Evidence

Found footage filmy mám vcelku rád, ale jen tehdy, když mě z nich nebolí oči a Evidence není bohužel tím případem. I přestože hlavní postavy používají HD kameru, problém je tentokrát v šílené rozlítanosti obrazu a výsledek je takový, že celou druhou polovinu není prakticky nic vidět. Námět se zpočátku jevil zajímavě, ovšem nakonec z toho vylezla slátanina, u které jsem se ani moc nebál. A to asi dobře nebude. (20.06.2013)

Trailer i samotný začátek filmu (dejme tomu dvacet minut) napovídají, že budeme mít tu čest s klasickým poloamatérským found footage hororem, který bude většinu stopáže nudit, v závěreřných pěti minutách dvakrát ukáže příšeru a skončí. Tedy něco, co by s dostatečným odhodláním byl schopný natočit kdokoli. No jenže to naštěstí vůbec není pravda. V druhé polovině totiž Evidence nabere úplně šílený obrátky, běhá se z lokace do lokace, monstra vyskakují takřka odevšad a celé je to velmi atmosférické, lekavé, až šokantní. Tam, kde by dejme tomu takový Atrocious (něco podobně nudného a nezajímavého jsem od filmu čekal) skončil, pokračuje Evidence ještě dobrou půlhodinku, a to fakt v hodně vysokém tempu. Filmu bych mohl vyčítat spoustu věcí (od chování postav, přes ne úplně uvěřitelně civilní herecké výkony, až po to, že ona závěrečná půlhodinka je v podstatě jenom zmatený pobíhání po neuvěřitelným množství lokací, které by člověk v "divočině" nečekal), ale čert to vem, Evidence mě prostě zaskočil úplně nepřipravenýho (Kolik takových žánrových překvapení, která by přišla doslova odnikud, v posledním roce bylo? Ani jedno...) a hororově mě zkrátka výtečně uspokojil. Rozhodně příjemný překvapení. (29.02.2012)

To zas bude vopruz říkal jsem si, když jsem byl nucen prvních zhruba dvacet minut sledovat přípravu, nudné kecy a první krůčky naší čtveřice. Už jsem z těch všech pubertálních řečiček, nadržených hlášek a suchého humoru asi vyrostl a po pořádné akci ani památky. Což o to, prostředí tábořiště bylo docela pěkné a whisky bych si taky lokl, jenže já pořád očekával konečně nějakou akci a ono pořád nic. Pomalu ale jistě mi začal kameraman lézt krkem a já si začal přát, ať co nejrychleji chcípne. Však ho taky jeho kámoš otituloval velice hezky. Už jsem viděl dost podobně laděných filmů (točených přes ruční kameru), ale tohle byla vážně uspávačka, jakou jsem zatím nezažil. No a když konečně přešel děj na vyšší level, tak jsem už skoro spal. Rázem se atmosféra zlepšila a já radostně ožil. Noc sebou přinesla kromě podivných skřeků i toužebně očekávané napětí (cože se to skrývá ve tmě) a když zmizel první, rázem jsem se do toho zažral. Režisér vědom si zřejmě nedostatků, kterých bylo zatím víc než dost, sáhl k radikálnímu řešení a na scéně se objevili podivní chlupatí tvorové. Atmosféra v tu chvíli asi dosáhla největší intenzity a noční „naháněná“ patří k tomu nejlepšímu, co nám film mohl nabídnout. Navíc se přesuneme z lesa do různých budov, až narazíme na zdroj „zla“. Doslova jsem si mnul ruce a očekával velkolepé finále, ale ke konci nastal další zlom. Tentokrát však k horšímu... (29.01.2014)

Velmi slibná expozice (pozvolný narůst znepokojení z neznámého, zneklidňující indicie, práce se zvukem), od poloviny bohužel těžce monotónní řež, v níž už není na předtím zdařile budovanou atmosféru místo. Za velice silnou známku žánrového uvědomění z první půlky považuji převrácení hororového schematu naruby, kdy se z čtyřčlenné skupinky nezvykle většina chová racionálně (jindy je to banda nadržených zvířat) a po prvním náznaku nebezpečí je rozhodnuta odejít, zatímco kameraman (jindy jediný racionální jedinec) záměrně všechny náznaky ignoruje, aby mohlo natáčení a tudíž i film pokračovat. (17.06.2012)

Stěžovat si u žánru Foot Fetish, …tedy pardon Found Footage, na "shaky" kameru je jako plísnit ráno slunce, že vychází a tak nakonec člověka ovlivňují následující faktory: kameraman se třese přirozeně, zimou, strachem a nebo je zrovna nad epicentrem zemětřesení 8,6 Richterova magnituda, postavy jsou/nejsou sympatické a v souvislosti s tím ukážou/neukážou prsa, obsahem nahrávky jsou/nejsou stolici uvolňující lekací scény a hlavně jako divák jsem/nejsem napnut jako guma od trenek Gérarda Depardieua. Tady jsem jen zíval u přitroublého tlachání kvarteta na čundru a pak půl hodiny civěl na hystericky ječící korpulentní pozadí snažící se nocí uniknout před krvelačnými opopsi, zombie a možná i tím blbcem, co za této prekérní situace běhá se zapnutou kamerou. Místo napětí tak přišlo jen vypětí a to abych udržel víčková vrata na stropě své oční garáže.. (11.04.2012)