Babycall
Babycall
Babycall
Babycall
Babycall
The Monitor
Réžia:
Pål SletauneScenár:
Pål SletauneKamera:
John Andreas AndersenHudba:
Fernando VelázquezHrajú:
Noomi Rapace, Kristoffer Joner, Vetle Qvenild Werring, Stig Ryste Amdam, Maria Bock, Henrik Rafaelsen, Bjørn Moan, Eva Zeidler (viac)Obsahy(3)
Ve svém nejnovějším snímku Babycall spolupracuje Pål Sletaune s mezinárodně známou, talentovanou a momentálně velmi žádanou herečkou Noomi Rapace, která zazářila v roli Lisbeth Salander v trojdílné televizní adaptaci sbírky novel švédského novináře Stiega Larssona. Tentokrát si zahrála matku 8-letého syna Anderse, kteří společně utečou od násilnického otce a manžela. Ze strachu, že je najde, Anna svému synovi dá do pokoje vysílačku, aby si i v noci byla jistá, že je v pořádku. Z malého přístroje se však začnou ozývat zvláštní neidentifikovatelné zvuky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (100)
Tak já nevim. Většinu filmu jsem napjatej jak v čekárně u zubaře, nedokážu se rozhodnout, jestli mě ta civilní atmosféra dráždí kladně nebo záporně a po dokoukání jsem ve vaně ještě se svraštělym čelem dával dvě a dvě dohromady a pak mi to došlo. Celá pointa, celý to do sebe zaklaplo a já měl před sebou triviálnost celé zápletky. Ona sice není zas tak špatná, ale je strašlivě podobná všem těm thajským/korejským/japonským věcem akorát o něco seversky nepřístupněji. A ono když 4 hodiny vaříte bramborovou kaši, tak výsledek nemusí být úplně špatný, ale tak nějak si připadáte jak kretén. ()
Nejšedivější průměr, jaký si umíte představit, zároveň klasicky seversky chladný a nepřístupný film, jehož nad vodou drží (nepřekvapivě) Noomi "Lisbeth" Rapace. Spoiler! Závěrečný twist, resp. rozuzlení, mi ale moc nesedlo... ()
Tak tohle severské mysteriózní drama mi dalo pěkně zabrat. Podobné filmy na přemýšlení mám rád, psychologická zápletka mi určitě voní, ale místy jsem v tom měl trochu bordel. Ke konci do sebe sice ledasco zapadlo, ale i tak zůstalo několik otazníků. Filmu nelze upřít zajímavý děj, který se každou minutou víc a víc zamotává, ale je tu i dost zdlouhavých pasáží, které místy dost nudí. Sletaune mne zaujal už svým předchozím Naboer, ale tentokrát to přece jenom byla slabší káva. Scénář více méně o třech-čtyřech hercích (když nepočítám sociálku) potřebuje pořádnou jiskru, ale tady se pořádně rozhoří až na samotném konci. Jediným štěstím bylo angažování mé oblíbenkyně Noomi Rapace, která je prostě skvělá snad v každém snímku, co jsem měl zatím možnost vidět a i tady byla hlavním tahounem. 50% ()
Mňa Babycall zaujal. Ide o sympatický mysteriózny thriller, líznutý trochou ducháriny. Avizovaná zápletka s detským telefónom je po chvíli odstavená na vedľajšiu koľaj a do popredia sa dostávajú nejasné preludy hlavnej postavy, komplikované vzťahy, ktoré má so svojimi najbližšími a jej divné vnímanie reality. Noomi Rapace je naozaj zaujímavý herecký zjav, ktorý s prehľadom zahrá akúkoľvek rolu a vďaka jej pôsobivému výkonu pridávam k hodnoteniu Babycallu hviezdu navyše. ()
Film je až tak špatně napsaný, že se na konci budete ptát: "cooo???" ()
Každému, kdo viděl předchozí režisérovu thrillerovou kafkárnu Naboer (2005) by mělo být jasné, že ani v tomhle případě nepůjde o nějaký jednoduchý a přímočarý film. A je to tak, jeho zdánlivá syrovost a realismus se často prolíná s lehce surrealistickými a halucinačními okamžiky. Příběh sice začne tradičně až šablonovitě, ale postupně vám jeho děj začne plíživě a nenápadně zamotávat makovici, až najednou zjistíte, že jste z toho všeho vlastně tak trochu tumpachoví, a pak už jen pasivně čekáte na osvobozující rozuzlení na konci. Teď jsem tedy mluvil tak trochu o sobě. Pointa filmu byla jednou z point kterou jsem v jeho průběhu zvažoval, ale časem ji zavrhl pro její nepravděpodobnost. A heleme se... Už kvůli vynikající Noomi Rapace je tenhle severský nízkorozpočťák nadprůměrně příjemný filmový zážitek. ()
Babycall se strašně vleče a kolikrát i uspává. Z letargie vytrhává jen Noomi Rapace v roli vyšinuté matky a dobrý herecký výkon podává i Kristoffer Joner. Jenže to je tak vše. Chybí napětí, atmosféra a ten nádech tajemna je velmi neumělý. Závěr mě sice docela překvapil, ale abych pravdu řekl zpětně jsem pak nechápal chování některých postav. Škoda. Nápad zase nebyl úplně marný. 30% ()
Ponurost sama. ()
Před zhlédnutím tohoto filmu vysvlečte spodky a prdel nastavte směrem k obrazovce. Pak můžete pohodlně spustit PLAY a půl druhé hodiny se nechat režisérem Sletaunem vojebávat. Páč jeho snímek není ničím jiným, než prvotřídním diváckým vejmrdem. Na konci se totiž ukáže, že vše bylo trochu jinak a veškeré emoce, které jste investovali do prožívání příběhu, byly investovány zbůhdarma a vniveč. Au! 40% ()
Noomi Rapace je prostě skvělá! Opravdu perfektně zahraná a procítěná role, která prostupuje celý filmem a je vlastně jeho hlavním tahounem. Budete s ní soucítit, dýchat s ní, prožívat každou vteřinu a i jí fandit, aby ochránila Anderse od tyranského otce. Necháte se také vcucnout až trýznivou atmosférou, až to psycho prostoupí obrazovkou k vám domů a zaplní ho celý až po strop. Ano, to vše vám Babycall nabídne dosyta. Problém ale nastává, když samotný děj začnete po půlce filmu nechápat více a více. Tedy. Osobně nemohu říci, že bych ho nepochopil, ale lhal bych kdybych trvdil, že jsem z něj nějak chytrý. Film má po jeho konci dost nevysvětlených otazníků, které třeba ani otazníky nejsou a mají jasné návaznosti a utvářejí logický celek, ale jsou podávány divákovi takovým stylem, že je snad jen málokdo může pochopit. Viděla Lisbeth minulost, to co sama udělala/udělal někdo jiný a nebo jí prostě hrabalo a nic z toho se nestalo? Ale potom, jaktože její kamarád našel podle plánku to, co tam mělo být a ona viděla v lese to, co viděla? A kdo ten plánek, výkres syna, dokreslil? A kdo ho vůbec nakreslil? Duch? Syn někdy dávno? Nebo ona sama a nepamatuje si na to? Co a koho to vlastně slyšela v té dětské vysílačce? A proč to vůbec sakra jmenuje Babycall? A další a další otázky. Krucinál, pokud tento komentář bude číst někdo, kdo ten film chápe a na otázky ví odpověď, tak ať mi dá, prosím, vědět. Babycall je ale fajn psychotriller, u kterého se určitě nudit divák nebude, jelikož bude právě zaměstnán otázkami, bude cítit tu atmosféru a hlavně se kochat bravurně zahranou rolí Lisbeth Salander v podání Noomi Rapace. Celkově ale nemohu dát Babycall více než 6/10, co jsou 3*. Ale bavil jsem se, to ano. ()
Snímek měl pro mě dva základni klady: severský film a Noomi Rapace. Výsledkem je ale dost nudný a roztahaný nedotažený pokus o hororový thriller s notnou dávkou WTF esence. Musím uznat, že jsem to nejel nepobral, ale ani jsem se nesnažil, protože mi to bylo jedno. Dějová linka s prodavačovou matkou zcela zbytečná a vůbec to celé mělo do hororového thrilleru lavou a patou hodně daleko. Jedna * za Noomi a pokusy o hutnou atmosféru. ()
Noomi se sice hodně snaží, ale tahle dramatická duchařina bez špetky strachu byla místy přinejmenším hodně divná. 3 shurikeny ulítly z ruky hlavně za Noomiin skvělý herecký projev a za druhou část filmu, díky které není ta první tak zvláštní, a vlastně hlavní příběhovou linii víceméně vysvětluje. Bohužel tu ale zbude tolik otazníků, jako holubích výkalů na Václavském náměstí. ()
Nic moc.. Spíš nic než moc.. ()
Snímek "Babycall" má jeden zásadní silný prvek, pro který stojí za to sena něj podívat. Tím prvkem není nikdo jiný než Noomi Rapace, která v hlavní roli opět odvádí skvělou práci a dává tak mírně zaniknout skutečnosti, že snímek vlastně nemá tolik co říct a o horor se snaží spíše jen okrajově. To je velká škoda, protože napětí se vytrácí rychle. ()
Nebylo to úplně zlé, jen se to občas dějově kodrcá, to když scénář předepisuje zbytečně víc než je režisér schopen utáhnout. A ten závěr je pak takový nevýrazný, protože jsme ho tak nějak předvídali už od půlky filmu. ()
Strhující thriller, který místo hraničí s hororem, který vás dokáže hned vtáhnout do děje. Výkon Noomi skvělý. Ale celý film snižuje až příliš mnoho otázníků, který film divákovi po shlédnutí nabídne a nejednoznačnost děje a až moc velká záhadnost. V konečném výsledku ale převládá pozitivní hodnocení filmu, protože v divákovi zanechá nějaký dojem a jen tak hned na něj nezapomene. ()
?????? Thriller????- bych ještě překouslla, ale že má napsaný jako žánr horor, to už je pro mojí mysl záhadou! Bych ráda viděla ta kritéria podle kterých se to hodnotí....A vůbec celý film byl neslaný / nemastný. NUDA! ()
Ježiš, to byl tak hnusnej chlapeček, že se na něj nedalo ani koukat. No, na maminku se čtyřiceti kilama taky nijak zvlášť a o pointě, dle procent, se taky nemusím rozepisovat. No nic, chtělo by to příště nenechat pobíhat jak šílenou hrdinku po městě a dát trochu prostor nějakému vysvětlování, dále vynechat rádoby strašidelné momenty (chůvičky) a netlačit tolik na pilu co do dalších násilných činů jen proto, aby divák trpěl s hlavní hrdinkou (my se shodli, že se nám spíš jevila jako přehnaná hysterka). ()
Babycall je zajímavý film, nelze však říci, že by se jednalo o převratné dílo norské hororové školy. Co je na něm asi nejzajímavější je všeobjímající dekadence, která prostupuje film od začátku do konce. Barevné ladění tento dojem jen umocňuje - vše je jakoby šedé, nevýrazné, lidově řečeno zkrátka "vyblité", všední a přesto svým způsobem hrozivé. A to platí nejen o barvách, ale i o ději. Ten se rozvíjí pomalu, což ne každému musí sednout, ovšem jednotlivé zvraty jsou dávkovány tak, že větší prostor pro nudu se zde nevyskytuje. Některé scény jsou opravdu děsivé, například když se poprvé z dětské chůvičky začnou ozývat hlasy, přesto bych to ale neoznačila za typický horor, jak je avizováno v titulce. Jedná se spíše o psychologické drama s jeho typickými prvky: matka s dítětem, kteří si oba prožili něco strašného, a jejich vzájemné pouto, vztah matky a muže, který je osamělý stejně jako ona atd. Trochu překvapivě mě ale zklamala Noomi Rapace. Ačkoliv se mi moc líbila ve svém předchozím filmu Män som hatar kvinnor, tentokrát mě nijak neuchvátila, spíše naopak. Zdálo se mi, že po celou dobu trvání filmu má na obličeji stále stejný výraz a emoce by u ní taky jeden hledal dost s obtížemi. Ještě, že je tu její herecký kolega Kristoffer Joner, který tento nedostatek aspoň trochu vyvažuje. Samotný závěr mě nikterak nepřekvapil, protože se díky některým scénám dal očekávat již od první čtvrtiny filmu, ale v tomto případě to nevadí. Co však vadí je nedostatek ambicí, které tomuto filmu dost ublížily. Z daného tématu se totiž dalo vytřískat mnohem víc. Takhle zůstanu jen u tří hvězdiček, což si myslím, že je zcela adekvátní. ()
Koukám, že když se řekne Babycall, všem, kteří ho viděli, se vybaví ten šíleně na nervy lezoucí, ale přesto dobře zahraný výraz jako " za chvíli se nejspíš zhroutím." Noomi to zahrála velice obstojně, až moc, řekla bych. A co se příběhu týče, bylo to všechno dost spletité a v některých konečných momentech tak trochu zašmodrchané. Nejsem typ člověka, kterému vždy hned pointa bleskne a tak mi dá někdy trochu práci zpracovat to, co se mi rejža snaží říct. No, nechám si to ještě projít hlavou, jestli mi to dojde až do detailů. :-D Každopádně mě Babycall docela potěšil. Ale koukám, že většinu tady ne. Myslím, že je tento film možná maličko podceňovaný, ale to je každého věc. Tři lepší hvězdy si to zaslouží. ()