Majster

Master má určitě své kouzlo plné hledání dominantně-mystické touhy vést "své lidi" skrze osvícení o "zbytečnosti emoci, které z nás dělají zvířata, která nejsme" až po "podobnost se Scientologií". Herecky pochopitelně vyšší dívčí, ale chladná, příliš chladná. V tomhle mi film připomněl There will be blood, které mě prostě emočně minulo. Je pěkné vidět, jak Master reaguje na otázky, jak reaguje na nejednoznačnost nebo protiřečení vlastního díla, ale když to vše sečtu, nechám výkony a technickou kvalitu stranou, tak ten film prostě není tak velký, jak se snaží tvářit. Zajímavé je sledovat, jak se filmem prolínají snové pasáže, které vlastně člověku docházejí až zpětně. A ano, je tu hromada zajímavých aspektů, kontrastů, ale ty nedělají hluboký film. Jsou tu naťuknutí, možná i otázky, ale není tu vedený dialog/monolog, není tu ten konečný pocit, který by s člověkem pohnul a zanechal v něm víc. Tento obsah cítím jen v závěrečném rozhovoru hlavních postav o tématu "jsi první, kdo nepotřebuje mistra?", ale přes chytrost této věty pro mě představuje ukázku "bezvýchodnosti" tématu, kterou si sám film stanovuje. A to je škoda. PS: perfektní scéna s "...jakou barvu mají mé oči? " (09.02.2013)

P. T. Anderson nám předkládá zvláštní vztah. Joaquin Phoenix tu hraje ztracence, kterému vidíme do hlavy i do duše. Zato Philip Seymour Hoffman má roli mnohem záhadnější. Kdo je Dodd? Magor se spasitelským syndromem? Dává jeho učení vůbec nějaký smysl? Má pod kontrolou aspoň své ovečky? A jaký je vlastně jeho skutečný vztah k Freddiemu? A pak si do toho ještě zkuste přidat Amy Adams jako jeho manželku, což není žádná puťka na ozdobu, a bude těch otázek ještě víc. A to nejlepší nakonec: odpovědi musejí diváci hledat sami. (Nejen) oscarové nominace naznačují, že je to herecký film. Omyl, všechny trumfy má v ruce scenárista a režisér. (25.07.2015)

Ťažko obsiahnuteľný snímok pohybujúci sa na hrane bolestnej nudy je našťastie zachránený báječným Phoenixovým výkonom. Jeho Freddie s uškľabkom v tvári a démonmi v hlave podporenými vlastnoručne miešaným chľastom je typickou postavou povojnovej traumy. Filmu však chýba jasnejšie uchopenie diváka a takto sa len utápa v znekľudňujúcom filozofickom svete sektárstva. (24.02.2013)

Umění zdánlivě nejednoznačné, nekonečné a morálně zhoubné repetetivnosti. Naprosto výjimečný film v tom, jakým způsobem obtiskl "učení" Scientologie a základní teze Dianetiky do filmové formy a stylu. A není to o hledání podobnostních rysů a nějaké komparaci, mezi filmovou fikcí a scientologickou realitou téměř není rozdíl, jen jména a termíny jsou obměněny - Hubbard nahrazen Doddem, Scientologie/Dianetika Příčinou a auditing procesováním. [==] Anderson jako zkušený (hollywoodský) auteur pochopil principy Scientologie velmi dobře a s kritickým nadhledem a skepticismem je převedl na filmové plátno. Máme tak možnost pocítit podobnou mravní a etickou tíhu, izolaci a nesnesitelnou repetetivnost zdánlivě prospěšných a očišťujících terapií jako jejich přímí aktéři (skrze délku záběrů, rámování, kompozici obrazu, hudbu i způsob vyprávění a časté porušování kauzality - neměl by totiž být život mimo "církev", je jedno, co děláte v soukromém životě, jedinec primárně potřebuje scientologickou léčbu a celkového uzdravení dosáhne pouze skrze totální oddanost a víru v terapii, sezení, ... doplňte cokoli, jediná podmínka je, že to musí mít přimou souvislost s Hubbardovým učením). [==] Anderson záměrně pracuje s tématem a koncipuje film tak, že nechce vyřknout na první pohled jednoznačné soudy. Díky stížené interpretovatelnosti díla se celkem často objevují reakce typu dvojaký, nejasný, nejednoznačný, ambivalentní. Režisér nicméně do filmu umně vkládá vcelku krátké sekvence, kdy učení skrze některé z postav rozporuje a odmítá. !SPOILER! 1) scéna propagačního sezení v NY, kdy je Dodd konfrontován Johnem Morem; 2) poznámka Doddova syna, že si to "celý za pochodu vymýšlí."; 3) komentář Billa Williama o tom, že Doddovy práce nestojí za nic a že je "prvotřídní mystik." !KONEC SPOILERU! Není jich mnoho a na první pohled jsou to jen nepatrné fragmenty, které v rámci díla můžeme vnímat jako méně významné, ale pro trochu znalé jsou dostačující ke zjištění, že Scientologie byla a je jedna velká, nafouknutá bublina. Mimořádný umělecký počin. (28.11.2013)

Čím by byl pastýř bez svých oveček? Ničím a nebo jen další ovcí? A čím by byla ovce bez svého pastýře? Ničím i vším, ztracená ve víře.. Inspirace? První návrhy There Will Be Blood, zakladatel scientologie L. Ron Hubbard, novela V. od Thomase Pynchona, život Johna Steinbecka a opilecké historky Jasona Robardse ze služby u námořnictva. Témata? Existenciální problémy veteránů v poválečné Americe, toxický vztah mystiků a jejich bloudících žáků, tuhý lidský boj s osamělostí a animální povahou a snad i love story. Od Andersona těžký osobitý koktejl, který svou minimální snahou o koherenci donutí některé diváky zúžit své vnímání jen na finále herecké extraligy. Mistr Hoffman se stal vicemistrem, jeho barman, vojáček a pijan etanolu z torpéd Phoenix pak suverénním mistrem. Ten střet spíše klasického herectví první poloviny století a fyzického výkonu ala Brando patřící polovině druhé byl úchvatný a nesl sebou i další téma v podobě jakési cesty amerického mužství skrz tyhle dvě periody. „You're the bravest girl I've ever met. Now stick it back in, it fell out..“ (10.09.2019)