Atlas mrakov

Zazitok maximalny. 1) Presvedciva dramaturgia a prechod z literarneho na audiovizualne dielo - Tykwer a Wachovvski dokazali z predlohy vybrat v drvivej vacsine u kazdeho pribehu to esencialne a ich zasahy z hladiska doplnkov/zmien voci predlohe su funkcne, invencne a nosnu temu zvyraznujuce. 2) Vzajomne prelinanie a jednotlive radenie sekvencii su ukazkovym prikladom synergie. V strihu zalozenom na spolocnych vyznamoch, motivoch, hereckom obsadeni dvoch spojovacich scen ako i vyvoja dialogu v scene x ako determinujucej radenie sceny x+1 nie su tvorcovia zdaleka prvi (namatkovo aj Leone, tiez nie ako prvy, vo Vtedy v Amerike postupoval podobne), ovsem z hladom aj na sposob predkladania a prepojenia pribehov zasli v kvantite a vyslednej ucinnej intenzite zatial najdalej. Odmenou mi bola epicka freska znejuca ako podmanivy sextet a zaroven i agonicky vykrik ludskej rasy uvedomujucej si tu sialenu horsku drahu s tragickym koncom, ktoru sami vytvorili, dobrovolne do nej nastupili, ale ju zatial nevedia zastavit. Snad sa to raz podari... . (16.11.2012)

,,NAŠE ŽIVOTY NÁM NEPATŘÍ. OD LŮNA K HROBU JSME SPOJENI S DRUHÝMI. V MINULOSTI I V SOUČASNOSTI. A KAŽDÝM ZLOČINEM ČI LASKAVOSTÍ TVOŘÍME NAŠI BUDOUCNOST“..... /// ,, Jednotlivé příběhy na sebe částečně navazují a jejich postavy jsou tak ovlivňovány událostmi minulými“ ... jedno vám povim – kino ani nedutalo. Skoro celej film (kromě tý nány, která by se smála i kdyby Hanksovi chrstli vařící olej do ksichtu… ale to sou ty hromadný projekce…) a fakt si nepamatuju, kdy mi 3 hodiny utekly rychlejc. Šukání časovejma rovinama a žánrama, paralelní protínání obrazů a zvuků … futuristicko filosofický dílo, ve kterým je tři prdele pravd, vyprávěný v duchu sextetu – soráč, ale já tyhle píčoviny miluju! Jen mám dojem, že příběh bude oproti knize vo dost vokradenej – ale snad by to mohla dorovnat parádní vizuální a zvuková stránka! To souznění obrázků a hudby… to je věc, kvůli který to musím vidět znova! A příběh? Nezpotíte se, neztratíte v ději či postavách (– což je nakonec vlastně dobře), mozaika minulosti, současnosti, budoucnosti ( – jo, mám dojem, že sem viděl něco netradičního, originálního. Neberte mi to!), o lásce, touze po svobodě, po pravdě, po životě a víře, že existuje lepší svět – jo! Líbil se mi, ale neškodilo by si přečíst knihu. A přestože tu ,,pravda pravdoucí“ vítězí nad hlubším posláním, druhá projekce bude zřejmě povinností. (Mateřský znamínko ve tvaru kometky na mý šíji, na to nemá pražádnej vliv.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 2004 David Mitchell číst nebudu. 2.) Páč vím, že Atlas Mraků je název kompozice japonskýho skladatele Toshiho Ichiyanagiho. 3.) Už mám těch vobyčejně vodvyprávěnejch příběhů plný zuby. 4.) Věřím, že nezůstáváme mrtví dlouho. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *** (25.12.2012)

Je obdivuhodné, že švy, které spojují rozdílné příběhy v jiném času a prostoru, jsou tak neznatelné, že film plyne hladce a ty tři hodiny ani nejsou znát. Bohužel ústí v něco, co nemá dostatečný emoční, ani katarzní účinek. Jiným slovy, hluboký zážitek se nekoná a na konci filmu jsem cítil tak trochu….prázdno. Každopádně ale oceňuji odvahu přijít v dnešní době, kdy áčková filmová produkce připomíná řízený výrobní proces na vydělávání dolárků, s něčím tak nekomerčním a nepodbízivým. (25.11.2012)

Nejdůležitější věci v lidském životě jsou dobro, pravda, svoboda, láska, spravedlnost, přátelství, obětování se atd.…no nepovídejte, opravdu? A pro ty, kterým je líto, že si těchto mouder nebudou moct užívat pod i kytičkami, je tu jako bonus reinkarnace a fakt, že smrtí lidský život zdaleka nekončí (nebojte!). Pro některé jistě obohacující, pro jiné (a mě) vlekoucí se nuda, která člověku sebere bezmála 3 hodiny jeho života. Rozdělení do 6 příběhů je sice zajímavé (zpočátku úmyslně matoucí a nepřehledné), ale žádný z nich mě nedokázal zabavit natolik, abych s nadšením vyčkával tu ukrutnou dobu na jeho vyústění. Alespoň trochu zábavným shledávám pouze ten úkol pro diváka, tedy rozpoznávat jednotlivé postavy/herce v každém z příběhů (tleskám maskérům), pak ještě nějaké ty sci-fi hrátky (svět budoucnosti má cosi do sebe a dokázal mě zaujmout) a pár replik k zasmání. Ódy na to, jak je snímek revoluční tím, že skvěle funguje jako celek a přitom se skládá z 6 žánrově odlišných příběhů, příliš nechápu; Atlas mraků při sobě drží jen a pouze právě proto, že do něho tvůrci nasekali ty reinkarnované postavy, jinak film nepřináší nic nového, co by divák neviděl už někde jinde a poutavěji (záměrně nepíšu „lépe“). A je sice pravda, že skoro 3 hodinová podívaná není pro každého a ne všichni se dokážou (nebo spíš nechtějí) zcela soustředit na 6 příběhů najednou, ale nutno podotknout, že takhle dlouhé filmy se dnes dělají běžně a zpočátku nejasné vyprávění je velmi brzo úmyslně osvětleno a publikum přesně vedeno ochrannou rukou tvůrců, proto si myslím, že Atlas mraků JE určen mainstreamovému divákovi. Celkově jsou to ode mě pouze 2*. (24.12.2013)

Filmařsky bravurní časoprostorová meta kýčovitá epika, která si zbytečně honí triko zneužitím minima herců v maximu rolí; což díky neživým latexovým ksichtům, kdy jsou postavy obsazovány bez ohledu na pohlaví či rasu herce, připomíná převleky páně inspektora Clouseaua spíše než co jiného (vliv páně Lany Wachowské?). Ani nevyrovnanost jednotlivých segmentů (Tykwer > Wachowští) není něco z čeho by jeden skákal radostí. A především to postrádá katarzi. Co tvůrci chtějí říci, to řeknou cestou a na finále samotné pohříchu nic nezbude. I přes tyto chyby v matrixu by však NASA mohla nosič s tímto snímkem bez výčitek vyslat ke hvězdám, aby si na jeho základě mohli případné jiné formy inteligentního života udělat trefnou představu „o nás“. A mohli se nám tak raději zeširoka vyhnout. (23.11.2012)