The Three Faces of Eve
The Three Faces of Eve
The Three Faces of Eve
Réžia:
Nunnally JohnsonScenár:
Nunnally JohnsonKamera:
Stanley CortezHudba:
Robert Emmett DolanHrajú:
Joanne Woodward, David Wayne, Lee J. Cobb, Edwin Jerome, Alena Murray, Nancy Kulp, Douglas Spencer, Vince Edwards, Dick Johnstone, Frank Marlowe, Mary Field (viac)Obsahy(1)
Ralph White už neví, co by měl udělat se svoji ženou Eve. Její podivné chování a výpadky paměti ho donutí přivézt ji až k doktorovi Curtisi Lutherovi. Ten jí diagnostikuje rozdvojenou osobnost, která se projevuje v podobě nespoutané Eve Blackové. Ta si ráda užívá života a i když má vzpomínky Eve Whiteové, chce si žít po svém. A když už se zdá, že nemůže být hůř, psychický stav Eve se ještě zhorší a její osobnost se rozštěpí do třetí osoby jménem Jane. (femme fatale)
(viac)Recenzie (19)
Joanne Woodward hraje mistrovsky ženu, která disponuje třemi osobnostmi. A to jí napřed jen bolela hlava! Moc bych za to nedala, že Edward Norton pro svou postavu v Prvotním strachu měl v přístupu k roli v tomto pojetí inspiraci. ()
Oscar 1 : Herečka HR - Joanne Woodward ()
Nemôžem si pomôcť. Na mňa to pôsobilo hrozne naivne, mdlo a pocitovo sterilne. To, že väčšina snímku je koncipovaná ako posedenie a pokec psychiatra s pacientom by mi ani tak nevadilo, dokonca by sa tu našli aj lepšie chvíľky, no bolo ich málo. Do očí mi udrela hlavne hrozná detinskosť čo sa týka samotnej psychickej choroby a jej vyšetrovania. To ako mysleli naozaj vážne, že sa je možné medzi jednotlivými osobnosťami prepínať ako na povel lusknutím prsta? Viem, že film má svoj vek, ale aj na tú dobu.... no neviem, bolo to dosť čudné. Pozitívum filmu vidím hlavne v charizmatickej a výborne hrajúcej herečke a v jeho informačnej hodnote ohľadom názorného vykreslenia úrovne vtedajšej psychoanalýzy. Otázkou už len zostáva, že do akej miery film odzrkadľuje aj vtedajšiu realitu. Čo sa týka záveru, prišiel mi ako z rozprávky, čo ma v kontexte smutného námetu dosť iritovalo. Slabý priemer. 50/100 ()
Už ani neviem, ako som sa k tomuto málo známemu filmu dostal. Ale má aktuálne 82 %, Joanne Woodwardová okrem toho, že bola veľmi dobrou herečkou, bola aj manželkou môjho najobľúbenejšieho herca a Lee J. Cobba som si najvýraznejšie pamätal z Dvanástich rozhnevaných mužov. Nemenej dôležité bolo aj to, že som sa dostal k filmu s titulkami. Samotný film ma oslovil predovšetkým výkonom Joanne, menej už zobrazovaným príbehom, napriek tomu, že vznikol na základe skutočnosti. Zvlášť ku koncu bolo málo uveriteľné prepínanie sa Evy do alternatívnych postáv len na základe požiadania. To dosť narúša moje laické predstavy o fungovaní schizofrénie. ()
Joanne Woodward - má oblíbenkyně ukázala světu, že má talent a já před ní smekám, ovšem celý film stojí v podstatě na ní a ty další prvky, které má kvalitní film mít jdou jaksi vniveč. Povětšinou nudné dialogy a nevýrazná dějová linie činí z filmu, na který jsem se tolik těšil slabší průměr. 65% ()
Popisné přiblížení psychiatrie širším vrstvám. ()
Hneď na úvod nás tvorcovia upozornia, že celý príbeh je podľa skutočnej udalosti a väčšina materiálu pre scenár je z klinických nahráviek psychiatra z Lekárskej akadémie v Georgii. Podobné filmy sú výbornou príležitosťou pre herca a Joanne Woodward sa príležitosti chopila obdivuhodným spôsobom. Jej tri tváre sú ozdobou filmu. ()
Joanne Woodward nejen, že je nádherná, ale hlavně hraje jako o život. Ovšem k čemu nakonec její báječný výkon je, když režisér i scénárista v jedné osobě nemá koule a smysl pro gradaci a neumí si pohrát se zajímavým zvratem i když atraktivní (hlavně na svou dobu) téma ho k tomu přímo vybízelo. Film tak ve výsledku působí hrozně sterilně (nezachrání to ani Eve Black), naivně a hlavně dané téma až otravně zjednodušuje. Hlavně když Dr. Luther přepínal Evu jak televizní kanály a já měl nutkání vybouchnout smíchy v tom se shodnu s jedním z dalších zdejších komentátorů. Možná by vše dopadlo úplně jinak, kdyby Dr. Luthera zahrál původně plánovaný Orson Welles. Takto Joanna při svém koncertování neměla důstojného spoluhráče (protihráče) a jeden herec velké divadlo (téměř) nikdy neudělá. A vyloženě disneyovský závěr mě naštval. Přes tři a půl se nedostanu. Sorry Eve, tedy Joanno. ()
Paní Bílá, Černá a nakonec...Jane. Seznamte se. Paní Bílá je submisivní domácí puťka s příšernou hučkou na hlavě, které o dost starší manžel (jehož hraje herec, který se spíše dokonale hodí na gangstera, než na něčího manžela) občas vyhrožuje pořádnou fackou, což v 56.minutě i splní a nebo bičováním. Nejspíše jak to tak odhaduji, to svědomitě plnil i předtím, ale to jsme neviděli. Při vysvětlování pozdějšího por. Kindermana z the Exorcisty, panu Bílému, co je to mnohočetná osobnost, na něj dotyčný čučí jak vejr a moc tomu všemu nevěří, zvláště po poradě s jinými 2 doktory. Pořád jsem v tomto musel míti na paměti, že v 50tkách nebyla ještě psychiatrie na takové komplexní úrovni, jako dnes. A pojem mnohočetná osobnost, zněla jako blábol z nedělní přílohy. Nakonec se s manželkou rozvede, což je jenom dobře. Paní či spíše v jejím př. slečna Černá je naopak plná života, všichni pánové ji příjdou docela roztomilí a nekouše, ráda tančí s vojáky, má alergii na nylonky, takže si je neustále sundává a škrábe si nohu a zpívá. Nikoli, vše dohromady.;) A občas jen tak pro pobavení škrtí dceru paní Bílé, šňůrou od žaluzie, což byla vskutku šokézní scéna, vzhledem k tomu, jak poklidně trvá zbytek filmu. Což není výtka, jen konstatování. Tu jsem si užil pochopitelně nejvíce. Už jen proto, že v této osobě se nejvíce zračila její debutová Lissy. Před jejím odchodem do jiných sfér bytí, ještě daruje dr.Lutherovi, červené šaty. Ty s hlubokým výstřihem a na ty se prostě nezapomíná. A to ani v čb filmu.;-) A Jane? Tak ta se objeví až necelých 30 min. před koncem a má to nejlepší z obou světů. Hl. důvod mého shlédnutí dostal za tuto roli Oscara, což je správné, ale rež. to mohl ještě více zvýrazniti. Jsem přesvědčen, že takový Hitch, by z toho udělal nervák jak víno a možná by těch pajduláků na podstavci padlo i vícero. Celé to totiž vskutku působí poněkud mdle a vše stojí a padá na Woodwardové. S čímž jsem sice dopředu počítal po přečtení několika komentů. Ale i tak je to škoda, páč třeba takový dr.Luther, mohl býti o dost výraznější postavou. A co že způsobilo, že v 6 leté Evě vzniklo několik osobností? Nebojte, dozvíte se to. Slečna Černá ,,Ale pane doktore, jak bych mohla mít dítě, když nejsem vdaná?´´ Joo holka, dneska už úplně klidně. ()
15. Zlatý Glóbus za rok 1957 - cena (1) - *Nejlepší herečka (drama) - Joanne Woodward ()
Role Evy predstavuje takovy potencial, ze snad kazda, trochu kvalitni a zkusena herecka by za tuto roli mela dostat Oscara (presne, jak predvidal Orson Welles) a Joanne Woodward tuto vyzvu splnila nad ocekavani. Vyborny herecky vykon. Film asi neni uplne dokonaly, namet je ale natolik silny a pritazlivy, ze jsem cely film v napeti sledoval az do konce. Sice ve stinu Evy, ale L. J. Cobb v roli doktora Luthera byl taky vyborny. Skvely filmovy zazitek, ktery mohu jen doporucit. ()
Libat mrtve neni dobre. ()
K tomuto staršímu snímku jsem se dostala přes knihu Confessions of Sociopath, kde se o ní autorka zmiňovala jako o ilustraci psychopatické osobnosti. Svým způsobem mohou sociopaté působit podobně, protože hrají role, které se od nich zrovna očekávají a z kterých mohou něco vytěžit, takže se může zdát, že nemají jednu statickou osobnost. Pro sociopaty ale není důležité najít nějaké své pravé já, naopak je pro ně klíčové být flexibilní a umět se pohybovat ve společenských situacích. Osobnosti Evy také vznikaly jako určitá kompenzace a reakce na její život. Jedna doplňovala druhou, přičemž vždy jedna osobnost byla ta dominantní, která si vše pamatovala a ostatní stály v pozadí a občas na chvíli přebraly kontrolu. Akorát mi přišlo trochu extrémně jednoduché přepínání mezi jednotlivými osobnostmi, jako když se přepínají kanály v televizi. "Můžu mluvit s Evou Black? Ano, už je tady." To prostě nepovažuji za reálně možné, u schizofreniků sice změna bývá někdy vyvolána nějakým podnětem, ale málokdy se dá takto řízeně kontrolovat. ()
Stejně by mě zajímalo, nakolik se přes vehementní ujišťování studovaný případ doopravdy drží skutečnosti. Působivost civilního, možná zjednodušeně naivního zaznamenání jedné z prvních (počátek 50. let) seriózních psychiatrických diagnóz mnohočetné identity u mladé ženy samozřejmě stojí a padá s vynikajícím, "nepřepáleným" výkonem půvabné Joanne Woodwardové. ()
Působí to až nesnesitelně jednoduše, s jakou lehkostí se Joanne Woodward v tomto filmu převtěluje do svých třech osobností. Na konci se promění postupně ve všechny v jednom záběru a ještě do těch třech žen, které hraje vloží jiný (jižanský) přízvuk, jiný charakter, jiné pohyby, držení těla...Opravdu geniálně zahrané a oscary by si zasloužila rovnou tři. J.W. je vyjímečná herečka, ne nadarmo dostala vůbec jako první v historii hollywoodu svojí vlastní hvězdu na kalifornském chodníku slávy. ()
Výborný film, který ukazuje, jak se psychologie vyvíjela v 50. letech a vysvětkuje jeden z fenoménů i pro laiky. Celý film stojí na výkonu Joanne Woodwardové. U nás je tato herečka spíše známá jako manželka Paula Neumana, ale jak dokazuje tento snímek měla i svou vlastní kariéru a měla z čeho brát. Bravurně zvládla proměny postavy v průběhu pár sekund. Filmaři se snažili ušetřit čas na příběh samotný, a tak střídaní osobností v těle Eve Whiteové je dost zkratkovité, avšak filmu to neubližuje. V druhém plánu příběhu je t ovlastně detektivka, kde se doktor snaží zjistit, co způsobilo roztrojení osobnosti jeho pacientky. Bylo by zajímavé se podívat, jak by si s tímto tématem Alfred Hitchcock... ()
Konečně jsem našla film, který vystihuje disociativní poruchu osobnosti takovou, jaká opravdu je. Samozřejmě je to ještě složitější, ale je to popsáno hezky pro laiky. J. Woodward je v tomto snímku úžasná...Jsem nadšená. Kdo tento snímek viděl, má aspoň jasno v tom, že schizofrenie není rozdvojená osobnost, ale že této výsady se těší mnohočetná /dnes disociativní/ porucha osobnosti. Toť konec odborného okénka :-) ()
Nemám slov. Joanne Woodward bola neprekonateľná a Lee J. Cobb je perfektne sekundoval. "Smrteľná" scéna na záver naozaj chytí za srdce ()
Pozoruhodný snímek o disociaci, kterým Joanne zobrazila velmi zřídka objevující se psychopatalogickou problematiku. ()