Štyridsaťštyri

Nezdieľam až toľko nadšenia ako kolegovia. Námet je super, som rád, že som sa z tohto filmu mohol niečomu z našej histórie priučiť. Čosi som si naštudoval a musím uznať, že Paľo Bielik sa odklonil, resp. samotnú vzburu nám podal skratkovito. Mrzí ma keď z nosnej časti obsahu filmu mu autori akoby narýchlo venujú max. 10 minút. Bielik sa dosť venoval tomu čo predchádzalo vzbure, čo chcem pochváliť, lebo nám pekne predstavil hlavných protagonistov aj ich rodinné či vzťahové väzby. Burcovanie vojakov zo strany hlavnej postavy Viktora mi však pripomínalo sčasti komunistickú agendu - oni sú tí zlí a keď sa spojíme, tak pánov pošleme do kelu, v jednote je sila a podobné heslá, ono dosť tomuto dojmu dopomáha i štylizácia a kamera... Bielik bol v iných filmoch pre niekoho niekedy viac na hrane, v tomto kúsku to zase mne viac vadilo či vyrušovalo. Hercov si vybral vhodných, nad ktorými sa skvel v menšej role záporák Ctibor Filčík. (13.11.2018)

Príbeh sa zdá na začiatku predvídateľný. Mladý muž sľúbi svojej žene, že sa vráti z vojny. Lenže prvé zábery hovoria o niečom inom. Ako to teda Bielik s divákom myslí? Hlavne sa snaží natočiť plnokrvnú drámu z prvej svetovej vojny na európskej úrovni. S hutným scenárom, ktorý má niekoľko dejových fází, strieda akciu s emotívnymi momentami, miestami je melodramatický, inokedy hrdinský, úplne na konci trochu zbytočne patetický. Pre mňa uveriteľnejší historický film, ako napríklad Majster kat, ale najmä dramaturgicky vyvážený. Po všetkých stránkach veľmi solídny (možno aj prvotriedny) slovenský film 50. rokov na európskej úrovni. Avšak trochu už z pohľadu prihliadajúcom na dobu vzniku. Taký menší konkurent príbehu Na západnej fronte kľud. (22.07.2014)

Ďalší s Bielikových chlapských filmov, ktorým nemôžete nič vytknúť. Na to v koľkom roku film vznikol sa môže pochváliť skvelým príbehom - čo dokazuje Bielikov talent pre písanie scenára, výbornými hereckými výkonmi - čo dokazuje Bielikov talent pri vedení a výbere hercov, a v neposlednom rade na svoju dobu výborné akčné scény. 44 je príbehom vojakov, ktorý sa vzbúrili proti vojne a vojenskému systému. Je rozprávaný retrospektívne cez oči hlavného hrdinu, ale hrdina príbehu je kolektívny. Film je plný silných a sympatických hrdinov, ktorý ako to už v Bielikových filmoch býva nešteria humorom a vždy držia spolu. Protipól k nim sú vysokopostavený hodnostári, ktorý sa obohacujú na vojne a ktorý pôsobia od prvého momentu nesympaticky - hlavne výborný Ctibor Filčík, ktorému by som aj ja sám rád jednu natiahol. Film je napínavý, hlavne ku koncu - pôsobí veľkolepo a badať tam znaky poctivej roboty strihnutej perfekcionalizmom, tak typickým pre celú Bielikovú tvorbu. Pre mňa je to ďalšie vrcholné dielo 50 rokov, kedy bol Bielik na vrchole svojich tvorivých síl. (18.03.2012)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)

Silný protiválečný film, současně přímočarý (soustředěný na rozmanité vztahy mezi postavami, jejichž bohatství a pestrost jako by zpřítomňovala celý svět) i citlivě komponovaný z přítomných chvil i ze vzpomínek, jimiž na bojiště vstupují životní osudy těch – neméně ohrožených – v zázemí, předjímá ještě komplexnější a soudržnější výpověď o málo mladšího Fričova snímku Hvězda zvaná Pelyněk. Ústřední hrdina, člověk věrně zamilovaný do života, neochotný přizpůsobit se ani militaristické mentalitě licoměrného rakouského důstojnictva, krutých to zrůd, ani těch, kteří z války profitují, se plně vydává ve víře v svobodu svou i svých bližních. Méně odhodlaní, jinošští jsou jeho druhové, ale ani oni nezaostávají, když je třeba nastavit hruď či tvář nebo se chopit zbraně. Jejich společná cesta – to jsou jiné dějiny první světové války, než jaké by psali oficíři, dějiny odhalující zlo v samé podstatě války. V dnešní době, která se se slepým nadšením násilí otevírá, by se měl každý s podobnými kapitolami historie dvacátého století seznámit. (08.02.2024)