Johanka z Arcu

Divadelní hru Jana Lotrinská napsal M.Anderson přímo pro Bergmanovou, hrála se v letech 1946- 47 a pojednává o přístupu herečky k ztvárnění postavy, která ji posléze zcela pohltí. Film je klasickým historickým dramatem (tvůrce hry je spoluautorem scénáře), ubíhá svižně (trochu natahovaná je až poslední třetina), je přesvědčivý v bitevních scénách a andělská Ingrid v nablýskané zbroji by na hradby plné nepřátel pravděpodobně nahnala i zapřisáhlého pacifistu. (09.01.2011)

Na Ingrid Bergman je pekný pohľad aj v chlapčenskom účese a obleku a staré maľované pozadia majú krásne béčkové čaro dávno zašlých kinematografických dôb. Hollywood kedysi rád natáčal takéto dlhé historické eposy s jednou bitkou a množstvom dialógov. Johanka právom nepatrí medzi tie najúspešnejšie spektákle, i keď na plagáte tvrdí, že je tým najväčším. Ústredná bitka pôsobí dnes smiešne a ani v boji s dobovou konkurenciou jej nevýrazné výkriky na hradbách nevyhrávajú. Prvá polovica filmu je bohužiaľ dosť naivne a pomerne nudne natočená, na ten pravý rozbeh si musíme počkať až do plného rozprúdenia intríg a pri slávnom súde sme už absolútne v deji zainteresovaní. Tam to vrie, ale pre mňa je stále táto dejinná udalosť iba konfrontáciou skorumpovanej psychopatickej cirkvi a odvážnej puberťáčky, ktorá to nemala v hlave úplne v poriadku. To nedokáže zakryť ani Fleming, ani Dreyer, ani Besson. Dnes je jej posolstvo politicky nekorektné, tvrdiť, že za slobodu treba bojovať a nie uzatvárať mier, by dnešnou cenzúrou asi neprešlo. Ale po druhej svetovej vojne to bolo v poriadku. (27.02.2014)

Príbeh Johanky z Arku, panny orleánskej, ktorá počúvla hlas boží a postavila sa na čelo francúzskej armády bojujúcej proti Angličanom, bol už viac krát sfilmovaný. Mne osobne sa najviac páči verzia režiséra Luca Bessona z roku 1999, kde hlavnú postavu stvárnila Milla Jovovichová. "Johanka z Arcu" od Victora Fleminga je o poznanie staršia. Natočil ju v roku 1948. Titulnú hrdinku dal stvárniť slávnej Ingrid Bergmanovej. Snímok bol ocenený americkou Akadémiou filmových umení a vied dvoma soškami Oscara. Za kameru a kostýmy. Dozaista si ich zaslúžil. Avšak na dnešnú dobu pôsobí dosť zastaralým dojmom. Súčasný divák je navyknutý na naturalistickejšie, historicky a dobovo reálnejšie spracovanie. Flemingovu Johanku dnes dokážu plne ohodnotiť asi len filmoví pamätníci a fajnšmekri. *** (02.03.2014)

Nemůžu se vyhnout srovnání s posledním velkým filmovým zpracováním legendy o Janě z Arku z roku 1999 od Bessona. Flemingův film pro pamětníky je poetičtější, moc mu nepřidaly "divadelní" kulisy a největší problém jsem měl s tím, abych při pohledu na bezmála čtyřicetiletou milfku uvěřil tomu, že jí je o dvacet míň. Navíc její výkon byl příliš strojenej a topornej (dost se to ale zlepšilo v závěru, při soudním procesu), takže vítězí odvázaná, bláznivá a hlavně opravdu mladá a charismatická Bessonova Johanka v jeho mnohem atmosféričtějším snímku. (07.08.2014)

Mně se tohle zpracování nijak extra nelíbilo. Když pomineme skutečnost, že Ingrid prostě na 19 let nevypadá, tak je to snímek, který je vlastně až moc náboženský, i když konec je klasicky kritikou fanatismu s tím, že má děsivé následky. Ani ta scéna upálení tu ale pořádně není. Ne, tohle je za mě jen průměr, který je dán hlavně dobrou kamerou a výpravou. (01.08.2017)