Mlýn a kříž
Młyn i krzyż
The Mill and the Cross
Obsahy(1)
V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (51)
Flandry v šedesátých letech šestnáctého století tu slouží jako pozadí pro klasickou velikonoční křesťanskou podívanou. Přišlo mi to až poněkud ahistoricky matoucí, jelikož jsem občas nevěděl, nakolik sleduji příběh o ukřižování Ježíše a nakolik o životě v pohnutých časech 16. století. Navíc tu není žádná hudba a občas promluví jedna ze tří hereckých hvězd, ostatní hrají beze slov jako ve skandinávském filmu. Nesporným plusem je ale vizuální stránka díla – kompozice záběrů je výborná a neruší při ní ani zjevně malované pozadí. ()
Nečekejte drama, nečekejte dobrodružnou zápletku, nečekejte historický velkofilm. Při sledování tohoto snímku si musíte uvědomit, že se díváte na obraz. Stejně jako někde v galerii. Stojíte, díváte se a snažíte se postřehnout vše co zobrazuje. Zároveň plníte sen autora, zabýváte se dobou, kterou pro vás zachytil. Díváte se na obraz velmi rozsáhlý s mnoha výjevy. Renesanční obraz renesančního mistra v renesančních kulisách (hodně komentujících si to plete se středověkem..). Ty výjevy vám budou během sledování jednotlivě přiblíženy. Někdy je pochopíte, někdy tam jsou jen jako nutná kulisa běžného života. Výjevy jsou většinou drsné a kruté stejně jako doba v níž obraz vznikal. --- Už dlouho mne žádný ,,historický'' snímek tak nenadchl zpracováním jako tento. I jeho pojetí je natolik zvláštní, že jej asi každý nezkousne, ale o to více utkví v srdci. Jsem nadšen. Vizuální skvost. Něco z tohoto filmu ve mne zůstalo. Pane Majewski tleskám ! ! ! * * * * * ()
Obrazově výborná (pokud se nejedná o detaily postav před až moc odlišným a zdigitalizovaným pozadím) nuda. A přitom být nemusela, dokud se jednalo o dění pře konečnou kompozicí, bylo to všechno fajn, ačkoli ne bez chyb (ve scéně kdy se nikdo nemá hýbat dokáže jeden jankovitý komoň způsobit nevídanou paseku), víc bych taky bral zobrazení vícero postav, přeci jen je jich ve filmu obsaženo docela málo. Samotné části s účastí postavy autora jsou zajímavé, obzvlášť když je kladen důraz na kompozici (nebo co to je) obrazu. Jakmile je ovšem obraz ve filmu "složen", přestane být všechno bůh ví proč zajímavé (a to už před tím byli některé scény na hranici únosnosti) a nastane dokonalý zmar, který se snaží o okatou doslovnost (aneb ustřihnout půl hodiny a budu spokojenej). Některé scény jsou podezřele autentické (bičování), což jsou mimochodem jediné scény kde jsem nepostrádal hudbu, která ve filmu prostě není, v mých očích obrovské mínus, protože by mnoha scénám výrazně pomohla. ()
Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit. ()
Asi záleží na tom, co vlastně od filmu očekáváme... Já jsem se "jen" chtěla dívat pod ruku Pieteru Brueghelovi, zajímalo mě, jak uvažuje nad kompozicí a jaký význam přikládá postavám i symbolům. Stačilo mi vidět život obyčejných vesničanů tak, jak ho kdysi viděl a zachytil on sám. Ponořit se do dob minulých a uvědomit si, jak všechno souvisí se vším a jak se některé věci neustále opakují. ()
Reklama