Válka, kterou nevidíte

Neřekl bych, že se jedná o válku kterou nevidíme, nýbrž spíše o válku, kterou vidět nechceme, protože o naši prdel zatím nejde. Naše prdel totiž stále sedí na té pevnější židličce, pod kterou nevybuchují granáty a není tedy důvod cokoli podnikat. Bojím se však toho, že si jednou budeme muset taky holt přesednout a poté už pravděpodobně nezbude nikdo, kdo by se za nás postavil. Víceméně se mohu pod tento dokument podepsat v plném rozsahu. Takhle z globálního pohledu si nemyslím, že by říkal něco šokujícího či nového, ale poodkrývá nejrůznější konkrétní detaily, nad kterými zůstává mnohdy rozum stát a mnohokrát jsem se neubránil takovému tomu WTF úsměvu. Líbilo se mi to. Práci Johna Pilgera oceňuji. S jeho názory souhlasím a zpracován je dokument také celkem chytlavě. (29.08.2015)

On se těžko najde filmový dokument, který bych vyloženě pozitivně ocenil. Příčiny jsou následující: --- 1) Mediální manipulaci beru vážně. I tehdy, když se mi vyslovené názory líbí. Takže konkrétně v tomto případě by si odpůrci americké invaze v Iráku měli uvědomit, že tenhle dokument vznikl se stejným cílem a používá stejné prostředky jako dokumenty "na objednávku" americké vlády, akorát nás manipuluje k opačnému názoru. --- 2) Film a televize jsou vynikajícími prostředky tzv. "názorné agitace" (pamětníci ten termín znají), ale mizernými zdroji informací. Protože se v tématu tohoto dokumentu náhodou vyznám (a to výlučně díky studiu mediálně nezajímavých pramenů), mohu zodpovědně prohlásit, že přístup k subjektu a vyslovené argumenty jsou triviální, leckdy vědomě překroucené, ale častěji bezděky směšné svojí naivní prostotou. --- Takže jak hodnotím? Pár lidí vyslovilo na kameru své postřehy a názory. Všichni odborníci na novinařinu, žádný odborník na Irák nebo Blízký Východ. A symptomaticky platí i to, co dokument opakovaně vytýká většinovému, vládu podporujícímu zpravodajství: za půldruhé hodiny se nedostal ke slovu jediný Iráčan. (06.05.2014)

Už sa ani nečudujem, že všade kde mi zmerajú tlak, tak mám vysoký, alebo zvýšený. Stačí si raz za čas pozrieť takýto dokument a isto sa to nezlepší. Chvíľu som tento dokument zámerne obchádzal, že si ho radšej nepozriem, ale pokušenie vyhralo. Pravda je taká, že až na pár vecí som sa nič nové nedozvedel. Ako informujú, alebo skôr manipulujú média už viem dosť dlho a že vrcholní predstavitelia USA a VB sú šialení vojnoví zločinci nie je pre mňa žiadna novinka. Vojna v Iraku, aj keď považovať jednostrannú agresiu za vojnu je smiešne, bola vyvolaná na falošnej zámienke, tak to všetko racionálne zmýšľajúci človek vie už dávno. Hlavné je, že všetci (Bush, Blair, Obama, ...) sú dobrí kresťania a chodia si hrkútať s pápežom, aby nie veď je to jedna banda aj z Izraelom. Nie nadarmo je kresťanská modla Kristus, ktorý bol žid. Nabudúce si radšej pozriem dokument o prírode a najlepšie o zvieratách žijúcich niekde v lese. (06.02.2016)

Místy může Pilger lehce zavádět osoby, s kterými vede rozhovor a to mi přišlo trochu blbé na celém konceptu dokumentu. Jinak se jedná o tvrdou dávku, ve které bych konspiraci těžko hledal. V Respektu, který byl vydán někdy minulý rok, jsem četl článek, který mám dojem nesl název "Putin s Troly". Člověk se dočetl o jeho propagandistické mašinérii, o manipulaci médií Ruskem, o schvalování informací Putinovou vládou, rozkrývání pravdy lidmi, kteří byli stíhání vládou, z toho minimálně po jednom (v článku byl zmíněn pouze jeden pokud se pamatuju) se slehla zem. Článek spolu s dalšími v tom čísle mě tak nějak motivoval k tomu, sondovat po internetu a narazil sem na Johna Pilgera a jeho "The War You Don't See". Relativně tvrdý a těžký dokument, plný pamětihodných dialogů a vět, které pronesl a´t už sám Pilger, nebo kdokoliv z jeho hostů, s kterými je formou rozhovoru prováděn celý dokument. Proklady dokumentu, kde jsou vsazené videonahrávky, ať už míst po bombardování, samotné bombardování, masakr z vrtulníku, který je vzpomínán během dokumentu a k závěru víc rozebrán. Alarmující, drsný, trochu ukecaný, ale za to potřebný. Dokument, který je škoda, že je upozaděn. Alespoň by některým konspirátorským breptům a proameričanům sklaplo. (23.01.2017)

Dokument, o kterém lze říci mnoho, rozhodně však ne to, že by vytvářel nějaké konspirační teorie. Netvrdí, že 11.9.2001 se stalo s pomocí dálkově řízených letadel a výbušnin nebo něco v tom (ne)smyslu. Jednoduše popisuje a shrnuje to, jak funguje "prodávání" války veřejnosti. A prostřednictvím výpovědí osob, které se samy podílely na tomto prodávání, popisuje mechanismy, kterými je toho dosahováno. Efektivní záběry pořízené embeded žurnalisty a exkluzivita výměnou za "žádné otázky". Zaplavení technikou, efektivností, která přebíjí něco tak prostého jako je smrt. Názor prezentovaný bez protinázoru, bez kritického rozboru. Taková je většina médií. Tedy ne že by se ten druhý názor či kritický rozbor nikdy nepublikoval, ale činí se tak ve tři ráno a podobně. Sám si pamatuji, jak jsem na ČT narazil na Taxi to the Dark Side v podobně nočním čase. Každopádně média se vesměs chovají jako obyčejné děvky, o objektivitu dávno nejde. Naše česká nevyjímaje, a to je to ještě posílené vlezdoprdelismem našich politických představitelů "našim spojencům" až ze zámoří, královně a Izraeli. Popravdě to prodávání války je jen jeden okruh, ve kterém se to děje. Volby, církevní restituce, všechno to je děláno stejným způsobem. Kdysi byla doba odvážných novinářů, kteří se nebáli klást otázky a zpochybňovat. Murrow, Woodward, Bernsein a další. To byla opravdová demokracie, když takoví lidé působili v celoplošných médiích. Teď ano, každý může psát blog a tak dále, ale zajímají nás jen kritické a blokované blogy v Číně. Kritizovat ty za hranicemi, to je "demokracie" dneška. (08.07.2013)