Topič
Kočegar
Réžia:
Alexej BalabanovScenár:
Alexej BalabanovKamera:
Alexandr SimonovHudba:
Valerij DiďuljaHrajú:
Michajl Skrjabin, Jurij Matvejev, Aida Tumutova, Alexandr Mosin, Anna Korotayeva, Julija Men, Irina Osnovina, Dmitrij Poddubnyj, Pjotr Semak (viac)Obsahy(1)
Protagonistom najnovšieho Balabanovho filmu je bývalý major, veterán vojny v Afganistane, nositeľ vyznamenania Hrdina ZSSR. Jeho príbeh sa odohráva začiatkom 90. rokov. Po vážnom zranení je zmenený, mentálne i fyzicky úbohý dedo kuričom v obrovskej kotolni jedného bloku na petrohradskom sídlisku. Kurič nemá veľa návštevníkov. Jeho už dospelá dcéra, ktorá si občas príde po peniaze, dve malé dievčatká, ktorým rozpráva príbehy a legendy. A dvaja bývalí poddôstojníci, ktorí z času na čas privezú mŕtvoly „zlých ľudí“, ktoré v kotolni pália. Kurič sa o nič nezaujíma, už dávno na všetko rezignoval. Čas mu vypĺňa len písanie zvláštnej historickej knihy... až dovtedy, kým miestna mafia neurobí chybu a nezavraždí jeho dcéru. Balabanov sa v tomto svojom najnovšom diele zabáva na žánri aj na divákovi, ponúka mu nekonečné zábery na postavy chodiace sprava doľava a naopak, jediná dramatická scéna trvá asi tri sekundy. Prekvapujúco zábavný ruský „nezávislý“ film. (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (22)
Balabanov v Kuričovi vytvoril svojrázny groteskný svet. Svet vykonávaný vojnovými veteránmi. Jedni sú nájomní vrahovia, odkladajúci svoje obete do pecí, obsluhované starým majorom vo výslužbe, ktorému zranenie trochu zmenilo myslenie. Ten sa domnieva, že slúži dobrej veci, pretože podľa vrahových rečí v plameňoch predsa končia len tí pôvodcovia zla na Zemi. Okrem prikladania uhlia má starček-veterán na starosti kultúru: večne píše akúsi knižku o jakutských vidiečanoch, ničených zlým a záludným ruským trestancom a zároveň dozerá na výchovu detí dôstojníkov, ktoré chodia obdivovať plamene a počúvať veteránove folklórne príbehy. Výkonný dôstojník sa namiesto stratégii boja venuje obchodovaniu so zbraňami. Ženy slúžia mlčiacim vrahúňom ako objekty sexuálneho uvoľnenia po náročnom dni plnom mordovačiek. No a všetci sa náhlivo presúvajú sem a tam za zvukov popovej odrhovačky. Hrubozrnná jednoduchá nadsádzka alebo pomerne trefný obraz spoločnosti? Ťažko súdiť, no príšerný pop odvšadiaľ, nejasná minulosť dnešných ekonomických tigrov a ich vykonávačov a chvatné presuny v treskúcom mraze mi viac ako čokoľvek iné evokovali prvú možnosť, pretože tak dôverne pripomenuli osobné skúsenosti z ruskej zimy. ()
Ono sa dá skutočne zvyknúť si na všetko, ale gitarová muzička, ktorá hrala neustále v tomto filme, bolo niečo... uf. Neviem, či to bola vina releasu, ktorý som mal stiahnutý, ale skrz muziku som nepočul dialogy a navyše robila z drsných scénok pomerne komické záležitosti a v tak depresívnych, mrazivých scénach ruských ošarpaných domov, bytoviek a hlavne teda kotolne, mi to nejak moc nesedelo. No a úplne k samotnému koncu ma išlo z tej muziky poraziť! ()
Pozoruhodný film, drama s prvky černého humoru, odehrávající se v depresivním industriáním prostředí v postsovětském Rusku. Hlavní postavou je Jakut Skrjabin, vysloužilý major, hrdina SSSR z Afghanistánu, který po zranění skončil jako topič v kotelně. Kolem něj se pohybují dva gangsteři, zabijáci, s nimiž vychází až do určité doby... Černobílý epilog převádí do obrazu Skrjabinovu "knihu" o Jakutech, kterou v kotelně ve volném čase psal. Ve filmu je hodně násilí, místy i erotika (nikoliv samoúčelná, ale ukazující absurditu) a závěr vyznívá bezútěšně a beznadějně. Jednoduchý kytarový doprovod dodává filmu místy až prvky černého humoru (vzpomněl jsem si na Bílé slunce pouště, to je ale zábavnější). Režisér Balabanov však rozhodně stojí za pozornost. Přesněji 3,5. ()
Alexej Balabanov bude buď těžký optimista nebo alespoň člen Společnosti za veselejší beznaděj... minimálně o tom, vzhledem ke sledovanému, svědčí výběr hudby, která neúnavně vybrnkává zprávu, že v podstatě sledujeme hodně odlehčené drama, ne-li komedii... a má to něco mrazivého do sebe. Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako úkol č. 14, film režiséra, od kterého jsem dosud nic neviděla... a který pravděpodobně nezůstane posledním. ()
Topič působí na první pohled rozporuplným dojmem. Na jednu stranu diváka baví černým humorem, na stranu druhou ho irituje opakujícími se hudebními motivy a hereckými výkony, které se v nejlepším případě dají označit jako panoptikální. Vše je zároveň dotaženo do takové absurdity, že nezbývá než to přijmout jako režisérův záměr. Balabanov ve svém filmu využívá prvků dryáčnické estetiky a absurdního humoru, na kterých staví příběh o petrohradském topiči, Jakutském hrdinovi Sovětského svazu a veteránovi z Afghánistánu s téměř úplnou ztrátou paměti, který místní mafii pomáhá „uklízet“ mrtvoly. Balabanova exploatační estetika, která se poprvé objevila v jeho filmu Bratr, bývá označována pojmem „černucha“ a je založena na využívání tabuizovaných témat násilí a erotiky ve značně absurdních kontextech. [LFŠ 2012] ()
Balabanov ani zde nevybočil ze svých mantinelů: drsný příběh s artovou tinkturou, která zde spočívala v přesunech osoby A z bodu 1 do bodu 2, osoby B z bodu 2 (případně 1) do bodu C, případně jiných osob z těchto a jiných bodů do těch nebo dalších bodů – popisuji to tak úmorně, abych alespoň trochu zobrazil atmosféru, která oddělovala akty zabíjení a spalování mrtvol. K tomu samozřejmě patřila i hudba, při které ještě houstla. Postava starého Jakuta byla samozřejmě sympatická ve všech ohledech (snad až na jeho neprozíravost). Rituální pomsta (při níž znovu šel do války) mi připomněla Bergmanna (Pramen panny). Pozn.: Teď, když o tom píšu, mi to nepřipadá zas tak plytké, jako když jsem se na to zrovna díval. ()
Väčšinu času strávite únavným sledovaním presúvania sa postáv z bodu A do bodu B a keď ide do tuhého, tak aj do C. Ako pozadie (občas i popredie prehlušujúce dialógy) neustále hrá rovnaká odrhovačka, vďaka ktorej som si trhala vlasy a obhrýzala nechty. Takže tak. ()
Estetika amatérského filmu. Film, který dokazuje svůj intelekt na tom, jak si dovoluje být blbý. ()
Hmm... ()
Absurdní odcizené drama s tak vlezlým hudebním motivem, že se mi o něm nejspíš bude dneska v noci zdát. Alexej Balabanov si dovolil docela dost. Jeho Topič má většinu znaků mizerných filmů. Neohrabané zkratky, toporné herecké výkony, prapodivné motivace postav, nezvládnuté zvuky, scény plné vaty a navrch kupu nelogičností. Všechno je očividně záměrné, a všechno kontrastuje s dějem který není vůbec hloupý, jen groteskně naivní. Kaurismäkiovské postavy a pochmurná atmosféra ošuntělých Benátek severu, spolu se suchým černým humorem dotvářejí obraz díla, které boduje díky sázce na sílu výpovědi a o zábavu v něm jde až ve druhé řadě. ()
[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Tak dlho sa chodí s džbánom po vodu, až Vám zabijú dcéru. No a tam život končí. Ale keď Vám nedajbože sfilmujú Vaše príbehy, ktoré ste písali celý svoj život popri podkurovaní, to Vám ale bude peckový krátkometrážny film. Super-duper záver. ()
Rusky obhroublé. ()
Jedno slovo: absurdní. Krátká povídka o tom, jak major v důchodu zatopil nejen obyvatelům na ruským sídlišti... Kdyby se vynechali přesuny postav mezi lokací A-B, B-C a C-A, měl by Kurič sotva 50 minut, ale budiž mu odpuštěno, protože hudební motiv dokáže vymatlat jako málokterá droga. Kousek z ranku "tak šílený, až je to dobrý". [LFŠ 2012] ()
Poměrně krátký film se zdá být delším, protože se tu často a zbůhdarma chodí po sněhu a to hodně daleko. Jinak ovšem je to celkem luxusní černěhumorné drama, kde se likvidují lidé, jak na běžícím pásu, aniž by to někomu připadalo divné. Ani jakutskému topiči Skrjabinovi, kterému stačí vysvětlení, že šlo zvlášť zlé lidi a tak je bylo třeba zabít a spálit. Ten sice přišel o paměť za války v Afghánistánu, zapálí mu to až tehdy, kdy najde u kotle jednu žlutou botu. Opět je to tak na hraně mezi 3 a 4 *, ale za to perfektní finále dávám čtyři. ()
Nejlepší fráze, která se dá pronést před dramatickým vykonáním pomsty za podlou vraždu blízkého člověka je: "Hmm... Ty tady máš lyže, žejo?" :D ()
Jeden válečný veterán uprostřed příběhu plného nájemných vražd, rozpadajících se chruščovek, explicitního až groteskního násilí (či sexu) a všudypřítomné muziky běloruského kytarového "mága" DiuDziuLy aneb nekorunovaný král ruského exploitationu je zpět. Devadesátková ruská estetika je sice trefena skoro dokonale, ale jinak zde nenajdete nic z toho, co perfektně fungovalo v Gruz 200 či v prvním Bratovi. Zatímco tyto dva filmy byly ve své podstatě jakousi svébytnou výpovědí o Rusku (respektive Sovětském svazu) v určité době, Kočegar je pouze samoúčelnou exhibicí. Takhle prosím ne, pane Balabanove. ()
Taká veľká zábava to až nebola. Slušný nárez, ale chabé herecké výkony, mohlo to byť aj lepšie. ()
Komentár užívateľa Jansen obsahuje zhruba všetko, čo by som k tomu povedal aj ja. Predovšetkým tie opakujúce sa 'hudobné motívy' (debilný gýč, podľa mňa) mi naozaj prekážali. Ale tá hlboká absurdita nebola celkom samoúčelná a možno mala v sebe aj viac potenciálu, než sa podarilo vyťažiť. Škoda. ()
Na mě udělal dojem herec Skrjabin - účelově minimalistický, velmi neokoukaná tvář. Jinak nic. Asi to byl umělecký záměr, ale více než polovinu filmu jdou různé postavy z bodu A do bodu B za doprovodu vlezlé hudby. Dalo by se to shrnout, že my máme orlické sudy, v Rusku mají petrohradské pece. Ale Sametoví vrazi mě bavili podstatně více. ()
"Oni nebyli na vojně. Střílet z dálky není vojna." Jo pak se člověk nesmí divit , že se na Ukrajině dějou takový věci , když tam přijdou takovýhle samorosti třeba zrovna z Jakutska... ()