Pán Popper a jeho tučniaky

Tuctová rodinná komedie, která se neztratí na televizních obrazovkách třeba o vánočních svátcích. Jako celovečerní film patří k tomu slabšímu, kde Jim Carrey hraje, navíc schéma vyprávění skoro doslova kopíruje starší snímek Lhář, lhář. Tatínek pana Poppera jezdil na dobrodružné výpravy a se synem byl ve spojení jen vysílačkou. Doma se neukázal, co bylo desetiletí dlouhé, a tak není divu, že ze synka vyrostl sobecký hajzlík, který dokáže ukecat jalovou krávu, aby dala tele. Tedy aby lidé prodali své nemovitosti, i když nechtějí, aby se to dalo zbourat a výhodně prodat developerům. Pak však pan Popper narazí, a to hned dvakrát. Nejprve díky majitelce zahradní restaurace v Central Parku, která kupodivu tento na Američany historický skvost odmítá prodat, a potom, když doma najde bednu od tatínkových kolegů. V bedně, a následně druhé, která přijde, jsou tučňáci. Živí. Respektive CGI animovaní, ale jako živí. Život pana Poppera se změní – exmanželka ho začne víc respektovat, děti ho najednou opět milují, jen proto, že si z luxusního bytu na Manhattanu udělal ledovou jeskyni, aby bylo tučňákům dobře (věci jako když je koupelna plná vody, že by to vytopilo sousedy, a podobně, se zde neřeší). Jen když si zaměstnanec ZOO tučňáky odvede pro pochybný zisk, nastává záchranná výprava, která rozhodne i o osudu výše zmíněné zahradní restaurace. Protože schéma nenabízí nic nového, je i zábavy pomálu. Navíc jde o zábavu typu tučňák se vykálí Carreymu na hlavu. Nebo někdo legračně uklouzne. Navíc celá ta moralitka v příběhu ukrytá je při bližším zkoumání poněkud pochybná. Na druhou stranu Carrey poněkud ubral ze svých bláznovství, což je spíše k dobru věci. Tučňáci jsou také animovaní docela hezky, a když dětem přetočíte nudný začátek, který jim nic neřekne, třeba se alespoň u řádění tučňáků pobaví. Avšak proti jejich kolegům z Madagaskaru půjde pořád jen o slabý odvar. (04.12.2011)

Ničím výjimečná, ale v rámci možností snesitelná rodinná komedie, která děti spolehlivě zabaví a dospělí ji absolvují bez větší újmy na zdraví. Jim Carrey už nemá co "fyzicky" hrát, ale sympatie mu upřít nelze, tučňáci jsou maximálně roztomilí, podstrkované rodinné hodnoty nebolí a stopáž pod sto minut funguje. V televizi se každý víkend povaluje x komedií podobné kvality, ale pokud máte na něco podobného chuť v kině, není Pan Popper ta nejhorší volba. (21.06.2011)

Pre mňa osobné prekvapenie roka. To, čo vyzeralo na neznesiteľnú rodinnú brečku pre najmenších, skončilo ako skvelá zábava so stále bombovým Jimom Carreym. Digitálni tučniaci síce trochu lezú na nervy (mohli častejšie používať živých), no film je veľmi vtipný, občas zahreje pri srdiečku, casting je skvelý (Ophelia Lovibond!) a koniec koncov jedna z najlepších rodinných carreyoviek. (31.12.2011)

Tučňáci jsou milá zvířátka a troufám si tvrdit, že o nich špatný film natočit nejde. Jim Carrey nám sice stárne, ale možná i díky tomu se vyhnul svým klasickým grimasám a mnohdy trapným tělesným výjevům. Naopak, stal se z něj milovník těchto nádherných zvířat a milovaný otec a manžel. No není to k sežrání? Nemyslím ty tučňáky...! 70% (01.10.2011)

Ono to vyzerá, že Adam Sandler alebo Rob Schneider nemali čas, pretože výsledok by bol aj pri ich účasti rovnako "kvalitný" ako vidíme vo filme v hlavnej úlohe s Jimom Careym. Respektíve táto úloha mohla byť radšej nejaká trápna CGI figúra, aby lepšie ladila s tučniakmi. Jedinou lepšou scénou je tobogan v Guggenheimovom múzeu a treba pochváliť tvorcov, že poznajú komika menom Charlie Chaplin a dokonca aj film Zlaté opojenie. (28.04.2019)