Atlas mrakov

Láska, víra, naděje - nihil novi sub sole, kvůli tomu netřeba trávit 172 minut v kině. Ještě že do toho nenarvali přestávku, to už by opravdu Atlas měl rozměry sibiřských plání a týdne bez vody. Všechno se vším souvisí, když to má dobrou hudbu, rozhodně to není na škodu. Nutno říct, že to je velmi výpravné, postavy se vypravily ledaskam, zpravidla ty cesty provázeli mnozí efektové. Chvílemi na mě poblikávaly čtyři hvězdy, přiznávám, že skrz slzy, ale z kina jsem odcházela spíš s pocitem, že mám po těch třech hodinách strašnou žízeň, než že by mi hlavou jely obrázky z filmu. Celkový dojem je takový, že tady zas někdo evidentně zpackal docela dobrou knížku. Ten dojem mám přesto, že jsem Atlas mraků nečetla. (17.12.2012)

Nerad bych jakkoliv zpochybňoval pětihvězdičková hodnocení mých velectěných kolegů a bezkonkrurenčích filmových kritiků směrem k této brilantní špici filmové tvorby a uznávám, že nejspíše bude chyba ve mně, přesto si, samozřejmě v rámci tolerance a bezvýhradné loajality, neodpustím jemné přátelské pošťouchnutí: ty pičo, ste se posrali, ne?! No, a hned se tu dá lépe dýchat. Děkuji za pozornost. (05.12.2013)

Je to něco mnohem víc, když to necháte, aby to tím bylo. Veselé i smutné, krvavé i něžné. Dlouhý, ale krásný film. A sakra, došly mi slova. Každopádně pokud chcete věřit na osudovou lásku, tohle by vám mohlo pomoct. Nejlepší "povídka" pro mě byla ta ze Soulu. Ach. I když zdeformovaný, Jim Sturgess byl perfektní. (23.11.2012)

SIX IN ONE. Nechtěl jsem psát přespříliš oslavný komentář hned po příchodu z kina, raději jsem si nechal zážitek den uležet ... a výsledek? Pořád jsem maximálně nadšený. Cloud Atlas je pro mne jednak nejlepším filmem za minimálně poslední dva roky, jednak samostatnou kategorií, která ani nejde pořádně s nějakým jiným filmem srovnávat. Neuvěřitelné. Nechápu, jak se Wachovským a Tykwerovi podařilo současně odvyprávět šest stylově a žánrově odlišných (historické drama, tragická romance, novinářská detektivka, černá komedie, dystopická sci-fi, postapokalyptická sci-fi) a z větší části konverzačních příběhů tak, že celek drží pevně pohromadě (ba co víc, jinak než jako o celku o Atlasu mraků ani nelze uvažovat) a je zcela přehledný a hladce plynoucí, a navíc na ploše tří hodin působí jako akční zábava (a ne jako nepřehledná suchá artovka). Myšlenka, která z toho na konci vyleze, možná není nijak přelomová nebo originální, ale komu to v tomto případě může vadit? To už od každého filmu čekáme, že přijde s vlastním ontologickým systémem, či co? Každopádně finále je vysoce účinné. Díky tomu, že vrcholí vlastně šest příběhů současně, má to, co by se dalo nazvat finálem, zhruba půl hodiny (šestkrát 5 minut). Půl hodiny zimomriavek :) ... Zkrátka Wachowští s Tykwerem dostáli očekáváním, která jsem do nich vkládal (což se letos nepovedlo Scottovi ani Nolanovi). A současně dokázali překvapit. Tím, jak jejich dílo rychle ubíhá (některé devadesátiminutové filmy trvají subjektivně déle než tenhle tříhodinový monument). A hlavně tím, že je mnohem stravitelnější, než jsem čekal. Pozorný divák se neztratí a vnímavý divák vstřebá. Stačí jít trochu naproti. Na ujasnění detailů ale samozřejmě jsou nutné další projekce. Už se na ně těším. 100 % (23.11.2012)

I když jsou kvality, náročnost a nápaditost celého projektu vidět v každé třetí scéně, pro mě zůstává nekompaktní, lehce umělou záležitostí, na jejímž konci jsem cítil především prázdno. Šest příběhů, různé doby, různé postavy, různé žánry. Intimní předválečný příběh, kriminální retro i třeba futuristický příspěvek ze Soulu. Propojují je dilemata postav nebo určité motivy. Ctižádostivý kousek snažící se o nadosobní myšlenky je sice pojatý monumentálně, každý z osudů ale jakoby nežil vlastním životem. Ve výsledku nestrhne, emočně si skákání mezi časoprostory překáží a brání tomu, aby jednotlivé příběhy silněji dozněly. (13.01.2013)