Domek z karet

1. séria - 95% - Prvá séria zhltnutá za štyri dni, čo myslím, hovorí samo za seba. House of Cards nie je určite seriálom pre každého, ale pokiaľ vám politika ako taká nie je pojem cudzí, ale naopak pojem, o ktorý sa vo väčšej či menšej miere zaujímate, budete s výsledkom nadmieru spokojný. Výborný scenár a rovnako výborní herci. 2. séria - 90% - Druhá sezóna začala hneď fantastickým, prvým dielom. Pokiaľ si zvyšných dvanásť udrží rovnakú kvalitu alebo nebodaj prvý diel ešte prevýšia, mám sa na čo tešiť __ Spokojnosť sa opäť dostavila. Machinácie, machinácie a zase machinácie. Opovrhnutiahodné, ale svojím spôsobom aj inšpiratívne (don't get me wrong). 3. séria - 95% - Viac emócií, viac ľudskosti, väčšie zameranie na prepojené vzťahy hlavných i vedľajších postáv. House of Cards znova prináša kontinuálne pretrvávajúcu kvalitu, ktorej z môjho skromného pohľadu v podstate ani nemám čo vyčítať (možno tak nevýraznú postavu novinárky, na ktorej meno si už ani nespomínam a občasné Clairine wtf reakcie). 4. séria - 90% - "We don't submit to terror, we make the terror." (11.11.2014)

Vnitřek se mi svírá, když si po zhlédnutí uvědomuji, že první série může ve své dokonalosti být jen předehrou pro sérii druhou. Sžíravé drama, které postupně dávkuje napětí skrze kvalitní scénář, děj je ve své spletitosti dokonale přehledný, a zejména perfektní živé postavy. Čistá filmařina a čirá radost z jejího sledování. První snímek, u kterého mi nevadilo promlouvání hlavní postavy do kamery. (14.04.2013)

|| Scenár: Beau Willimon / Predloha: Michael Dobbs, Andrew Davies | Hudba: Jeff Beal | Distribúcia: Netflix | Štúdio: Media Rights Capital || S01: Tematika a nálada seriálu spôsobuje emočnú neplnokrvnosť, ktorá sa však v daných podmienok nedá obísť - nevadí to, pretože práve tým je House of Cards jedinečný a iný, než všetko ostatné na trhu. Inteligentná scenáristika, s preafektovanu sústredenosťou na vyjadrenie nálady početnými scénami so zábermi na nalievanie chlastu a fajčením -je to totiž expresívnejšie, než by boli zábery bezspánkových nocí strávených nad dokumentmi... S02: Ukážka bezhraničného pokrytectva a nevymysliteľných klamstiev. Celé je to na takej filmárskej úrovni, že je z toho divákovi naozaj zle. Majstrovské dielo, vo svojom zmysle. S03: Málo nových postáv, o to kvalitnejšie prehĺbenie tých pôvodných. S04: Dokonalá demonštrácia toho, že vrcholová politika je tiež tvrdým showbiznisom. Naviac stavia proti sebe staromódnu papierovú dobu a digitálnu sociálne-mediálnu éru. 90% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (19.03.2014)

S1/S2: Vôbec prvý¹ seriál produkovaný štúdiom pre Netflix a zároveň počin, ktorý ho spolu s vysielaním Breaking Bad poslal do stratosféry. Do výšin a čias, keď ešte červené N znamenalo kvalitu a nie prvotriednu žumpu. BB svojou všestrannou dokonalosťou zbúral piliere štandardnej klasickej televíznej tvorby,² House of Cards zase podobne "zbúral" trh, vyšliapal cestu streamovacím službám, otvoril im bránu do sveta a umožnil im budúci enormný rast, inými slovami – spustil éru streamingu. Tiež ukázal, že dialógy v seriáloch nemusia byť toporné, môžu byť vycibrené rovnako ak nie viac ako tie na filmovom plátne a tiež, že produkčne môžu byť dovedené do absolútnej bezchybnosti.³ Kevin Spacey sa s postavou Franka Underwooda zacementoval v historických knihách umenia a jeho fotka by mala byť vo výkladovom slovníku vedľa Daniela Day-Lewisa pod heslami charizma a pravé herectvo. Strhujúca konverzačná jazda, z ktorej nechceš a nemôžeš vystúpiť. Až kým nie je koniec. A ani potom nie, pretože sa aj tak vrátiš... Aktuálne nemám viac čo dodať, eventuálne doplním. Koment som ani písať nechcel, stojí za hovno, ale keď už tu máme takýto pekný dátum – 22.2.2022 x) --- ¹Toto je trochu viac zamotané. Nie je celkom prvý. O rok ho "predbehol" nórsky Lilyhammer a aj ten bol vysielaný o týždeň skôr na NRK1. ²Áno, beriem na vedomie Lost, 24 či Prison Break a áno, uvedomujem si kontradikciu, nakoľko tieto sú tiež produkty televíznej výroby. ³Niečo podobné už dokázalo krátko po prelome milénia HBO so svojim The Wire, bavíme sa teraz ale o streamingu, všakže? --- / (S1 - 2.1.2014) (S1-S2 - 11.7.2014) / (S1 - 7.2015) (S1-S4 4.3.2016) / (S1 - 18.2.2022) (S2 - 22.2.2022) (S3 - 19.10.2022-25.10.2022) (S4 - 16.12.2022-18.12.2022) (S5 - 29.12.2022-31.12.2022) (S6 - 31.12.2022-1.1.2023) (22.02.2022)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)