Atentát na kulturu

Ze str. 360 knihy Magor a jeho doba: Občas se v dopisech (z věznice Mírov) objevily konkrétnější informace, které se alespoň přeneseně týkaly undergroundu. Jirous například Julianě sděluje, že v televizi s ostatními vězni sledoval Atentát na kulturu, jakousi televizní verzi článku "Případ Magor", která se také snažila pomocí překroucených faktů a lží udělat z Jirouse, Brabence, Karáska a Zajíčka společnosti nebezpečná individua. Pro řadu zájemců o alternativní kulturu se ovšem opět stala vítanou příležitostí, jak v televizi zahlédnout a uslyšet Plastiky, a podobně pojal zhlédnutí i Jirous. V dopise k tomu napsal: "V každém případě mě ten pořad velmi potěšil, když opomenu ty různé lži a překroucení, bez nichž se to samozřejmě neobejde, tak se mi zdá až nápadný posun k 'serióznější' informaci, to jest negativní dojem je vyvolávanej spíš různejma rafinovanostma než evidentními žalovatelnými nepravdami (např. že jsme nepracovali, že jsme se léčili po užívání drog apod., jak o tom informovali zpočátku). A hlavně jsem byl potěšen z toho, že vidím tolik blízkejch tváří; lepší dárek mi nemohli připravit. Až dodneška z toho mám dobrou náladu." (13.09.2022)

Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému. (11.04.2013)

Jak jen poděkovat StB za tento skvost? I přes určité faktografické nedostatky (nedozvěděl jsem se např., v čem konkrétně spočívala skutková podstata trestného činu výtržnictví obžalovaných) a celkovou nesystematičnost patří Atentát na kulturu, unikátní dokument plný krásných autentických záběrů, bezesporu k tomu nejhodnotnějšímu z produkce Československé socialistické televize. Příjemně překvapilo, že se tvůrci dokumentu nespokojili s pouhou prezentací svých oblíbených (později kultovních) kapel, nýbrž sami přicházejí s řadou nadčasových myšlenek, které by neměly upadnout v zapomenutí, jako např. "...platí princip rozkoše a nikoli už princip výkonnosti. Akustické narkotikum otřásá a boří i zákony států...", jež vhodně ilustrují i dobovými svědectvími: "Student, který koncert skupiny sjednal, později prohlásil: Mohu říci, že když skupina na plese vystoupila, byli jsme otřeseni." O mimořádné zásluze, jakou měl tehdy tento pořad o propagaci "druhé kultury" a jakou byl vzpruhou pro seběvědomí vzájemně o sobě nevědoucích spřízněných duší, netřeba ztrácet slov. (01.06.2013)

S tímto úděsným komunistickým dokumentem mám velký problém. Je to samozřejmě myšleno jako denunciační svinstvo, nicméně úplně přesně si vybavuji večer, kdy jsem viděl TV "premiéru". A jak mě to "hudebně" nebo chcete-li "kulturně" nadchlo - přesně naopak, než ti propagandističtí pitomci zamýšleli. A druhý den toho byla plná škola i hospoda a zůstalo mi to na celý život, od 17 let....takže si to asi pár hvězd zaslouží, ne? Tak to se jim tedy povedlo stejně jako o pár let později text "Nová vlna se starým obsahem"... (17.05.2013)

Mám propagandu shodit (už jen z principu), anebo ji ocenit, protože jsem cítil mrazení v zádech? (Mrazení z toho, že takové očerňování bylo tehdy státem oficiálně posvěcené a že lidi takový stav měli za normální.) Původně jsem byl pro ocenění, protože to celým filmem prostupující pomlouvání bylo vlastně dost působivé (až pozoruhodné). Copak je ale možno brát propagandu s nadhledem jen proto, že je natočena špatně (= nápadně zaujatým způsobem)? U slavného Triumfu vůle s tím evidentně lidi problém nemají (77 % na CSFD): Opěvují u něj mizanscénu nebo střih a často zcela pomíjejí hrůzný obsah. - Protože to je historie a nemůže se to vrátit? Omyl. Stačí se podívat na činnost hnutí Naši. A stejně tak může dnes dojít i k útoku na kulturu - viz Nečasův projev na adresu skupiny Pussy Riot ("vrchol nevkusu", "je nutné zabránit některým módním politickým projevům"). Sečteno podtrženo, já tenhle pamflet prostě MUSÍM hodnotit nízko. Protože dnes je (někomu) k smíchu, ale zítra? (31.03.2013)