Mlýn a kříž
Młyn i krzyż
The Mill and the Cross
Obsahy(1)
V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (51)
Specifický film, který spíš osloví milovníky výtvarného umění.Film, kde pomalu každý záběr působil jako výjev z obrazu.Muselo být velmi náročné film natočit.Spousta dobových kostýmů.Kde i koně museli stát skoro nehybně. Herec Hauer odvedl, klasicky pro něj,velice profesionální práci....a proto,tak jako pavouk, skládám svůj obraz a doufám,že upoutá zrak toho,jenž se na něj dívá.....Brueghel. ()
Unikátní filmový projekt polského režiséra Majewskiho, jenž spočívá v oživení a rozpohybování postav na monumentálním epickém obraze vlámského malíře Pietera Bruegela Nesení kříže (z roku 1564), přičemž v rámci této dekonstrukce sám mistr ozřejmuje jednotlivé prvky kompozice (např. rozmístění postav) či důležité symboly svého slavného obrazu. ~ Tento vizuální artefakt přiblíží nejen Kristovu pouť na kalvárii zasazenou do místních historických souvislostí (španělská nadvláda), ale i dobu nikoliv pozdního středověku, nýbrž renesanční. ~ ~ Můj obraz bude muset povědět mnoho příběhů. Proto musí být dostatečně velký, aby se tam všechno vměstnalo. Všechno a všichni ti lidé, bude jich tam nejméně sto… Budu pracovat jako pavouk, kterého jsem viděl dnes ráno tkát svou síť. ()
Asi záleží na tom, co vlastně od filmu očekáváme... Já jsem se "jen" chtěla dívat pod ruku Pieteru Brueghelovi, zajímalo mě, jak uvažuje nad kompozicí a jaký význam přikládá postavám i symbolům. Stačilo mi vidět život obyčejných vesničanů tak, jak ho kdysi viděl a zachytil on sám. Ponořit se do dob minulých a uvědomit si, jak všechno souvisí se vším a jak se některé věci neustále opakují. ()
Zrovna Brueghelovy obrazy jsou z těch u nichž jednoho napadá jak pokračovaly ty příběhy dále, co se děje za obzorem či mimo rám? Toho se zde divákovi dostane v míře vrchovaté. Atmosféra, kostýmy a mnohé obrazy jsou působivé či okouzlující, jen je třeba si zvyknout na pomalé tempo filmu, které dnes v době zběsilého střihu vypadá nepřístojně. Ale jen vypadá. ()
Obrazová dekonstrukce jak v čase, tak v uměleckém díle samotném. I přes dosti pomalý rytmus jednotlivých záběrů a scén má film obstojné tempo a diváka nikdy vyloženě nenudí. Jen škoda, že celý "výjev" nekončí přesně v momentě, kdy dojde na poskládání finální podoby obrazu a autor se pouští do rozebírání motivů sahajících tzv. "za roh", což mírně boří původně zvolený motiv filmu. ()
Reklama