Pásla kone na betóne

Milka Zimková ako spisovateľka, scenáristka a hlavná herečka sa oddala dielu telom aj dušou. Jej výkon je výborný a len ona jedine vie hovoriť správne šarišsky. Sekunduje jej Peter Staník. Zvyšok ansámblu pletie šarištinu so slovenčinou, alebo raz rozpráva po slovensky, raz po šarišsky. Do piksli, ta sebe treba vybrac, bo je to potom zlatanina! Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa veľká časť diela odbila, že v tak rýchlom slede vyrozprávať príbeh matky a potom i dcéry nejde. Sledovanie ich vzťahu je naprosto mizerné. Film ťahá do priemeru ozaj skvelá Zimková a parádne hlášky, topkou je životná múdrosť: "Nemaš chlopa, nemaš pravdy." (30.03.2012)

Šak sem tomu nerozuměl ani hovno. Šak totam nedali ani titule....šak sem blavak, boha nééé....šak su dnežka jak tá tečerová...totá Margita? Totá, totá...Šak macer švárna víc jak cera....žena bez chlopa, toť tragédia...Uher na ľudovejšiu nôtu, ako sme zvyknutí, avšak nie povrchne. Z toho vyplýva aj obľúbenosť hlášok u slovenského národa. Niektoré scény sú geniálne, napríklad mizanscény, kde vidíme viacero vecí a dejov naraz, ktoré sú nejakým spôsobom prepojené. Lenže príbehovo trochu slabšie a nie dotiahnuté, ako by si to o pokračovanie priam hovorilo. Lenže Uhrovi asi išlo práve o divákovi fantáziu, ktorá by mala príbeh v jeho hlave sama uzavrieť. (01.01.2014)

Ja viem, že je to pomaly náš kult, ale prečo? Je to jeden hnoj, bez príbehu, humoru, hereckých výkonov... Jednoducho grc nudných, trápnych rečí bez zmyslu, cieľu, nápadu. Ďalšia úbohosť z našej úbohej filmografie. Takej "Nevere po slovensky" nesiaha ani po prvý úd. Max 10% a aj to len tak z ľútosti. (06.01.2015)

Nie je tak ťažké pochopiť prečo ten film toľko ľudí irituje a filmársky je to priemer, ale ja si ani neviem predstaviť že by sa to dalo natočiť lepšie. Tragikomické a trpké a istým spôsobom aj nadčasové. Ten hudobný motív, ktorý už použil Uher pri Kosenie Jastrabej lúky sa tu tiež hodí. (24.09.2021)

Československý film situovaný do východního Slovenska natočený podle stejnojmenné povídkové knihy od E. Zimkové. Autorka předlohy byla obsazena do hlavní postavy černovlasé Johany Ovšené, svobodné činorodé matky, která díky absenci mužského partnera trpí předsudky od většiny mužských obyvatel zapadlé vesnice někde v Prešovském kraji, zřejmě okres Humenné. Jednoduchý příběh popisuje mentalitu, kulturní prostředí a způsob života v tomto regionu, který je zdůrazněn použitím východoslovenského nářečí, jež je mnohdy pro českého diváka těžko srozumitelné. Hlavní dějová linie spočívá v příběhu Johaniny dospívající dcery Pavlíny (V. Jeníková), která po velmi krátké známosti otěhotní s vojákem z Čech, majícím už závazky s jinou ženou. Její matku ihned zachvátí obava, aby její dceru nepotkal podobný osud jako výsledek mužské bezohlednosti, jaký má ona, a když se nepovede osvědčenými metodami plodu zbavit, pokusí se najít své dceři partnera přes inzerát. Když se objeví vhodný kandidát Štefan (L. Paulovič), který jak se ukáže později, platí alimenty na dvě děti, a chystá se svatba, Pavlína potratí. V dalších rolích tohoto nepříliš dramatického filmu se objevila pohledná M. Logojdová jako Johanina kamarádka Josefka či P. Staník v roli Johaniného občasného milence Bertyho. Zaujala mě hudební melodie zřejmě lidového původu, která se nesla celým snímkem. Dílo, které je pojato spíše jako obraz východoslovenského života, od představitele nové československé filmové vlny Štefana Uhera hodnotím podprůměrně, neboť jsem postrádal jakýkoli dramatičtější moment a tím pádem může film začít nudit a působit nezáživně a zbytečně, obzvláště pokud jednotlivým představitelům není pořádně rozumět. V porovnání s režisérovými staršími a slavnějšími filmy např. Tři dcery spatřuji obrovský kvalitativní rozdíl ve všech směrech. (13.12.2019)