Zbohom, kráľovná

Příjemné překvapení, zatím je to tady docela podhodnocené, řekl bych. Jedná se po formální stránce o naprosto výtečně natočený film, vyniká zejména svěže realistické pojetí kamery. Co se týče děje, tak se film neustále odehrává v jakémsi vakuu a velmi sugestivně tak pomocí kusých informací "zvenčí" evokuje atmosféru Versailles jako izolovaného města ve městě. Herecké výkony jsou velmi dobré, zejména Diane Kruger byla Jacquotem dobře režírována a svou neurotickou královnu plnou strachu z věcí budoucích zahrála až překvapivě přesvědčivě. Všechnu pozornost ale na sebe strhává v prvé řadě nádherná Léa Seydoux a především její výstřih, na kterém si kameraman až nápadně často pochutnával :). Docela mě rušila akorát zvláštně zvolená hudba, tedy hudba - spíše takové to nenápadně dunění a probublávání v pozadí, hodící se spíše do thrilleru. Nedočkal jsem se ani jednoho tónu klasiky, což trochu zamrzí. (08.02.2013)

Sama vlastně ani nevím, co si o tomto filmu myslet, co tímto chtěl režisér říci. Popravdě, nápad příběhu je zajímavý a přináší do kategorie historických dramat něco svým způsobem nového, ojedinělého, co jen tak u těchto snímků nenajdeme. Ale to je tak asi vše. Snad jen, velká škoda, že Diane Kruger nedostala více prostoru, její podání této rozporuplné královny je velmi povedené a řadí se mezi její dosavadní nejlepší herecké výkony. (27.01.2013)

Co to bylo? Co se nám autoři snažili říct? Já si dlooouho nemoh o tom filmu udělat dojem, a když jsem si ho udělal, jaký byl? Že Marie Antoinetta byla tak trochu lesba, která svoje touhy musela potlačit kvůli dobytí Bastily? No to snad ne, takový dojem to snad vyvolat nemělo... Dvě * za kostýmy, interiéry a táááákhle malinko za zbytek, protože to byl takový nevýrazný guláš téměř bez děje, který mi přišel jako sekvence vytržená z nějakého seriálu. (18.07.2016)

Konečně kvalitní artový snímek o ženách, který je ovšem vtipný tím, že je natočen ryze mužským pohledem, takže takřka v každém pohledu je nějaký ten velmi hluboký výstřih. Trochu rozpačitá jsem z lesbických motivů, ale co už - obě dámy jsou alespoň krásné. Každopádně je tam příjemně roztěkaná kamera a vůbec hysterická atmosféra Versailles. Tam kde končí Marie Antoinette, začíná Sbohem královno. Berlinale 2012 – Haus der Berliner Festspiele (11.03.2012)

Koukám, že poslední dny Marušky Antonešky byly plné stresu a obavy o holou existenci, joo to znám taky. Sice mě nechtěl lynčovat obyvatelé Paříže, alespoň zatím, ale složenky taky umí svoje. Jinak hodně keců, ale dobře se povedla atmoška versaillského dvora pár dní před tím než tam chudinská lůza začala dělat inventuru. (29.12.2013)