Scenár:
Jan ProcházkaKamera:
Jan StallichHudba:
Miloš VacekHrajú:
Bohumila Houdková, Jarmila Srbová, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Ferdinand Krůta, Josef Bláha, Karel Urbánek (viac)Obsahy(1)
Dvanáctiletá Jana se vrací z nemocnice. Doma pozoruje určité změny a má obavy, že se její rodiče budou rozvádět. Ve skutečnosti ovšem očekávají dalšího potomka... Po předčasně zemřelém Janu Valáškovi dokončoval snímek Karel Kachyňa. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (63)
Opravdu jedna povedena blazniva rodinka (cela obrylena) a jeji eskapady. Vtipy jsou sice misty trapne, ale vetsina je skutecne vtipnych, a tak jsem se slusne bavil. ()
Za zemřelého Jana Valáška musel film dokončit Karel Kachyňa. Nakolik to filmu prospělo, těžko soudit. Každopádně film nevybočuje z řady českých komedií té doby. ()
Čekal jsem teda, že Menšík a Jirásková coby rozhádanej manželskej pár dostanou mnohem víc prostoru. Zhruba po první třetině filmu postupně mizej ze scény a film nabídne hlavně nějaký "filozofování" jejich mladší dcery. Potom ještě obě dcery pořád pobíhaj po městě. Na tu starší se aspoň dalo dívat, ale jinak to byla taková nuda, že už jsem začínal uvažovat o tom, že to vypnu. Naštěstí je film krátkej, takže to přiblblý finální rozuzlení přišlo docela brzy... ()
Jména předčasně zesnulých tvůrců tohoto předka bláznivých rodin, z nichž nejproslulejší je seriál podle předlohy Fan Vavřincové, jsou dnes neprávem zapomenuta. Jak Jan Valášek, tak zejména spisovatel a dramatik Jan Procházka patří poprávu k tomu nejlepšímu, co kdy naše kinematografie hraného filmu vytvořila. NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA jakoby byla "černobíle" inspirována deníkem jiné skutečné dívky Anny Frankové. Světově proslulý deník tragického židovského dítěte jakoby inspiroval k opačné projekci, k šťastné rodině dojemně obrýlených počínaje babičkou a konče pisatelkou deníku, vlastně vypravěčkou díla. Vysoký nadprůměr přerůstající do vyšší úrovně - byť asi ne ne absolutní špička - dětské filmové tvorby šedesátých, kterým se toto civilismem a topografií pražských zákoutí prosycené dílo vyznačuje, si zaslouží naši pozornost i dnes. Zdánlivá nuda, ve skutečnosti hluboké pochopení psychiky a myšlení dorůstající dívky, propůjčily tomuto dílu mimořádné kouzlo. Kouzlo násobené skvělým obsazením jak dětských, tak dospělých rolí. Zvláštní ocenění zaslouží obě představitelky dívčích rolí: jejich spontánnost a přirozenost, kombinované s ženskou formou jinak spíše klukovské rozpustilosti, diváka RODINOU doslova pronesou. Tento příběh rodinného štěstí, v němž jeden podporuje druhého, je dnes jak vysněný. Ale tehdy - v mnoha případech v míře, kterou nedovedu jako pamětník doby dostatečně posoudit, ale jež v žádném případě nebyla zanedbatelnou - tomu tak opravdu bylo. Slunce poúnorového režimu žhnulo; jeho paprsky však tehdy útěšně hladily, prosyceny něhou a skutečnou láskou bližního k bližnímu. Láskou tak silnou, že k jejímu pochopení se propracovává i dospívající dvanáctiletá holčička. Jakoby dílčí epizoda babiččina zamilování a přivedení nevlastního dědečka do už tak početné rodiny, která se má navíc ještě rozrůst o nového potomka, tomuto citu propůjčuje ještě další rozměr. (Komicky působící tatínkův poněkud bezradný komentář "když se mají rádi" dokresluje jemný laskavý humor a shovívavý nadhled, se kterým je to moudré pučící ženství konfrontováno v celé své bezradnosti nejistých 12 let.) A to nejen na plátně, ale zřejmě i pro mnoho z těch, kteří ten film bezhlese a bezdeše, čas od času se smějíce, sledovali z hledišť tehdejších kin po celé republice od Aše až k Čierné nad Tisou. ()
To nejlepší ze zlatých 60., z prapodivné dékady čs. filmového zázraku a vyřešeného socialismu. Překvapující kvality nabízí tento malý nenápadný film, který okouzlujícím způsobem baví, glosuje a nastavuje zrcadlo té časti naší společnosti, která před sebe nestaví zbytnělou pózu. A je krásné sledovat ten oblouk, ještě v roce 1932 se ve školních lavicích povaloval Maurice Chevalier, v roce 1968 to už byl Pierre Brice. Škoda, že později tato povaha česká zhysterčila se Schulhoffem a odešla s Chytilovou na sídliště. ()
Pár vecí sa dá vyzdvihnúť: atmosféra ulice, komixové vsuvky, schovávanie školských tašiek do kontajnera počas blicovania alebo úžasná sledovacia scéna, kedy sestry strčia hlavy medzi na ulici vystavené tituly módnych časopisov so ženskými hlavami na obálkach. Zápletka je však taká nijaká, rovnako jej vyvrcholenie, podporené denníkovým zápisom ako z propagačnej príručky zdravej rodiny, základu štátu. Skôr rodinná nuda ako komédia. A ešte tento citát z filmu stojí za pozornosť: "No ale pokračujeme v Bratislave. Oranžová fantázia - Žužu. Čipkový sen - Desdemona. Prepychová nočná košeľa - pyžama Darling. Rozprávkové mená, rozprávkovej krásy nových modelov návrhárok z Trikoty Vrbové.". ()
Neuvěřitelně chytrý scénář a přirozené výkony obou mladých hereček (a skvělé výkony "starých" pardálů v podání Menšíka a Jiráskové) mě přesvědčily o nadprůměrném hodnocení pro tuto sympatickou a (neprávem) zapomenutou komedii. Chvíli jsem byl v pokušení dát i plný počet, ale v pár místech jsem se stihl (při stopáži 74 minut) nudit. Nicméně jedno musím zopakovat - tohle je příjemná komedie, která má neuvěřitelně chytrý scénář a opravdu je ze života (o něco podobného se snaží moderní české filmy, ale téměř vždy selžou. Že by už vymřeli dobří scénáristé?) 80 %. ()
Velmi příjemný film se skvělou hlavní hrdinkou, které by její vnitřní monology mohl závidět i Woody Allen, o Juno nemluvě. No vážně! Škoda ovšem, že se jich snímek ve druhé polovině na poměrně dlouhou dobu vzdá, zpomalí a dech znovu nabere až v poslední čtvrthodince. Kromě Bohumily Houdkové předvedli moc milé civilní výkony Jiřina Jirásková a Vladimír Menšík, takže Naše bláznivá rodina za vidění rozhodně stojí. ()
,,Mohu si půjčit ty tvoje bílé boty? --- ,,Které?'' ---- ,,Ty co mám na nohách ! '' -----Tohle byla velmi příjemná komedie o níž jsem doposud neměl tušení. Třináctiletá Jana, vlastními slovy vypráví příběh o své rodině, což nutně působí samo o sobě komicky. Svět malé dívky, kde lecos ještě nechápe, ale cítí se být už dost stará všechno chápala to prostě nabízí. Starší patnáctiletá sestra, je samozřejmě úplně pitomá, rodiče se hádají a klidnému ovzduší ani moc nepomáhá babička žijící s nimi v bytě. Leckomu z nás čtyřicátníků to už asi ani nepřijde při vyprávění vtipů o tchýních na mysl, ale naši otcové s nimi leckdy netrávili jen vánoční návštěvu. Často s nimi žili v cimrách 2+1 a někdy ani to ne. Šedesátá léta, bytová krize, do masivní stavby panelových sídlišť ještě bylo daleko... Obzvláště v centru velkých měst. Krom celkem vtipného podání celého filmu se mi na něm líbilo i to léto roku 1968 v Praze. Móda, provoz v ulicích, mezi tehdejšími auty se ještě leckdy míhaly předválečné veterány v podobě Aerovek a Tatrovek, polodivoká byla náplavka podél Vltavy, baráky byly podepřené masivním fortelným dřevěným lešením (ne proto, že se opravovaly, ale aby nespadly!) .... Šlo na mne z filmu smutno, když jsem si uvědomil, že po té teplé sluníčkem vyhřáté dlažbě už za chvilku budou ne ve filmu, ale skutečně chrastit pásy ruSSáckých tanků a že po té dlažbě poteče krev našich lidí. Jsou tam vlastně zaznamenány poslední okamžiky svobodnějšího žití v iluzi, že socialismus může mít i lidskou tvář... A uvědomil jsem si ještě jedno. Celkem často je spousta komedií točena o tom, jak se dítě bojí rozvodu svých rodičů a tak kuje plány jak tomu zamezit. Již ten sám strach je leckde podáván jako to humorné a nejinak je tomu i zde. Jenže vcítíme-li se do toho dětského světa, nenajdeme tam ani píď humoru. Je tam, nejistota, zmatek, hrůza, obzvláště pokud si něčím podobným nějaký spolužák už prošel a pak vyprávěl ve škole kamarádům o rozvodu... A tak ač jsem se celý film usmíval, jsem měl ke konci (a je to moje vina) takové posmutnělé pocity. Kupodivu film skončí překvapivě jinak než Jana čeká, ale divák tuší .-). Takže chroupu 3 kostky cukru bridž i když se po něm tloutne a kazí zuby. * * * ()
Taková (ne)normální rodinka. Události všedního dne pohledem dvanáctileté dívky, která si začíná uvědomovat proměnlivost mezilidských vztahů, křehkost lidských bytostí a jejich touhu po lepším, krásnějším životě. Námět i scénář Jana Procházky ovšem nijak nemoralizuje, nevychovává, ale také své postavy neromantizuje a nelakuje narůžovo – silně groteskní nadsázka je zcela zřejmá, což je patrné především v hereckých výkonech. Škoda, že film je to zapomenutý a zcela opomíjený, rozhodně má čím pobavit i dnes, po dvaapadesáti letech. ()
Skvělé herecké obsazení, pohodový příběh na odreagování, ale hlavně instruktážní film pro nesebevědomé řidiče:-) ()
Nejedná sa vôbec o typickú kachyňovku. Kachyňa to ostatne len dorežíroval za Valáška a je cítiť, že sa ten scenár dosť líši od autorskej tvorby, ktorú produkoval Procházka s Kachyňom. Kachyňovky takmer vždy končia smutne, nedochádza k žiadnej tragédii, ale od happyendu to má ešte ďalej. Blázniva rodina má naopak slastný happyend nastolujúci ķýženú rovnováhu a pritakáva tak zdravo rodinným hodnotám, čo vôbec nebolo a nie je zvykom v našich kinematografiách. Film sa jasne vymedzuje voči novovlnnému formanovsko-passerovsko-papouškovskému satirickému poňatiu rodiny, ktoré sa neskôr v čase normalizácie dočkalo zdegenerovaných potomkov najznámejšie napríklad v podobe Troškovej slnečnej trilógie a ktoré v českej kinematografii pretrváva vlastne dodnes. Naopak typ filmu ako Naše bláznivá rodina je veľmi unikátny, jedná sa o dielo, ktoré je aj kritické voči inštitúcii rodiny, ale dokáže zároveň zachytiť aj pozitívne hodnoty a hovorí, že život v rodine aj keď je to často peklo, sa stále oplatí. Film tak nadobúda funkciu akú majú naše filmy len veľmi zriedka. Omnoho bližšie našim režisérom je vždy také prehnane satirické, samoúčelne nihilistické, v marazme chrochkajúce si sebabičovanie, kde nemá rodina ani základnú dôstojnosť. Preto pôsobi NBR veľmi osviežujuco. Zo začiatku sa javí film veľmi priemerne a obyčajne, nakoniec sa z neho ale vykuklí slušne inteligentný príbeh, so sympatickými postavami (ano, hovorím o českom filme), a dokonca s politickým podtextom, aký by nikto v rodinnej komédii nečakal. Je to posun oproti kachyňovkám aj čo sa týka výstaby syžetu. NBR má presne ohraničenú vystavbu a hlavná hrdinka má určený cieľ svojho konanie, ktorému sa podriaduje celé rozprávanie bez jedinej zbytočnej odbočky. ()
Zábavná komedie o mladé holce a její praštěné rodince v čele s Vladimírem Menšíkem. Nenásilná odreagovačka a pár opravdu povedených hlášek. ()
Kouzelná rodinná komedie, které nechybí cit, nadhled a laskavý tón. Příjemná oddechová záležitost. Obrýlená familije mi byla sympatická, herecky velice příjemná a vypravěčka, resp. pisatelka deníku mě bavila svými postřehy, myšlenkami, vtípky. Půvabné nakouknutí do duše dvanáctileté dívky. P.S. Jiřina Jirásková za volantem nemá chybu. ()
Typická komedie šedesátých let s ne moc sympatickou rozumbradou v hlavní roli, více zaujme její pohledná sestra. Gagy jsou spíše instantní a v dnešní době trochu vyčpělé. Ovšem díky triu Menší, Jirásková a Šejbalová si stojí tuto milou komedii připomenout. ()
Menšík s Jiráskovou si krásně padli do noty. Herecké obsazení bylo výborné, hlavně teda trio dospělých herců. Ta nejmladší to měla v hlavě opravdu srovnané a její glosy neměly chybu. V dnešním provozu by maminka se svým stylem řízení nepřežila ani minutu. Čekala jsem, že to bude o něco více potrhlejší, přece jenom se vyskytuje v názvu výraz bláznivá, ale i tak jsem se příjemně bavila. ()
Vadila mi ta brejlatá holčička a navíc jsem se nudila. ()
Tož ta Zuza byla pěkně rostlá socialistická děvčica (a po babičce koketa), zatímco její mladší sestra a protagonistka filmu Jana už byla slabší. Jinak celej ten film je jedna velká dobová a muzejní reálie, ve které dnes už vážně není o co stát. Není divu, že nám na západě za těch několik dekád o tolik utekli, když už po prvních deseti letech to bylo strašný... ()
Ne často uváděná komedie s hvězdným obsazením. Špatná řidička Jiřina Jirásková nikdy neplatí pokuty mužům do padesáti let. Její maminka Jiřina Šejbalová zase odmítá sedět vedle ní na sedadle smrti, i když podle manžela Vladimíra Menšíka jejich auto ani žádná jiná sedadla nemá. Prostě občasné dobré hlášky a u filmu jsem se dobře pobavil. Zápletka, kde rodiče tají svým dvěma dcerám (15 a 12 let) další přírůstek do rodiny a místo toho se chovají jako před rozvodem, není nijak zajímavá, ale výborné obsazení film "zvedá" nahoru. ()
Sympaticky film ceskoslovenskej kynemtagorafie 60. rokov od pana Kachynu. 65 % ()