Železná Lady

Přeukrutné zklamání. Konzervativní politika je filozofie, životní náhled na svět. Tím byla Thatcherová a její způsob vlády zajímavé. Nic důležitějšího na ní nebylo. Autorům se nabízela v neomezeném množství materie, ze které mohli uhníst právě o tom drama, příběh, zajímavý film. Místo toho se chaoticky, podivnou formou, která nemá vnitřní důvod, zabývají jejím osobním životem, jenž na ní byl zřejmě tím nejméně zajímavým. Zřetelný kalkul: posadíme tam Strrepovou, to k filmu lidi přitáhne. Přitáhlo, ale na víc jak dvě hvězničky to u mne nebylo. (23.06.2012)

Neplánovane som si pozrel aj životopisný film o jednej z dvoch veľkých postáv britskej a svetovej politiky v 20. storočí. Mám z neho rozporuplné pocity, pretože si myslím, že režisérka to vzala za nesprávny koniec. Je to škoda, pretože taká výrazná osobnosť si zaslúžila omnoho lepší film. A tak jediné, čo na ňom možno pochváliť, a za čo mu patria tri hviezdičky odo mňa, je precízny výkon Meryl Streep. (17.08.2013)

Britská režisérka Phyllida Lloydová po svém úděsném debutu Mamma Mia! přichází se svým druhým filmem a tentokráte už v něm zpracovává ryze britské téma - biografii ,,Železné lady" Margaret Thatcherové. V předešlém faktu už je však první háček, neboť biografickým je film jen z části, z té další jde o psychologickou studii stářím a halucinacemi trápeného seniora, kterým je shodou okolností právě někdejší britskou premiérkou. To by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby tato skutečnost měla nějakou hlubokou výpovědní hodnotu, ale spojení Železná lady - bezbranný starý nemocný člověk mi příliš nefunguje. Jistě, chápu ten primárně se nabízející paradox a pokušení zobrazit kontroverzní političku a vůdkyni coby chvějící se stařenku, ukázat, že Železná lady nebyla v jistých momentech života zase až tak železná, ale přijde mi to laciné a tak trochu škoda. Asi bych také nejásal nad tvůrčím konceptem, který by mi coby divákovi ukázal Ronalda Reagana, souputníka baronky Thatcherové, v biografii coby dementního staříka postiženého Alzheimerovou nemocí, i když je tato nemoc nesporným a neopominutelným životopisným faktem, Reagana bych ale jako divák chtěl viděl rastrem politiky, ne rastrem jeho jistě hrozné nemoci. Žensky empatický přístup paní režisérky zřejmě zabil politický rozměr, možná také ten fakt, že Margaret Thatcherová byla političkou vysoce kontroverzní a tvůrci nechtěli její politickou dráhu interpretovat jednostranně, proto použili k jejímu vykreslení metodu ,,kočkopsa" (jak by řekl nejmenovaný český barončin epigon), ani černá, ani bílá, ani hodná, ani zlá, prostě naše paní premiérka. Velikost britského impéria, jako třeba v úchvatné loňské Králově řeči, oslavena rozhodně není. Co je však nesporným faktem, to je úžasný a strhující herecký výkon Meryl Streepové, jestli za tuhle roli nedostane letos Oskara, tak už vážně nevím... PS: (připsáno 27.2.2012) Takže, Meryl, gratuluji, získala jsi ho zcela po zásluze... (25.02.2012)

Nemám nic proti většímu zastoupení žen v politice, zejména kvůli jejich ženskému pohledu, kterým dokáží problémy některých oblastí života analyzovat mnohem lépe než muži. Nicméně Margaret pro mne nebyla ženou. Měla totiž pod kostýmem větší koule, než většina mužských politiků a její nekompromisně asociální politika se nikdy neshodovala s mým pohledem na svět. Samozřejmě nepopírám, že byla výraznou světovou politickou osobností, ale zároveň škodolibě konstatuji, že z mého úhlu pohledu si podobně mizerný životopisný film rozhodně zasloužila. (17.05.2013)

A mně to docela sedlo. Nejen díky fenomenální Meryl Streep, ale tentokrát má velkou zásluhu i jinak docela zatracovaná (na divadle to má přesně naopak) režisérka Phyllida Lloyd. I když moc nepohlídala, aby na sebe jednotlivé výjevy lépe navazovaly, výsledek docela uspokojí. Určitě souhlasím, že by si tahle dáma zasloužila komplexnější portrét a nebyla tu jen proto, aby se zalíbila všem, nicméně desítky jiných životopisných filmů dopadly podstatně hůř. Pro tentokrát berme zavděk to, co je, tvůrci nezaujímají pražádný hodnotící postoj. Nekritizují jí, ani neoslavují. Zarputile intelektuální publikum si tak zřejmě nepošmákne, protože hlavní postava je tu vykreslená pouze jako obdivuhodná politička (vyvedla Británii z ekonomické krize, zdárně bojovala o Falklandy, čelila odborovým stávkám), případně těžce dezorientovaná žena, kterou sžírají stařecké halucinace. Takže tu máme klasiku rozdělenou mezi soukromí a veřejnou roli. Streep, jejíž hrdince ubývají síly a pomalu bilancuje, je jednoduše výtečná. Obešel bych se naopak bez výjevů z hrdinčina mládí (nejsou zajímavé a logicky v nich nevystupuje třínásobná držitelka Oscara a osminásobná laureátka Zlatého glóbu). A i některé konkrétní útržky jejího života by mohly být lépe zdůvodněné. Jinak spokojenost. U životopisných filmů to rozhodně nepíšu často. (03.09.2014)