-Victor-

Ano Hi Mita Hana no Namae wo Bokutachi wa Mada shiranai je snímek, který má zaručeně nejdelší název, jaký jsem v poslední době viděl. Čím jiným však zaujme? Jintan chodí do školy jen, když se mu chce - a většinou se mu nechce. Je uzavřený do sebe a většinu času tráví tím, že hraje videohry nebo se jen tak poflakuje. Stal se z něho úplný opak, než jaký býval jako malý. Tenkrát Jintan a jeho pět kamarádů utvořilo partu, jejíž byl vůdcem. Všichni ho obdivovali pro jeho odvahu a pro to, jak si se vším dokázal poradit. Každý den se vydávali do lesů za městem, kde si nakonec zařídili i vlastní klubovnu. Všichni se zdáli nerozluční až do usudného dne, kdy zemřela Menma. Parta se rozpadla a dříve jinak nezlomné přátelství utrpělo těžkou ránu, s níž se každý vyrovnává po svém... Menma se po několika letech vrátila. Jediný, kdo ji ovšem vidí je Jintan, kterého Menma prosí, aby ji splnil přání. A aby toho nebylo málo, Menma si nemůže přesně vzpomenout, jaké přání to je... Pro uspěch, který si seriál získal mezi diváky, se letos v Japonských kinech chystá filmová premiéra. Není jistě divu, jelikož příběh je velmi zdařilý a Menma jistě patří mezi jedny z nejroztomilejších anime postav, které se kdy objevily.

Ačkoliv si to mnozí jedinci neuvědomují, existuje jistá hranice, kterou když překročí, tak se jejich celý život, ideály, které měly, sesypou jako domeček z karet. Za pomyslným překročením hranice si můžeme představit celé spektrum životních událostí... Výpověď ze zaměstanání, zdravotní komplikace, ztráta milované osoby... Nebo prostě jednoho dne jdete po ulici a uvědomíte si, že je toho na vás prostě moc a nadále se s okolním světem nedokážete vypořádat. Přesně takový problém má ústřední postava seriálu - Tatsuhiro Satō. A tímto problémem pro něho všechno teprve začíná. Satōvi je 22 let a jeho komplex se rozšířil natolik, že se z něho stal hikikomori. To je jinak řečeno jedinec, který se izoloval od lidské společnosti ve svém bytě a ven vychází pouze pro jídlo a výhradně v noci (počet lidí trpících tímto komplexem se jen v Japonsku odhaduje na cca. 3 600 000). Tolik ke striktnímu úvodu. NHK mě jednoduše strhlo hned od začátku. Satō je pro mě takovou ikonou lidské společnosti v jejích temných aspektech. V takových které vyrábí jako vedlejší produkt. Dalo by se říci, že to, že je Satō hikikomori je v podstatě pouze jeden z jeho menších problémů. Jako hikikomori projde jistou evolucí, kdy se navíc přibalí jeho záliba v Loliconu (lolita komplex) / pedofilii, snaze o sebevraždu, závislosti na online počítačových hrách, úpsání se pyramidové společnosti, apod. Vždy, když se jeden problém podaří vyřešit, téměř vzápětí se objevuje další. Na této osvícené cestě za spasením Satōvi pomáhá dívka Misaki Nakahara, která se mu jednoho dne téměř zničeho nic nabídne, že mu pomůže, aby se svého hikikomori stavu nadobro zbavil a aby se tak opět navrátil k normálnímu životu mezi lidmi. Jediné co Satō musí udělat, je podepsat společný kontrakt, kde se Satō zavazuje, že bude poslušně chodit na pravidelná sezení s Misaki, která mu zde bude pomáhat s překonáním jeho problému za pomoci vlastní metodologické pomůcky, kterou sama vytvořila. Postavy jsou dobře vytvořené a zaujmou na první pohled. Misaki je neobyčejně roztomilá, Yamazaki (Satōův soused a kamarád ze střední školy) správně ujetý svým pro změnu otaku komplexem a Satō je prostě Satō :D. Jak jsem již zmínil, příběh krásně poukazuje na jisté negativní prvky ve společnosti. Mě obvzlášť dostala právě část s chycením se do pyramidového systému. Příběh možná působí úsměvně a místy se člověk opravdu dobře zasměje ale po pečlivějším zkoumání je NHK skvělou sondou do temných (ale jistě ne těch nejtemnějších) koutů lidského pokolení. Víc již nebudu prozrazovat, abyste nebyli ochuzeni o progress v příběhu a záměrech jistých postav... Příběh i animace se mi líbily a o postavách a jejich prokreslení nemluvě. Za sebe jsem spokojen a seriál mi nezbývá než jen vřele doporučit.