Rozsudok

Nejsem si úplně jistý, jak tvůrci ten film zamýšleli. Buď je to jen strašně banálně a schematicky podaný příběh o "slavné vzpouře utiskovaného lidu", anebo lze tu vzpouru uchopit ještě jako nedomyšlený čin pár horkokrevných hlav. Kdyby to byla ta druhá možnost (ale moc tomu nevěřím), tak bych přihodil hvězdičku, celé by to totiž dostalo zajímavější rozměr. Víc hvězdiček než 3 bych ale stejně nedal, protože to pořád byla jedna velká NUDA, místy navíc docela nesrozumitelná. (17.09.2022)

Ja si naopak nemyslím, že Rozsudok trpí podhodnoteným rozpočtom. Neoplýva síce bojovými scénami, ale tých masových je dostatok. Taktiež mi nechýbala explicitná brutalita, oveľa viac "poteší" záber na na reťazami priviazaných ľudí k stromu. Akoby sa tu inšpiroval Barker pre Hellraisera. Rozsudok mi tak trochu pripomenul Ejzenštejna, myslím, že by z filmu mal radosť. Možno by z neho mal radosť napríklad aj David Lean. Juraj Dóža zrejme nebol z najhumanistickejších povstalcov histórie a film ho ani takého neukazuje. Nejedná sa o žiadnu heroizáciu, ako sme často svedkami nielen v hollywoodskej produkcii. Čiernobiely vizuál filmu dodáva na autentickosti a špinavosti. Málokto ho pozná a je to škoda. Okrem špecializovaného cs kanálu sa ho sotva dočkáme niekde inde. (04.11.2014)

Československo-maďarsko-rumunské historické drama, odehrávající se na počátku 16. století v Uhrách, dle snímku na linii Budín-Szeged-Varaždín. Drama se odehrává v době, kdy vrcholí turecká expanze a jako křižácký vojevůdce této oblasti byl vybrán Juraj Dóža. Tato nesmírně sugestivní postava, již ztvárnil démonický F. Bessenyei, však obrátí zbraně proti vrchnosti, je stíhán a také dopaden. Vůdci povstání je nabídnuto, že dostane milost, pokud odvolá své stoupence, neboť vrchnost se tímto krokem pokusila zamezit krveprolití, vědíc, že během nastávající války s Osmany bude potřeba každého muže. Po kategorickém Jurajově odmítnutí milosti následuje nezapomunetelná mrazivá popravčí scéna, jejíž vrcholem je posazení odsouzeného na žhavý železný trůn a nasazení koruny smrti. Na snímku mě kromě samotného příběhu, jež je vyprávěn retrospektivně, zaujalo dokonalé zachování atmosféry a surovosti raného novověku, dále výtečné dlouhé filozofické monology a nádherná práce pana kameramana. Přestože hlavní postava strhává svou nepřehlédnutelnou nezkrotností velkou část pozornosti na sebe, dokázal jsem zaznamenat také československé herce J. Vaška a A. Kubáně. Velmi umělecky působící snímek maďarského režiséra Ference Kósy na mě zanechal jen ten nejlepší dojem a vřele doporučuji všem milovníkům historických dramat. (24.03.2014)

Každý národ má nějakého historického reformátora či určitého vůdce, který vezme zbraň do ruky jako první. Zbraň může mít mnoho podob. Juraj Dóža v ruce svírá meč a opravdu pevně, až nemilosrdně. O čemž svědčí jeho rozsudky, které si nic nezadají nad rozsudkem, stíhající jeho. S inspirací myšlenky mistra Jana Husa, vede svůj hladovějící lid, chvílemi konzumující skutečně prazvláštní věci, do zoufalého boje, což je nejspíše to poslední, co těmto obětem své doby zbylo. Jeho odhodlání je neústupné a nekompromisní. I k vlastním lidem, kterým se nevyhýbá stejný fanatismus, jako určité skupině Táboritů. Scény těchto stavů jsou velmi silné, stejně jako závěrečný, bolestivý "tanec" kolem svého sedláckého krále. Tyto momenty, velmi zdařilá režie, skutečně prazvláštní hudební doprovod, který není sice nějak extra silný, ovšem jeho temný a skutečně podivný nádech, drží mé hodnocení v nadprůměru. Snímek je naprosto v pohodě stravitelný, zbytečně nenatahovaný a ke konci skvěle gradující. Výborná mezinárodní spolupráce. (28.10.2013)

Sled a postup filmového vyprávění mi připadalo zmatené, často jsem nevěděl, co se děje, kdo je kdo, s kým je a co chce. Také jsem tam nenašel žádné bitvy a bojůvky proti magnátům, většinou se to odehrávalo prostřednictvím špatně srozumitelných dialogů. Ale líbily se mi kostýmy, výprava a kamerové záběry, takové sirové, navíc ještě černobílé. I ty ksichty byly dobře vybrané. (04.11.2014)