Železná Lady

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

Margaret Thatcher jako schopnou političku velmi uznávám, zvlášť v porovnání s nekterými těmi dnešními nerozhodnými chcípaky, ale že bych byl z "jejího" filmu nějak dvakrát odvázanej, to teda nejsem. Meryl Streep odvádí vynikající herecký výkon, ale to je zároveň to jediné, co na filmu opravdu stojí za pozornost. Zbytek je jen takový příjemný průměr, který se snaží bojovat na více frontách, ale na žádné nakonec nedosáhne přesvědčivého vítězství. (12.02.2012)

Ono by šlo dát jednu hvězdu za masky, druhou za Meryl, třetí a čtvrtou za zjištění, že Margaret Thatcher je schizofrenní, respektive že sama odstartovala Falklandskou válku (vážně to bylo tak jednoduché?), no a pátou třeba za hudbu, dobrou práci kadeřníka nebo povedený výkon Broadbenta. Jenže já jsem řekl ne! Šmankote, vždyť Lady T. je jednou z nejvýznamnějších žen, co kdy vstoupila do mužského politického ringu, navíc to točila další osobitá žena, tak proč to z toho nedýchá? Možná bylo záměrem promítnout senilní roztříštěnost bývalé premiérky do stylu vyprávění filmu, spíše ale došlo k promítnutí toho, že se s původně zamýšleným scénářem před natáčením zahýbalo. Očekával jsem portrét silné ženy silný tak, jak silný je název filmu, leč nedostal jsem víc, než co si můžu přečíst na Wikipedii. Při zálibě lady Lloyd vydělávat si na chleba vařením polívčiček o slavných lidech ze všech koutů Světa jsem docela rád, že Občan Havel už je natočený. P.S: Miluju tě, Meryl. (12.03.2012)

Neplánovane som si pozrel aj životopisný film o jednej z dvoch veľkých postáv britskej a svetovej politiky v 20. storočí. Mám z neho rozporuplné pocity, pretože si myslím, že režisérka to vzala za nesprávny koniec. Je to škoda, pretože taká výrazná osobnosť si zaslúžila omnoho lepší film. A tak jediné, čo na ňom možno pochváliť, a za čo mu patria tri hviezdičky odo mňa, je precízny výkon Meryl Streep. (17.08.2013)

Meryl Streep opäť dokazuje, že je najväčšou žijúcou herečkou, ale plytvať jej úžasným chameleónskym talentom v tak nezaujímavej a skratkovitej filmovej biografii, si nezaslúžila. Hoci sú politické výpovede Olivera Stonea príliš sofistikované, nechýba im punc kvality a určitá osobná zaangažovanosť k daným témam. Llloyd nezvládla obsah a diváka, očakávajúceho nadhľad a korektnosť, určite neuspokoja paranoidné zbytočné prvky, ktoré Margaret Thatcher stavajú do pozície nevyrovnanej seniorskej schizofreničky. Rozvrstvovanie viacerých dejových línií len svedčí o scenáristickej bezmocnosti a neschopnosti podať divákovi seriózny politický výklad o významnej osobnosti Veľkej Británie. (06.07.2012)