Sherlock

prostě brilantní a ten závěr dává předzvěst velkých věcí. Už se opravdu těším. A to sem si skoro nevěděl představit, jak chtějí Sherlocka (už jen to jméno) přenést do současnosti. Ono to šlo a překvapivě snadno. A hlavně sakra dobře. Sason 2: i přes jemné zaváhání a pro mně nesympatickou odbočku na venkov a do hororových vod, prostě speechless.. Všechno, co bylo v první sérii výborné, je dotaženo do naprosté dokonalosti, Ben a Martin předvádějí výkony století, stejně tak jako Andrew, který se zcela jistě zařazuje do žebříčku nejlepších, nejšílenějších a nejděsivějších záporáků vůbec, kamera, střih, detaily a dedukce také perfektně dotaženy a vůbec, kromě HBO jsem ještě nikdy neměl ze seriálu tak filmový pocit... pocit, který z lehkostí překonává veškeré pocity, které jsem měl z filmů v celém roce 2011. A závěr znovu vyrazil dech a zanechal bezradné fanoušky v hromadě neřešitelných problémů. Rychle Moffate, přijď už a neotálej. Vyhlížím třetí sérii... (30.12.2010)

Pokrok nezastavíš, milý Watsone. Dětinská radost z pilotní epizody („měli bychom aktualizovat jejich status“) se během dalších dvou dílů neopakovala, ale pocit, že sleduji nejvybroušenější kriminální seriál posledních let, zůstal. Tvůrci s námi hrají vyrovnanou partii. Než pustí ke slovu Sherlocka, ponechají prostor divákově dedukci. Kdo chce s géniem (nebo úchylem, jak je libo) držet krok, musí přemýšlet dopředu. Pasivní přijímání nabízeného k plnému prožitku nestačí. Abychom to neměli snadné, jsou nám předkládány zavádějící (nikoli lživé) informace. Každý detail má svůj význam. Zatímco nálada jednotlivých epizod je poměrně nevyrovnaná (od lehce žoviální k těžce pochmurné), Sherlock a Holmes, sociopat a labilní válečný navrátilec, zůstávají konzistentně zábavní. Většinu pozornosti si pochopitelně nárokuje Holmes, v podstatě nerd, který rozumí moderním technologiím lépe než lidem. Ukázkově ambivalentní postava: zločiny řeší a zároveň k nim má obsedantní vztah, protože mu odhalování pravdy činí radost – méně krvelačná verze Dextera. Watson vedle něj působí poněkud méněcenně, ale kdo by ne (svou otravnou vševědoucností Holmes pro změnu nachází paralelu v Sheldonovi z The Big Bang Theory). Napsat po posledních minutách třetí epizody, že na pokračování jenom těším, by bylo jako označit Holmesovy dedukční schopnosti za ucházející. Nemůžu se dočkat! Apendix: Překombinované, násilně překvapivé a příliš mnoho pravidel naráz porušující finále třetí série, která celá působila jako zkouška, co všechno postava Sherlocka snese, výrazně utlumilo mou touhu vidět další epizody. Paradoxně bych raději viděl spin-off s čím dál pozoruhodnějším Watsonem než další experimentování s nelimitovaně nepředvídatelným Sherlockem. Minimálně prví díl třetí řady je ale svou fanfikční metarovinou, reflektující tvůrčí přínos diváků, vtipně a sympaticky "up to date". 90% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Oskar, Rex Mundi, Toj, Hwaelos, agathon (07.04.2011)

Intuice mi napovídá, že každá doba potřebuje svého Sherlocka, ale možná to není pravda. Mne však tento detektivní poradce dokázal hodně pobavit, i když zábavné nálože deduktivního humoru položené v prvním dílu postupně ztrácejí na své výbušnosti. Přesto je to skvělá zábava pro všechny, kteří jsou schopni překousnout, že slavný detektiv vyměnil fajfku za počítač a se svou hyperaktivitou prozatím nevyhledal odbornou pomoc. (20.01.2014)

Ársr Konan Dojl zajisté mocně přiráží odmasenou pánví směrem ku unisexuálnímu kanďouru Cumberbatche. Převod klasiky do moderního zmateného světa se zadařil natolik, že Kulyček až zaslzel radostí. Jen houšť a větší kapky, kujů móc. Celá se chvěji nedočkavostí, jak to jen ten homo nikotinista udělal s pádem z té střechy..... (02.08.2012)

Začnu chválou - mám radost z perfektního castingu Sherlcoka a Watsona, z všemožných formálních hrátek, které nám přibližují fungování Sherlockovi mysli, z tu a tam povedených vtípků a... příjemné hudby? Zásadní problém pak mám se scénáři určitých dílů, z jejichž nedotažené přehnanosti a - nestydím se to říci - blbosti, mi běhá mráz po zádech. Shodou okolností se jedná zejména o poslední díly všech tří sérií. Tohle umísťování Sherlockových dobrodružství do pupku mezinárodních spiknutí je podle mého krajně nešťastné - alespoň pro mě je Sherlock nejsilnější vždy tehdy, když se drží komorních, utěšeně komplikovaných případů, případně řeší samotného detektiva a jeho vztah s Watsonem. Za tímto narativním megalomanstvím se dá vystopovat autorský rukopis Stevena Moffata, který mi velice podobným způsobem znechutil svého Jekylla. Naštěstí se jako protiklady k těmhle excesům najdou i díly vyloženě lahůdkové (1, 4, 8), takže stále můžu hodnotit vysoko. 70% (15.01.2014)