あの日見た花の名前を僕達はまだ知らない.
Anohana: The Flower We Saw That Day
Scenár:
Mari OkadaKamera:
Šindži NasuHudba:
RemediosHrajú:
Ai Kajano, Aki Tojosaki, Činacu Akasaki, Jošicugu Macuoka, Mucumi Tamura, Asami Seto, Takahiro Sakurai, Kaoru Mizuhara, Sajaka Óhara, Fujuka Óura (viac)Epizódy(11)
-
Čó heiwa busters (E01)
-
Júša Menma (E02)
-
Menma o sagasó no kai (E03)
-
Širo no, ribbon no wanpísu (E04)
-
Tunnel (E05)
-
Wasurete wasurenaide (E06)
-
Honto no onegai (E07)
-
I Wonder (E08)
-
Minna to Menma (E09)
-
Hanabi (E10)
-
Ano nacu ni saku hana (E11)
Obsahy(3)
Teenagerovi se zjeví duch jeho dávné kamarádky a přiměje ho, aby dal dohromady starou partu, která jí má pomoci splnit poslední přání. (Netflix)
Recenzie (32)
Takováhle anime přesně reprezentují moje nepochopení japonských vztahů a hodnot. Máme tu jednoduché srovnání: 1) Holčina, která dospívá, ale vypadá a chová se na 8 let, není schopná ničeho, furt jen vyřvává, raduje se jen z činů ostatních, brečí a neřekne nic moudrého, ale je strašně roztomilá. 2) Holčina, která je energická, snaživá, hezká, pracující, aktivní, rozhodná. Kterou si vybere japonec za svoji manželku? Samozřejmě tu první. Jak už jstě určitě pochopili, ona první holčina mě značně iritovala svoji přítomností a když ani nezná své přání, tak máte zaděláno na solidní migrénu. Narozdíl od jiných komentátorů mě bavila víc druhá polovina, kdy se aspoň začalo něco řešit a Menma už nebyla takovým protivným elementem, jenže ten téměř neutuchající vodotrysk slz našich hrdinů mě i tak dost vyšťavoval a ubíral na jakýmkoliv požitku. Pokud se seriál snažil o vybudování jistého kouzla, kvůli těmto přehnaným emocím, které ústily v poměrně nesmyslném chování postav, moc neuspěl. Konec už je vskutku synchronizované vyplachování očních kanálků, přesto ho hodnotím jakž takž uchazejíce, protože..po tom všem..jaký jiný by tvůrci mohli vymyslet? Celkově tedy podprůměrný zážitek zvedají drobnosti typu opening a ending, šik vizuál, sem tam i zajimavé/sympatické postavy (Poppo i Anaru) a nápad, který jen byl holt špatně elaborován. ()
V anime minulost vrhá vždy stíny temnější a proti času odolnější než v našem světě. Snadné je v tomto světě býti psychologem, vždy jedno trauma neštěstí tvoří a jeden cíl a čin duši léčí. Tady se nezná fluoxetin, mirtazapin ani escitalopram. Tož třebas v mládí se vám stane, že vás šest kamarádů potká neštěstí a stanete se hrdiny seriálu "Bylo nás šest". Smrt holčičí parťačky roztrhá přátelská pouta a vrazí do vašich dětských duší - někdo do školy chodit přestane, další po nocích s kýmsi mluví a třetího cosi z domu do dálky pudí. Však svítá naděje na nápravu věcí, když ze záhrobí přichází to odešlé pojivo lidí a žádá splnění dávných slibů, leč neví jakých. "Ach děvče, je tohle ono co jsi chtěla? Neee. A tohle? Ono? Tamto? Pověz, již všichni spolu táhnem za jeden provaz, jak každý divák předem odhad, tak snad přišel čas, abys souhlasivá byla... " Duchařské melodrama po vás šahá rukama motivů, co za pět prstů někde koupilo. Své snahy dojmout dávkuje rýsovacím prknem do čar nostalgických vzpomínek v ploše dnešního prostopestra, jež pojí lidské body křivkami přezřetelných citů. Obtahuje je tuší současného potkávání a společného cíle. Patero nezáživných dvacetiminutovek se se mnou loučí. ()
Umřel vám někdo blízký a byla to nehoda? Je to vaše vina. Nebo vina těch, kteří přežili a vůbec. Takže se pojďme sžírat pocitem viny celých jedenáct dílů, abychom si nakonec pobrečeli, vyříkali si to na paloučku a všechno zase bylo fajn, zase ze všech jsou sluníčkoví lidé. Menma je otravná, přesto ji všichni milujou – beztak je to jenom proto, že nevyrostla a nestala se z ní mrcha. Na anime mi přišel nejlepší ending. Ten jsem si poslechla vždy, když hrál. Pak animace – líbila se. No a zbytek je děsný. Povrchní, plačtivé, nikam nesměřující, hloupé. Určitě jsou anime, která mnohem lépe oplakávají mrtvou kamarádku/kamaráda. Ačkoliv většinou stojí za prd, protože tohle masochistické vyžívání se v trpění nad ztrátou blízkého je v japonském prostředí téměř bez výjimky zpracováváno hrozně. AnoHana není tou výjimkou, ačkoliv se nám mrtvá vrací a s radostí pomáhá v trýznění (tak proto ji tak všichni milovali?!). Slabé 2*. ()
Silný příběh o tom, jak se dětské party trhají a jak k sobě po letech opět nachází cestu skrz ducha slečny, která kdysi bývala členkou jejich spolku Great Peace Busters. Pokud se vám některý z výše popsanych motivů zamlouvá, nevidim důvod, proč se na tenhle kousek nepodívat. Zpracování je na špičkové úrovni a poslední díl je samozřejmě takový, jak ho každý očekává... ale myslim si, že v tomhle případě o originalitu ani moc nešlo. ()
Během sledování jsem si prošel třemi fázemi. První fáze (díly 1–3): vypadá to zajímavě, ale ta Menma je fakt otravná. Druhá fáze (díly 4–7): je to úplně o ničem, scénář je děravý jak hadra, Menma je pořád otravná, ale ostatní postavy začínají být otravné taky a nasazují velmi prudké tempo růstu, takže očekávám brzké srovnání skóre s Menmou. Třetí fáze (díly 8–11): otravní jsou úplně všichni a já už si jen cynicky vychutnávám jejich závod o to, kdo z nich mě ve výsledku bude srát nejvíce. A královsky zábavný poslední díl zajistil, že nakonec protli cílovou pásku všichni naráz. Gratulace. +++++ I kdybych dopředu nevěděl, že je autorkou samotná královna melodramat Mari Okada, poznal bych to během sledování, protože jsou tu všechny její trademarky beze zbytku: hafo hlavních postav, jejichž charakter je okleštěn na jedinou výraznou vlastnost, každá postava nesoucí si nějaké trauma, fetiš nebo mindrák, složité mnohoúhelníky, patetické vyřvávání emocí a všude samá křehká, zlomená a týraná dušička. Někdy se jí nebo dramaturgovi podaří takovýto smrtící koktejl naředit ke stravitelnosti (jako například v Nagi no asu kara), ale tohle bylo tak čiré, že se u mě periodicky střídaly stavy cynického smíchu a stavy blízké zeblití – nejintenzivněji pak u již zmiňovaného posledního dílu. Asi nemá cenu vypisovat, co všechno tam nedává smysl a je špatně, takže jen zmíním, co naopak bylo dobré: určitě opening, animace a docela i ending. Za ně a za to, že jsem to dokoukal do konce, dávám silnější 1*. ()
Vynikající seriál, který ovšem doplácí na to, že né každý objeví jeho zvláštní kouzlo a také na to, že spoustě lidem nepřipadá ničím zajímavým, což ovšem není můj případ, já si ho narozdíl od spousty nových seriálu skoro zamiloval. A proč? Kouzlo, které jsem zmínil, je tím hlavním důvodem, jaké ovšem je se těžko dá popsat, pokud to někdo z vás taky tak cítí, tak ví o čem mluvím, ostatní budou jen nechápavě kroutit hlavou, co to píšu za kraviny. Nemíním se o tom dál rozepisovat, pokud tenhle aspekt (a klidně i další) chce někdo probrat, může mi napsat. Na každý pád je Ano hi mita krásně animovaný se skvělým openingem a endingem, zajímavými postavami, které působí narozdíl od většiny dnešní západní i východní produkce velmi realisticky, navíc se jedná o psychologické drama, které prostě funguje a ten lehký nádech duchovna je jen pomyslná třešnička na velmi chutném dortu, který si dám rád znova. EDIT: po posledním těžce a zbytečně ubuleném díle a krátkému promyšlení uznávám, že jsem Ano Hi Mitu nadhodnotil, takže snižuju na 4* s tím, že si za vším co jsem napsal dřív ale víceméně stojím. ()
Jak už napsal Jigvell, "V nebi Menmu nesnesli, proto ji z nebe vykopli" bych doplnil, "díl co díl jsem víc a víc nesnášel její zvuk vycházet z reproduktorů mého počítače. Jediní, co si ho užívali, jsou její přátelé, kteří jsou vlastně po celou dobu naprostí kret*ni". Ano Hana Bla Bla _nejdelší název za posledních 50 let_ je je vlastně anime tak nějak o ničem. Hodně lidí tu tvrdí "pohádkové kouzlo, kdo nechápe, tak tomu dává málo", ale dle mého tam -nic- nebylo. Prvních pár dílů je zajímavých. Od nějakého třetího bych se mohl přestat koukat a říct naprosto -přesně-, jak to dopadne. Také to tak dopadlo... Je to jak čtení 10x přečtené knihy, která ještě není ani ničím unikátní, spíš naprosto průměrná. Nudu od začátku do konce se snaží autor zlomit "náhlými překvapivými chvílemi", ale ani to to nezachrání. Nedoporučuji snad -nikomu-. Je to nudné, je to otřepané, stále stejné, pořád břečící, 7-letá dívka v těle 16 leté začínaje každou větu "Menma si myslí, Menma ti nadává!, Menma je smutná, Menma ti udělá jídlo!, Menmě se nepodařilo ti udělat jídlo, Menma je zas smutná, Menma už nemyslí" 20x v každém z 11 dílů, je to na nervy. Ve výsledku to ani nic nedá. Potěšení z podívání, nadhled nad světem / nějakou věcí... Co jsem si z toho odnesl: "Pokud někomu něco slíbím a nesplním to, tak nebudu moct do nebe... nebo nevim..." slabých 35%. Ten konec to totálně POHNOJIL ()
Nápad samotný je zajímavý, provedení už ani tak ne. Stačí si vzít jen samotné postavy - jeden sexuálně frustrovaný hikikomori, jedno neuvěřitelně otravné, uřvané, neustále brečící přerostlé mimino, jedna věčně polonahá tsundere, jeden strašně drsný drsňák, jedna brýlatá snobka a jeden optimistický hippie (jako jediná snesitelná postava). Ten opěvovaný "strašně smutný a krásný příběh" se potom docela ztrácí, když u sledování leda přemýšlíte kterého z nich nenávidíte nejvíc. Plusové body má u mě docela pěkný opening s moc hezkým endingem. Animace průměr. 3/10 ()
V podstate je to o minulosti skupiny detí, kde hlavný hrdina začne vidieť dievčinu, ktorá sa volá Menma, nebolo by na tom nič zvláštne, keby nebola už po smrti a tak jedenásť dielov vlastne sa pripravujete na to, aby ste sa s ňou mohli neskôr rozlúčiť. Vlastne toto anime je o pocitoch a či máte na niečo takéto chuť je to totiž len citový "fázer" náboj vystrelený na Vás a ak to prijmete dostanete anime, ktoré je v celku svojou dĺžkou a nápadom v poriadku. Hlavne z tohto dôvodu dochádza k absolútnej diverzifikácii názorov jednotlivých ľudí na toto anime. Dôvod je jasný ak Vás to nechytí na začiatku a neponoríte sa do príbehu budete mať naozaj nervy a to veľké na to čo sa v anime deje, lebo tu ide naozaj o to aby Vás to dojalo a keď tento efekt nepríde stratili ste 11x23 min svojho života čo Vám nevráti nikto späť. Ja osobne som anime prijal také aké bolo a neprekážalo mi v ňom veľa vecí. Postavy sú v celku zaujímavé a tak z tohto hľadiska je to v poriadku. (Hodnotenie 3,5) ()
Místy vtipné, místy dojemné, ale většinu času naprosto depresivní seriál plný výčitek, nostalgie a potlačovaných citů. Námět o mrtvé kamarádce, která se zjeví vůdci dětské party mnoho let po její smrti a chce, aby jí splnil poslední přání, asi přímo nepřekypuje originalitou, napsané to ale je chytlavě. Tůvrci drží tempo celých 11 dílů a každý druhý díl je poměrně velká citová vydíračka. I přes zjevný fantasy prvek jde stále o velmi civilní záležitost sledující pětici teenagerů vyrovnávajících se se smrtí, vlastním sobectvím a zájmy na úkor empatie k blízkým. Hodně silné 4 hvězdy a taky pochvala za pěkný opening. ()
Mňa prekvapivo zaujalo... aj tá myšlienka, to prevedenie... A záver ma nesklamal, nebolo to nič tak priamo očakávané... ()
Delší název anime si nepamatuji. Ale k věci. „Anohana“ je o tom, jak moc těžké je někdy se vyrovnat s tragickou minulostí, jak moc bolestivé je ponechávat si city a emoce pro sebe a nesnažit se najít řešení. Hlavní hrdinka ve stylu moe je trochu otravná, a pokud se na ni člověk nesoustředí, pak objeví krásu zbývajících postav, které jsou vykreslené do určité hloubky a nepůsobí natolik černobílé jako ústřední bělovláska. Celkově je to moc milé anime s příjemnou hudbou a perfektní animací, děj plyne rychle, sem tam je nějaký mini zvrat a občas se tlačí na emoce, ale pokud to člověk přijme, pak se na nic nestěžuje. ()
Ano Hi Mita Hana no Namae wo Bokutachi wa Mada shiranai je snímek, který má zaručeně nejdelší název, jaký jsem v poslední době viděl. Čím jiným však zaujme? Jintan chodí do školy jen, když se mu chce - a většinou se mu nechce. Je uzavřený do sebe a většinu času tráví tím, že hraje videohry nebo se jen tak poflakuje. Stal se z něho úplný opak, než jaký býval jako malý. Tenkrát Jintan a jeho pět kamarádů utvořilo partu, jejíž byl vůdcem. Všichni ho obdivovali pro jeho odvahu a pro to, jak si se vším dokázal poradit. Každý den se vydávali do lesů za městem, kde si nakonec zařídili i vlastní klubovnu. Všichni se zdáli nerozluční až do usudného dne, kdy zemřela Menma. Parta se rozpadla a dříve jinak nezlomné přátelství utrpělo těžkou ránu, s níž se každý vyrovnává po svém... Menma se po několika letech vrátila. Jediný, kdo ji ovšem vidí je Jintan, kterého Menma prosí, aby ji splnil přání. A aby toho nebylo málo, Menma si nemůže přesně vzpomenout, jaké přání to je... Pro uspěch, který si seriál získal mezi diváky, se letos v Japonských kinech chystá filmová premiéra. Není jistě divu, jelikož příběh je velmi zdařilý a Menma jistě patří mezi jedny z nejroztomilejších anime postav, které se kdy objevily. ()
Anime s krásným, chytlavým a hlavně dojemným příběhem (fňuk). Tohle se opravdu povedlo a rozhodně doporučuji. 80% ()
Roztomile uvodni dily v povedene animaci pokracuji natahovanym tmelenim party. Neustale protivne poplakavani graduje brecici orgii Super pokojnych pak. ()
Největší problém vidím ve vnímání Menmy, protože když si jí zošklivíte je jasné, že se Vám Anohana nebude líbit...Mne osobně přišla roztomilá, dále ocenuji peknou kresbu s hudbou. Příběh se třeba nikam neposouvá, ale já od toho nečekám mindf*ck jako někteří...a tvrzení víte, co příjde...pokuď při sledování děje myslíte nad tím, co bude. Je možné si konec domyslet, nicméně, proč si kazit seriál, to si rovnou můžu pustit poslední díl...Je to drama o přátelství a o dětství o snech a jejich splňění, tudíž lidé, kteří takové přítelství znají z dětství se usmějou nad melancholií a překonáváním pout a poznání nevyřčených vzájemných citů, co si hrdinové příběhu v sobě nesou...tolik ke kouzlu díla. Kdyby byla Anohana tak nudná jak tu lidé popisují nepořádali by teď v Akihabaře výstavu s přesnou replikou jejich dřevěné skrýše a ostatními zajímavostmi z tvorby..asi tak ()
Veľmi pekný seriál, koniec celkom pekne vrcholí, no po jeho dosledovaní vo vás ten pocit dojatia až tak dlho nevydrží a o nič iné tam veľmi nešlo... ... Nadpriemerné 3* (hoci patrí medzi to najlepšie sezóny 2011)... ()
Ano hi mita hana no namae wo bokutachi wa mada shiranai neboli zkráceně Anohana je kratší jedenácti dílný anime. Děj má trochu pomalejší náběh a rozbaluje se to pomalu, nevyletí na vás hned všechny souvislosti, k těm se show dostává postupně. Show se točí kolem šestičlenné skupiny přátel z dětství. Jedna členka kdysi dávno umřela a vrátí jako „duch“ aby rozhádanou skupinu spojila znovu dohromady, bohužel je hloupá a zapomněla, co přesně chtěla udělat a proto bývalý velitel skupiny, který ji jediný vidí, bude mít krušné chvíle. Tohle anime vám dá velkou dávku emoční potravy. Dlouho jsem se necítil tak na měkko v některých chvílích jako při sledování této show. Charaktery postav nejsou nijak zvláštního rázu, ale je dobré sledovat jak se ty postavy pomalu „rozbalují“ a zjišťujete o nich více a více v každém dílu a ne jen o nich, ale i o jejich problémech a důvodech proč dělají, co dělají. Logiku tady moc nehledejte, postavy se často chovají dost iracionálně, ale nemyslím si, že je to špatně. Je to tak snad i ve skutečnosti ne? Emoce se ovládat nedají. Asi od třetího dílu se celkem jasné jak to skončí, ale to provedení je dost jiné než jsem čekal a naprosto úžasné, až ukápla slza. Jediné co tady chybí je akce, ale to se vzhledem k podstatě příběhů dá čekat. + Moc dobře jak animačně tak hudebně, hezký opening. Celkové hodnocení 9/10. ***** ()
Asi jsem alergická na dokonalé postavy typu Menmy i v reálném životě. Potoky slz, hrdina s charakterem, za který by se nestyděl ani kdejaký skaut, crossdresser intelektuál i kousavá frigida v pozadí... tady by se Chocholoušek vyřádil. ()
Hlavnými hrdinmi príbehu sú šestica starých kamarátov, Super Ochránci Mieru. Všetko sa však zmení po tom, ako zomrie jeden z nich, roztomilé bielovlase dievča menom Menma. Po jej smrti sa Super Ochránci Mieru prestanú stretávať, odcudzia sa a jednoducho - ich kamarátstvo sa rozpadne. Na Menmu sa už pomaly zabudlo do doby, keď ju nezačne na vlastné oči vidieť jeden z nich, Jintan. Menma chce, aby sa jej splnilo staré prianie a tak sa Jintan pokúsi znovu spojiť so starou skupinou kamarátov. Zo začiatku mu nikto neverí, no ako sa neskôr ukáže, Jintan nemusí byť jediný komu sa pred očami zjavuje Menma. Podarí sa starým kamarátom znovu si vytvoriť púto a splniť Menme jej prianie? Celkový dojem: Na anime Anohana (celým Ano Hi Mita Hana no Namae wo Bokutachi wa Mada Shiranai) som sa chystal už dlhú dobu, pretože som o ňom už neraz počul a nakoniec ľutujem, že som si ho nepozrel skôr. Aké sú z neho teda moje pocity? Anohana je v prvom rade príbeh o priateľstve a obsahuje všetko, čo zažil určite každý z nás. Smútok, láska, strach, trauma, zábava, hra, šťastie, smiech, hnev, plač, a jednoducho všetko čo patrí do života každého človeka. Postavy sa po dlhých rokoch konečne stretávajú, úplne odcudzení a divák v priebehu 11 dielov sleduje, ako sa postupom znovu zblížujú. Dá sa povedať, že tento seriál je bezchybný. Hoci sa v ňom môže nájsť nejaká chybička, budete do príbehu ponorení tak, že si nebudete všimať nič okolo seba. Animácia je pekná, hudba je skvelá, scenár, dialógy aj postavy sú skvele napísané a to už o niečom hovorí. No nemyslíte? ;-) Páči sa mi, ako tvorcovia pracovali s hlavnými postavami. Sú napísané naozaj výborne, sú dobre charakterizované a ľahko zistíte akú majú povahu, ako sa zachovajú v danej situácie a tak je viac než jasné, že si aj vy vyberiete svojho favorita, ktorému budete držať palce k dosaženiu jeho snov a cieľov. To je jedna z vecí, ktoré sa mi na filmoch a seriáloch páči a malo by to obsahovať všetko. Mojím favoritom bol napríklad hlavný hrdina Jintan, ktorý mi za tých 11 dielov prirastol k srdcu zo všetkých najviac. Jeho chovanie je uveriteľné, má podobnú povahu ako ja, jeho správanie je veľmi reálne a tiež môžem v kľude povedať, že zo všetkých protagonistov je najvyspelejší. Ďalšou sympatickou postavou je Poppo, ktorý mi taktiež veľmi prirastol k srdcu. Povahu ako má práve on by mal mať každý človek. Páči sa mi na ľuďoch že aj navzdory tomu, že sa ocitnú v ťažkej situácii, sú smutní a majú traumu, dokážu sa aj naďalej usmievať, motivovať druhých a zdvihnúť im náladu. Kto by nechcel mať nablizku takého optimistického človeka? ;-) Napriek tomu, že Anohana je pomerne vtipný scenár a divák sa niekedy dobre pobaví, príbeh je niečo naozaj silný a krásny. Vidíme v ňom všetko, s čím sa môžeme stretnút aj v našom osobnom živote. Sú v ňom momenty, keď sa musíme zasmiať, no niekedy nemôžeme prestať plakať. Ja som sa na seriál nepozeral pretože som musel alebo som ho chcel silou mocou dopozerať. Nie, je to ďalšia vec, ktorá pre mňa niečo znamená. Nie len krásny záver, po ktorom mi ešte pár minút tiekli slzy po líci ma presvedčil o tom, aký je život krásny, čo sa nam tvorcovia snažia ukázať a čo sa v seriáli skrýva. Na záver by som len povedal, že Anohana zapadá k ďalším dielam, ktoré ma dokázali nejakým spôsobom ovplyvniť a ukázať mi ďalšiu stránku sveta. Je v ňom všetko perfektné - od animácii cez príbeh až po postavy. Aj napriek tomu ho však nemôžem hodnotiť objektívne, pretože to by pre mňa Anohana neznamenal vôbec nič a celú recenziu by som písal zbytočne. Jednoducho a v skratke je to vec, ktorú by ste si niekedy mali určite pozrieť aj vy bez ohľadu na to či máte radi anime alebo nie. Anohana je ďalším dôkazom (nielen) toho, čo všetko v sebe skrýva táto kultúra a umenie. A už som vám povedal, že som na konci reval ako malé decko? Moje hodnotenie: 100% () (menej) (viac)