Najmocnejší muž FBI

Eastwoodův J. Edgar mi ve spoustě věcí připomíná Spielbergova Lincolna. Kromě režie vybroušené k dokonalosti hlavně kamerou, jejími vyšisovanými barvami, tím, jak je ponuře tmavý (každý vpád ostrého denního světla je nečekaný a jaksi nepatřičný)... A především způsobem vyprávění o hlavním hrdinovi. No, hrdinovi... Že to s Hooverem bylo všelijaké, je asi všem dobře známo. Stejně mě ale překvapilo, jak moc z těch kontroverzních kapitol jeho života dokázal Eastwood ukázat, aniž by přitom Hoovera jakkoliv ospravedlňoval nebo z něj dělal svatouška. Je to přesně ten dokumentárně laděný styl hraného filmu, který mám rád. Fikce vybájená samotným Hooverem střídá známá fakta tak obratně, že nepoznáte, co je vlastně co, a je jen na vás, abyste se v tom dramatickém, ale stále velice citlivém a zároveň rýpavém divadle vyznali. K hercům nemám výhrady, Leonardo DiCaprio působil přesvědčive i pod nánosem důchodového latexu, maskér Armieho Hammera už sice tak realistickou práci neodvedl, ale i tak smekám. (02.03.2013)

Po dlouhé době film, v němž mi Leonardův herecký výkon přišel dost nepřesvědčivý. Jeho J. Edgar Hoover je nesympatický, arogantní, cílevědomý sviňák a nevycomingoutovaný homosexuál, přičemž všechny tyhle charakteristiky jsem pozoroval jenom jako obal, pod kterým se celou dobu skrýval právě milý DiCaprio. V The Iron Lady se Meryl Streep v Margaret Thatcher opravdu proměnila, Leovi se to pod Eastwoodovým vedením bohužel nepodařilo. Jinak je to příliš dlouhé, roztahané, nepříliš zajímavě odvyprávěné (ano, v závěru se ukáže, že starý Hoover jako vypravěč není úplně spolehlivý, což dokresluje jeho osobnost... ale až do této chvíle je to vypravěčská nuda) a s emocemi, které v závěru nefungují. Většinu stopáže jsem tak spíš než nad filmem samotným uvažoval nad otázkou, jestli mi starší (namaskované) verze jeho hrdinů připomínají spíše opuchlého člověka, který strčil hlavu do včelího úlu, nebo děsivého mutanta vzniklého zkřížením lidské a mimozemské DNA. K jednoznačné odpovědi jsem nedospěl. (14.02.2012)

Nepříjemné zklamání mi to Clint nachystal. Odmítám ho vinit z nějaké stařecké senility, ale i jeho pevný rukopis se utápí v dramaturgicky rozbředlém filmu, který ví, co chce, pouze tehdy, když se dotýká nějaké historicky významnější události, s níž byl Hoover spojen. Ve zbytku filmu, ač jsem nečekal nějakou lacinější bulvární kontroverzi, kdy se chce koukat pod ředitelovu kůži, je unylý a matný, jako ta stařecká maska, která podtrhuje mrtvolnost hereckých výkonů, a je dokonalým repelentem diváckých empatií. Bůhvíproč je to u mě stejný fail, jako Scorseseho Shutter Island. (16.02.2012)

Zklamání. Řemeslně skvěle zvládnutý film s tradičně výtečným DiCapriem. Clint i scénárista však selhávají jako vypravěči. Přišlo mi, že především v první polovině pořádně neví, jak celý příběh J. Edgara uchopit. Ty různé časové linie se mi zdály úplně zbytečné a to vyprávění pomocí Edgarových vzpomínek mi tady vyloženě nesedělo. Scénář se ani nesnaží nějak vybočit ze stínu svého žánru a je strašně nezajímavý. Clint se sice snaží film i lehce vypointovat, ale nezabralo to. Máme tady další klasické 137 minutové životopisné drama bez jediné pamětihodné scény a bez jediného momentu, který by s divákem nějak zamával. Je to škoda. Clint Eastwood je osobnost, které si budu navždy vážit, ale mám pocit, že v posledních letech už mu dochází dech. (15.02.2012)

Škoda, že naprosto soustředěnému Leonardu DiCapriovi nepřistála na stole o krapet pružnější látka. Přitom ostřílený veterán Clint Eastwood znovu velmi věrohodně nechává ožít léta dávno minulá, vypráví pozvolna, precizně, zodpovědně. Nechce připomínat vznik FBI. Víc ho zajímá povídání dvou rekapitulujících staříků, kteří byli víc než jen dobří přátelé. J. Edgar je sondou do psychiky jednoho z nich, který u toho byl a kterého ovlivňovaly (ne)vztahy s několika ženami. Naladit se však na jeho atmosféru není snadné. Spousta lidí (včetně mě) bude mít problém s jeho velmi pomalým tempem. Znovu vše ladí do modré a šedé, dává málo vyniknout emocím, je až zbytečně neosobní. I přesto, že někde vzadu vnímáme, jak moc je promyšlený, nemůže nahradit konečný výsledek, který je rozehraný a dohraný až moc odtažitě. Vadit může i přeskakování mezi současným vypravěčem a vzpomínkami. Žádnou ostudu si ale starý pistolník nakonec neudělal. Jen na to šel trochu jinak, než by možná divák milující Tajemnou řeku nebo Million Dollar Baby čekal. Stroze natočené dramatické scény, minimalistická hudba, výtečná výprava s kamerou a herci, které táhne už zmiňovaný DiCaprio nominovaný za postavu neklidného Hoovera na Zlatý glóbus. Ostatně herci musí Eastwooda milovat. Jen když si po herecké stránce připomeneme jeho poslední režijní počiny: Tajemná řeka – Sean Penn (Oscar, Zlatý glóbus), Tim Robbins (Oscar, Zlatý glóbus), Marcia Gay Harden (nominace na Oscara), Million Dollar Baby – Hilary Swank (Oscar, Zlatý glóbus), Morgan Freeman (Oscar, nominace na Zlatý glóbus), samotný Eastwood (nominace na Oscara), Výměna – Angelina Jolie (nominace na Oscara a Zlatý glóbus), Invictus: Neporažený – Morgan Freeman (nominace na Oscara a Zlatý glóbus), Matt Damon (nominace na Oscara a Zlatý glóbus).. Úctyhodné. A samotný Clint na režijní sesli? Žádná nastupující senilita, jen látka, která prostě neosloví každého. (15.05.2013)