femme fatale

Humanistická sonda, jejíž hlavní postavy symbolizují odvrácenou i silnou stránku lidské existence. Co s člověkem udělá strach, touha pomstít milovanou osobu či pocit viny? Kam jsme až schopni zajít a ospravedlňovat to, co děláme a přitom činit zlo, kam jsme až schopni zajít, když naplníme vůli motivací - neznáme hranic. Film je upřímný a snaží se věci ukazovat čistě, přirozeně a spravedlivě, což působí až s odzbrojující přesností na divákovu mysl. Režie, scénář, herecké výkony, střih a vizualní aspekt jsou na nejvyšší úrovni.

Není snadné zachytit všechny zásadní "vrstvy" života a propojit je v jeden snesitelný celek ve 140 minutové stopě. Dahan to vzvládnul bez větších potíží a ještě ke všemu přeskakuje tam a zpět, tak jakoby na vše vzpomínala zpěvačka a vybavovala si ty úseky sama (ostatně tak jako v její autobiografii, kterou diktovala zapisovateli z nemocničního lůžka), jako by jí plynuly na mysl. Samozřejmě filmu kraluje Marion Cotillard, to je bez debat. Role se ujala s urputnostní Piaf vlastní. Ostatně o tom také svědčí dnes již známá historka o tom, jak se Cotillard nemohla po natáčení zbavit "přítomnosti" Piaf a dokonce ve chvilce zoufalství podstoupila i exorcismus. Oscar více než zasloužený.

SPOILER: vynikajicí závěrečná "postelová" scéna zástupců Severu a Jihu (Jacksona a Gogginse) jako spojenců nastolujících spravedlnost, tím, že společnými silami pověsí zdroj nenávisti za smyčku a utnou ji tak tipec. Už chyběl jenom 360° záběr na ty finální jatka uvnitř prostoru Minniny galanterie.