Muž, ktorý sa nevrátil

"U nás je dnes veselo..." Vyšetřovat vraždu o vánocích nemůže být nikdy nic moc veselého. I když vánoce v padesátých létech, kdy dárky dětem nosí Děda Mraz, jsou takové zvláštní a skoro bez jakékoliv vánoční atmosféry. Zvláštní je snaha vyšetřovatelé dořešit případ mermomocí na štědrý den. Závěrečná vyšetřovací scéna u stolu je pak jako u Poirota... (29.07.2018)

Pre československú kinematografiu v 50. rokoch nebol žáner krimi rozhodne typický. Prakticky až na samom konci dekády sa objavuje jeden výrazný apolitický krimi film 105% alibi a spolu s ňou ešte aj táto slovenská detektívka z pochmúrneho štedrovečerného dňa uprostred napoly rozkopanej Bratislavy. Napriek pomalému rozbehu Peter Solan buduje postupne temnú atmosféru s príznakmi filmu noir (ako v exteriéroch, tak napr. v policajnej kancelárii), prostredníctvom výsluchov i retrospektívnych scén odhaľuje zaujímavé súvislosti okolo posledných chvíľ zavraždeného a jeho známych. V skvele zrežírovaných scénach veľkého vyšetrovania s nadporučíkom (Jaroslav Mareš) pri stole rozohráva až detailnú psychológiu zúčastnených postáv, ktorá mi pripomenula režisérovo dielo "novej vlny" Kým sa skončí táto noc. Pozoruhodná je i hlavná dvojica vyšetrovateľov, ktorá nezahŕňa klasickú schému dvoch rovnocenných detektívov alebo jedného skúseného nadriadeného nad začiatočníkom, ale nezávisle pátrajúcich ľudí − policajta a jeho príbuzného redaktora, pátrajúcich každý z iných dôvodov a v istých momentech aj samostatne. Jedna z úsmevných poínt spočíva aj v tom, že medzi podozrivými sa ocitá aj dávna školská láska jednoho z nich... Ako celok kvalitná slovenská čiernobiela detektívka, ktorú tu skoro nikdo nedocenil. 85% (deníček − Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (21.12.2018)

Z tohoto rozpačitě vyprávěného a vesměs nepochopitelně obsazeného detektivního příběhu zasazeného do zneklidňující krajiny věčných ruin by snadno vyvstal opravdu napínavý noir, korunovaný šílenýma očima Beáty Poničanové. Takto zůstalo jen u jakési úsměvné partie „člověče nezlob se“, při níž se redaktor s detektivem předhánějí v honbě za pachatelem – poté, co se náskok čtvrté figurky ozřejmil její smrtí na „zborenisku“. Ovšem: herci jsou nahraní, kamera se nedívá a štědrovečerní kontext je v souladu s marxistickým názorem – až na přítomnost odpovídajících rekvizit a pár konfrontací – nevyužit; zato se však ideologická stránka zdůrazňuje s nepěknou velkorysostí: všechny mezilidské vztahy, ba i manželství, rozkládají stálé živá rezidua maloburžoazního individualismu a zde je také třeba hledat motiv zločinu. Jak prosté! (04.03.2017)

Kdyby vyšetřování vedl pouze redaktor, mohl z toho být i takový malý slovenský noir. Smutně se poflakuje Bratislavou, která místo vánoční zdobnosti předvádí zmar a zbořeniště. Tohle lze považovat obzvláště vzhledem k době vzniku za velmi odvážné. Solan krásně buduje atmosféru svého pomalého snímku, který nechá vyvrcholit téměř Poirotovským odhalením vraha. Jenže Mareš postrádá Suchetův šarm. Celkově je vyšetřovatel poněkud zvláštně pojat. Marešova manýra zde možná není ani tolik ke škodě, rozjásanost se k lehkovážnému nadporučíkovi, jenž s úsměvem a málem písní na rtu vede vyšetřování vraždy, celkem hodí. Kromě skvělé režie je nutné vyzdvihnout i parádní muziku Bukového, kterému evidentně temné kriminálky dělaly radost a on jim to měrou vrchovatou oplácel. (27.04.2019)

Nalákán na detektivku v neobvyklém prostředí rozestavěného sídliště jsem to zkusil, ale dostavilo se jen zklamání. Detektivka je to nepřehledná a nudná, ze sídliště se toho moc neukáže. Jakkoli Solan napětí / psychologii umí, tady se zrovna nevycajchnoval. Ani závěrečné odhalení to nezachránilo. Možná by to bylo napodruhé lepší, ale zjišťovat to nehodlám. (19.04.2011)