Zo zákulisia krízy

Není lehké celou dobu pozorně sledovat všechny v dokumentu popisované finanční machinace. Jestli jste ekonom, máte výhodu, pokud ne, připravte se na lavinu informací a dvě hodiny šponovaní pozornosti. Wall Street není žádný důvěryhodný pán, ale kolébka nekalých machinací, zdroj finančního průseru. Divila jsem se, jak tamní finančníci mají dlouhé prsty. Finanční krizi stojí za to vidět. Ale jako vždycky je třeba si potom sám všechny informace kriticky setřídit a vyhodnotit. (08.05.2014)

Určite poučný dokument, pri ktorom mnohí, hlavne tí, ktorých sa to priamo dotklo, budú mať chuť vyjebať televízor von oknom...Jediný problém dokumentu je ten, že chrlí mená vinníkov a ich firiem veľkou rýchlosťou a nie ste schopní pochytiť všetky mená finančných žralokov, firiem a poisťovní, ktorí to majú na svedomí. Dobrá správa je, že ich mená nie sú až také dôležité. Pomenujme ich kurvy a my vieme, že z toho obvinený nikdy nebudú... Ksichty ako Bush, Clinton a Obama sú už známe dosť a možno mnohých prekvapí, aké opatrenia zaviedli. Najviac ma prekvapil Obama. Ten sa obkolesil presne tými istými ľuďmi, ktorí majú krízu na svedomí a je to ten istý Obama, ktorý sa tesne pred zvolením oháňal, že on s tým urobí poriadok. Všetko je to jedna banda. Ako vždy si to odskáču poctivo pracujúci ľudia... Čelom k múru a postrieľať! 80%. (28.10.2012)

To je hnus velebnosti. Velmi podrobný dokument, který popisuje, co vedlo k finační krizi a kdo v tom měl prsty. Celou dobu jsem jen musela kroutit hlavou, jaký bordel v Americe(ale i všude jinde) panuje. Stačí vám pár tisíc lobbistů a schválí vám pomalu jakýkoliv zákon chcete. Ruka ruku myje. Nikoho absolutně nezajímaly následky, hlavně že si každý nahrabal. Přivedli jste ke krachu obrovskou finanční společnosti a ještě jste za to dostali odměnu, samozřejmě z peněz daňových poplatníků. A tihle lidé teď sedí ve vedoucích funkcích vládních finančních úřadů Obamovy vlády. Žádné změny, žádné opatření ani zákony... jede se vesele dál. (05.03.2011)

To vám je paráda. Dvě hodiny hlášek sedících lidí prostříhaných záběrama na mrakodrapy obchodních společností nebo něco podobně neskutečně nezajímavého. Uvědomil jsem si, že Inside Job vůbec ani nemusí být film. Nicméně potlačil jsem v sobě tu snobskou formální náročnost, nedívám se přece na Moora. No hele, ne že bych se považoval za nějaký ekonomický eso, na střední jsem z ní málem proletěl, ale řekl tenhle dokument něco, co nikdo doteď nevěděl? Vytáhnout pár lidí, co oznámí, že bankéři jsou zkorumpovaná banda narvaná kokainem a testosteronem (jo btw věděli jste, že hazard stimuluje stejné části mozku jako kokain? a co na to ještěři z pekel?) je na mě moc jednoduchý. Inside Job v zásadě nepřekládá ani jednou nějaký komplexní rozhovor s reálnou nějakou osobou, ale poskládá si vlastní z keců vytržených z kontextu asi dvaceti lidí. Já bych takhle mohl udělat z Rychlých šípů pornoproducenty například. Když si konečně Ferguson poskládá svůj antikapitalistickej kýbl špíny a člověk se zatetelí, že by taky konečně mohl najít nějaké řešení, tak z ničeho nic kamera obletí sochu svobody a je nám oznámeno, že bychom měli bojovat. Fakt průser. Btw: jo a rád bych zmínil, že mi v současné době klepe noha spíš nalevo, abyste si nemysleli -) (29.06.2011)

Světová finanční krize viděná tak trochu jiným způsobem. Jiným než si máme možnost přečíst v novinách, jiným než můžeme slyšet v televizi. Konečně někdo poskytl ucelený a přehledný pohled do zákulisí Wall Streetu a jím řízené zadlužovací politiky. Jistě, bylo to nezodpovědné, rušit platné principy, na kterých bankovnictví stabilně fungovalo po 60 let, od první světové finanční krize v 30. letech. Stalo se tak jako mávnutím kouzelného proutku. Euro-americká společnost si žila 20 let nad poměry a teď za to musí platit. Nakonec to vždycky odnesou obyčejní lidé. Neboť není vinen ten, kdo slibuje modré z nebe, ale ten, co se mu to rozhodne věřit. Každý chtěl svůj dům, auto, dovolenou na tropickém ostrově. Nyní jsou jen dluhy a nedokáže je nikdo splácet. Ať si vezmeme za příklad individuální chyby Američanů poblouzněných hypotéčními trhy nebo evropských států neúměrně zadlužujících své národní pokladny. Žít na dluh se nevyplácí. (15.11.2011)