cromwella…nebo věrného psíka), tak technická stránka s osvěžujícími detaily (líbilo se mi především uvedení nástupu zvukového filmu), nemluvě o hudbě (ta sice nebyla s filmem tak srostlá jako třeba v o rok mladší němé španělské Sněhurce, přesto dobře pasovala). Za mě to budou solidní 4*. ()
Sledovat tenhle film je čistá zábava. Bez únavných keců, jen se zakoukat do hereckého koncertu. Nápad natočit tento film byl trefa do černého. Je docela zajímavé, že se nejnovější snímky (Hugo) věnují současně počátkům filmu. ()
Kráčení s dobou on mlčel hrdé ne, kdo však za ní ztrácí, ten peklu časem propadne.. Odzbrojující jak úsměv Jeana Dujardina, kouzelné jak oči Bérénice Bejo. Faleš o falši uprostřed falše, co vám své srdce podá na dlani a vy víte, i když jej neslyšíte, jak hlasitě tluče... ()
Nenachádzam slov. Herecky, hudobne námetovo geniálne spracovaná látka s podivom, ani nie rok stará. Standing Ovation !!! Brilantná filmárčina, Michel sa Mi vtrieskal do hľadáčika .Takto majú vyzerať filmy, ktoré chcú niečo povedať, podať,aj keby nič z toho, aspoň potešiť diváka , ktorý miluje filmy - patrím medzi nich a akútne potrebujem DVD . ()
100 minut čekání na hrdinův hlas, a když konečně přijde, máte větší radost, než z celé snahy vrátit se o pár dekád zpátky do doby, kdy se umělci vyjadřovali víc obrazy než sáhodlouhými dialogy. Všechna čest ústřední dvojce. O něco menší scenáristovi s režisérem, kteří se konvencí a schémat drží až příliš doslovně a ve finále tím pádem přináší skutečně jen hezkou vzpomínku, z níž moje filmové srdíčko úplně nepookřálo. Pokud ale vyjdou Oscaři, truchlit nebudu. Akademie už ušila i větší (neurážející) boty. ()
[imdb: 8.4/10] | me: Svižné, svieže predstavenie, ktoré má skvelú atmosféru vďaka výbornej kamere, hudbe a "krásnemu" herectvu ... Je to čarovný film, ktorý vyčnieva z radu a poteší oko každého filmového fanúšika hľadajúceho niečo nové a zaujímavé. With pleasure. ()
Velké plátno filmu sluší, nebýt ho, tak je to za 3*. Jenom proto, že tento dvojnásobně němý snímek (němý o němém) je poctou zlomovému období kinematografie (přechod od němého ke zvukovému filmu), neznamená, že je skvělý. Dujardin je kus chlapa, příběh však průhledný a slaboučký. Romantika skoro žádná. Kde je ten útok na diváka? Kde je to melodrama a srdceryvné pohledy? 70 %. [Kino] ()
The Artist je vzdaním holdu nemým filmom 20.rokov, ktoré sa vo svojej dobe tešili zástupu milovníkov. Velenie však prebrala zvuková technika a nemé filmy nekompromisne upadli do zabudnutia. Tento film ma preniesol do doby v Hollywoode, kedy táto obrovská zmena zasiahla nielen filmový priemysel, ale aj život slávneho Georgea Valentina, ktorému sa život rozpadol v jednej jedinej sekunde. V stupňujúcich intervaloch s nádychom tragédie je tu vynikajúcim spôsobom zobrazené jeho vnútorné rozpoloženie a neschopnosť prispôsobiť sa novým zmenám. Vážim si tento film, jeho posolstvo, skvelých hercov a najmä tú príjemnú atmosféru vekov minulých. A záverečnú tanečnú pasáž a lá Singing in the Rain som si pustila trikrát za sebou - grandiózna! ()
Hugo byl poctou filmu, The Artist je filmem, který si poctu zaslouží. I přes svou obrazovou (formát 4:3) a zvukovou omezenost, je totiž vizuálně podmanivější než většina CGI filmů a příběhem poutavější než většina ukecaných romantických komedií. Jean Dujardin vypadá (i hraje), jako kdyby strojem času přicestoval přímo z 20. let a už jen kvůli psovi Uggiemu by měla Akademie začít uvažovat nad udělováním "zvířecích" Oscarů. ()
Výborný návrat do minulosti a pocta, jak má být. A ten pes byl boží. 90% ()
(Viděno 2x v kině - v Evaldu a Aeru) Životní nadšení se nedostavilo, přeci jenom jsem tušila, že to nebude úplně ono a proto jsem taky projekci poměrně odkládala. A po té pro jistotu ještě jednou zopakovala. Není to samozřejmě úplně špatný film a pokud by inspiroval byť jen zlomek diváků k objevování skutečných němých, pak svůj smysl splnil. Na druhou stranu příběh je jen pokračováním toho špatného ze Zpívání v dešti a s tím mám obrovský problém. Krátce po té, co skutečná revoluce zvukového filmu proběhla, se tato událost zakonzervovala a stala se legendou plnou vyhaslých hvězd, zhrzených diblíků, osobních bankrotů těch "dávno minulých" a vzestupu těch "přirozených, svěžích a žádoucích" nových tváří, které se nejlépe v novém pojetí odliší tak, že hvězda němých filmů byla přece ta nablblá blondýna a na vzestupu je samozřejmě bystrá a osobitá tmavovláska. Jak prosté, milý Watsone. Hrdinou minula nemůže být nikdo jiný, než kombinace Rudolfa Valentina, Douglase Fairbankse a Johna Gilberta. Naštěstí je tu také bodrý majitel studia, kdokoli od těch legendárních hlavounů až po Williama Randolpha Hearsta (v podání vynikajícího Johna Goodmana); chytrý cvičený psík, uvěřitelná výprava, nádherné kostýmy, téměř dokonalé závěrečné taneční číslo a určitá naděje v lepší zítřky (čili, že i vyhaslá ikona němého dobrodružného filmu může chytit druhý dech v muzikálu pro své pohybové kvality). Co je poněkud ošidné, je zvuková noční můra a zejména píseň z roku 1936 použita jako background pro rok 1931. Stejně tak problematické a nadbytečné je zprostředkování skutečných záběrů z Mark of Zorro (1920). Takže zůstává otázka, jestli příběh němého filmu je skutečně zajímavý jenom tím, že ta doba je už dávno pryč? ()
Reklama