Muž, ktorý sa nevrátil

Nalákán na detektivku v neobvyklém prostředí rozestavěného sídliště jsem to zkusil, ale dostavilo se jen zklamání. Detektivka je to nepřehledná a nudná, ze sídliště se toho moc neukáže. Jakkoli Solan napětí / psychologii umí, tady se zrovna nevycajchnoval. Ani závěrečné odhalení to nezachránilo. Možná by to bylo napodruhé lepší, ale zjišťovat to nehodlám. (19.04.2011)

Nejvetsi slabinu filmu vidim v postave nadporucika. Jaroslav Mares mi v jeho roli nesedl stejne, jako nektere jeho kroky. Coz je skoda, protoze jinak se jedna o velice dobre krimi. A to predevsim diky vyborne rezii Petera Solana (po Kadarovi s Klosem snad nejlepsi slovensky reziser), ta atmosfera Vanoc a zpusob, jakym je film natoceny, stoji za pozornost. Povinnost pro vsechny fanousky krimi zanru. (08.03.2023)

Prvé slovenské krimi. Síce nie je ktovieako oslnivé, ale zase ani nie je zlé či nekvalitné. Práve naopak, hlavne kamera a herci sa plne vyrovnajú podobným zahraničným filmom tej doby. Mierne vágny začiatok ma ale príbehovo nenadchol. Záver je už ale v očakávaní, ktoré sa napĺňa. V hlavnej roli by podľa mňa viac vyznel skôr charizmatický Karol Machata ako Mareš. Hodnotenie: 60% (05.05.2014)

Chvíľami sa to tvári ako neorealizmus, chvíľami ako film noir, ale je to stále "iba" slovenská detektívka. Niekoľko záberov je skutočne žánrovo skvostných, tvorcovia sa pohrali najmä s osvetlením, ale väčšinou sa stále s nadporučíkom a novinárom pohybujeme v domoch a bytoch. Jeden z nich zazvoní, niečo sa podozrivého opýta, ten nič nevie, ale možno niečo dôležité prezradí a tak odíde. No a takto podobne stále dokola až do záveru, kde sa samozrejme zídu všetci podozriví v jednom z týchto bytov a nadporučík tak dostane vraha symbolicky ako pekne zabalený darček pod stromčekom. Doslova, ono rozuzlenie sa totiž odohráva na Štedrý deň. Ja by som mu povedal nech mi zavolá o tri dni, že cez sviatky nemienim nikam chodiť. (03.04.2014)

Z tohoto rozpačitě vyprávěného a vesměs nepochopitelně obsazeného detektivního příběhu zasazeného do zneklidňující krajiny věčných ruin by snadno vyvstal opravdu napínavý noir, korunovaný šílenýma očima Beáty Poničanové. Takto zůstalo jen u jakési úsměvné partie „člověče nezlob se“, při níž se redaktor s detektivem předhánějí v honbě za pachatelem – poté, co se náskok čtvrté figurky ozřejmil její smrtí na „zborenisku“. Ovšem: herci jsou nahraní, kamera se nedívá a štědrovečerní kontext je v souladu s marxistickým názorem – až na přítomnost odpovídajících rekvizit a pár konfrontací – nevyužit; zato se však ideologická stránka zdůrazňuje s nepěknou velkorysostí: všechny mezilidské vztahy, ba i manželství, rozkládají stálé živá rezidua maloburžoazního individualismu a zde je také třeba hledat motiv zločinu. Jak prosté! (04.03.2017)