Arrietty ze světa půjčovníčků

Nádhera! Jednoduchý, ale přitom velmi silný a dojemný příběh podpořený krásným soundtrackem. Už samotná úvodní skladba "The neglected garden" od Cecile Corbel mě zasáhla, a to nejen tím, jak její text trefně dokresluje atmosféru celého vyprávění. Arrietty je zkrátka přesně ten typ filmu, díky kterému tolik miluji anime od studia Ghibli. Jeho styl je zde velmi patrný a i když v tomto případě nebyl režisérem samotný mistr Miyazaki, má v sobě to magické cosi, pro něž se mi vždy při sledování na tváři objeví úsměv a nezmizí ještě dlouho po skončení, neboť má mysl se díky němu vrací zpět kamsi do dětských let a objevuje dávno zapomenuté představy, ve kterých je možné cokoliv. Zas a znovu žasnu, jak ta hravost a čistá radost z prostých věcí kolem nás dokáže zahřát u srdce. V tu chvíli se nechci ptát, zda to, co vidím ve filmu, má cokoliv společného s realitou či snad logikou, ale stačí mi jen propadnout se do podivuhodného světa fantazie a nechat se jím unášet s výrazem šťastného dítěte. Právě v tom je pro mě síla Arrietty – při jejím sledování se stávám zase dítětem a rád věřím všemu, co se odehrává před mýma očima. O to je pak těžší (a smutnější) návrat do reality. Ale za těch pár desítek minut dojemné a nepředstírané radosti patří tvůrcům můj velký dík... (03.11.2013)

Není to taková pecka jako Myziajakovi nejlepší kousky, ale ta grafika je hodně podobná. Příběh taky hodně podobný a celkově to do sebe hezky zapadlo. Zajímavý na tom je, že dcerka to viděla už tak 3x, já zatím jednou na tři pokusy :o). Ale nápad s pidilidma fakt pěknej. A k tomu taková ta lidksá ochota a dobrost + spousta ponaučení... (24.02.2024)

Vtažení do příběhu mne úplně nadchlo, na nic se nečeká a my poznáváme maličký svět trojčlenné rodinky pidilidí, záhy se pak vydáváme se sympatickou 14-letou Arriettou na její první "půjčovací" misi, která se ale nevydaří zrovna podle představ. Po úchvatné úvodní půlhodince začne děj trochu skřípat (v domě se pidilidi ukrývají už několik generací, tak jak je může nově příchozí člověk tak rychle najít?), motivace a činy trochu haprují (proč je najednou hospodyně tak zlá?) a emoce jsou příliš rychle vytvořené a nepřirozené (celá diskuse o pidilidech jako vymírajícím druhu). Zas tak moc to ale nevadilo, stále jde o půvabnou pohádku s neskutečně nádherným a detailním ghibliovským vizuálem, dokonalou animací a působivou netradiční hudbou francouzské zpěvačky a harfistky Cécile Corbel. (31.10.2012)

Kedže nepoznám predlohu, neviem povedať na koľko sa k nej blíži tento film a nakoľko ju Ghiblíci prekonali, ale jedno viem určite a to že som zhliadol jeden úžasný film ( čo iné sa dá od Ghiblíkov čakať, sú to majstri fachu s dlhoročnou skúsenosťou a kráľom Miyazakim). Film sa nesie v trochu ľahšom duchu, prirovnal by som to k Totoro, ale nechýbajú ani rýchlejšie/napínavejšie scény. Avšak tam kde príbeh zaostáva na scénu prichádza nádherný vizuál, a to nielen kresba, napríklad scéna //spoiler// keď Arriety prvý-krát vstúpi do kuchyne a začne priraďovať všetky zvuky čo počúvala k jednotlivým veciam//. Jediné čo by som vytkol je hudobná doprovod, ktorý mi nie vždy sadol. 9,5 Ghiblíci sú jednoducho záruka kvality. (14.04.2012)

Jak se dalo čekat od studia Ghibli, prostředí bylo kouzelné. Hudba byla padnoucí, člověk by u ní snadno padnul do melancholie. Co se týče designu postav – jasné Ghibli, kde v každé postavě zahlédnete kousíček jiné (jak té, co již vykoukla na světlo světa, tak i těch případných budoucích). Je to milý příběh, pro děti, dospělí v něm zahlédnou zase cosi víc. Celkově pěkná pohádka, pro děti jako ušitá na míru – kdybych nějaké měla, tohle bych jim ráda pustila. Bohužel mě to zřejmě moc nesedlo. Na konci jsem si totiž přišla strašně ošizená, jako bych neviděla celý příběh. Na konci nebyla má reakce "jé, to bylo pěkný", ale "to je jako všechno?". Působilo to na můj výsledný dojem tak rušivě, že musím dát 3*, ale jsou to velmi dobré 3*. (22.09.2013)