Mlýn a kříž
Młyn i krzyż
The Mill and the Cross
Obsahy(1)
V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (51)
A opět: konceptuálně vytříbená záležitost s řadou zajímavých jednotlivostí a scén. Ovšem v celku to na mě nezafungovalo. Po úchvatném začátku prolínání obrazové stagnace a pohybu se film pouští do skládání příběhu. A od toho bych čekal poněkud víc. Verbálních pasáží poskrovnu a tak se začala vkrádat nuda, což je spolu s nepohodlnou sedačkou v Karlovarském divadle dost nepříjemná kombinace. Škoda. ( 46. KVIFF ) ()
Obrazová dekonstrukce jak v čase, tak v uměleckém díle samotném. I přes dosti pomalý rytmus jednotlivých záběrů a scén má film obstojné tempo a diváka nikdy vyloženě nenudí. Jen škoda, že celý "výjev" nekončí přesně v momentě, kdy dojde na poskládání finální podoby obrazu a autor se pouští do rozebírání motivů sahajících tzv. "za roh", což mírně boří původně zvolený motiv filmu. ()
Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit. ()
Nečekejte drama, nečekejte dobrodružnou zápletku, nečekejte historický velkofilm. Při sledování tohoto snímku si musíte uvědomit, že se díváte na obraz. Stejně jako někde v galerii. Stojíte, díváte se a snažíte se postřehnout vše co zobrazuje. Zároveň plníte sen autora, zabýváte se dobou, kterou pro vás zachytil. Díváte se na obraz velmi rozsáhlý s mnoha výjevy. Renesanční obraz renesančního mistra v renesančních kulisách (hodně komentujících si to plete se středověkem..). Ty výjevy vám budou během sledování jednotlivě přiblíženy. Někdy je pochopíte, někdy tam jsou jen jako nutná kulisa běžného života. Výjevy jsou většinou drsné a kruté stejně jako doba v níž obraz vznikal. --- Už dlouho mne žádný ,,historický'' snímek tak nenadchl zpracováním jako tento. I jeho pojetí je natolik zvláštní, že jej asi každý nezkousne, ale o to více utkví v srdci. Jsem nadšen. Vizuální skvost. Něco z tohoto filmu ve mne zůstalo. Pane Majewski tleskám ! ! ! * * * * * ()
Když už ke mně Brueghel - prostřednictvím Majewského a iVysílání a přes čtyři a půl století - natáhl ruku, z úcty k mistrovi jsem ji stisknul, a vzápětí ucítil, jak se zdvořilostní gesto taví v potěšení z bezmembránovitosti dvou tvůrčích světů (malířova a režisérova) – skoro jako v The Seventh Walk, samozřejmě v jiném výrazovém, ale stejně autorsky jednovaječném módu. Po ohledání místa uměleckého činu, dobročinu, nelze než konstatovat, že čin byl naplánován a realizován s plnokrevným záměrem stát se – v každém detailu a v celku - filmovým corpus delicti: tím, že si ve filmu lidé z úsvitu letopočtu podávají ruku s těmi z 16. století a ti i oni zase s námi, však žádnou epochu nevyjímejme, dokazuje umělecky, křehce, ale nezvratně nadčasovou – leč neumětelsky naplňovanou - pospolitost lidstva. Současně lidem všech ér diagnostikuje postižení poloslepotou vůči řečené pospolitosti a zaznamenává všudypřítomnou úzkost, úzkost vznikající nesením kříže, jejž si člověk stloukl sám, nebo, častěji, mu ho ochotně přispěchali sbít jiní. ()
Reklama