Imaginárne lásky

Filmová výzva 2018 - Kanada. Vstoupil jsem do druhé třetiny moji mezinárodní výzvy a po sérii průměrných a nezajímavých snímků jsem si pustil tuhle intelektuální a uměleckou nádheru, jež musí potěšit každou frankofonní duši, k nimž se hrdě hlásím. Ve jednadvaceti letech většina lidí neví, co se sebou, se svým životem a kam směřovat a Xavier Dolan přitom natočil po obsahové i formální stránce dokonalý film, jemuž přidává na kouzlu bezchybně zvolená hudební složka - budu si nyní asi pořád pouštět Isabelle Pierre. Mám jen slova obdivu a chvály, jak mladý člověk dokáže napsat a natočit příběh o silných pocitech, které dokáží člověka i jeho vztahy srazit až zničit. Melancholie, výtečné dialogy, krásné záběry, mraky cigaret a jedinečná atmosféra. Bravo! (17.02.2018)

Dolan využívá opět obrovskou škálu audiovizuálních masek proto, aby nasimuloval hloubku, kterou postrádají postavy. Brání v prostorové orientaci, tři čtvrtiny snímku snímá v ručních detailech, několikrát uklouzne po videoklipu a snaží se horečnatě prodat subjektivní vnímání destruktivního milování. Jenomže k tomu má pouze špatně napsané, afektované neživé nádoby na lásku bez jakékoli integrity. Abych byl schopný pochopit tu ztrátu sebe v důsledku bolestivé zamilovanosti, musím mít nejdřív ono sebe. Zdejší postavy ale mimo své scény vůbec neexistují. (02.09.2022)

Pokud Dolan od někoho opisuje, tak je to jednoznačně Kar-wai Wong a jeho Stvořeni pro lásku. Od důsledné výtvarné a zejména kostýmní stylizace přes lásku v hlavách po opakující se hudební motiv. Jinak mám takový dojem, že jsem našla svůj zahraniční film roku 2010! Co na filmu žeru zejména je to, jak se jednání postav motivované láskou pozorované z tepla kinosálu jeví jako totální ubožáctví a takřka záporáctví. Když čtu v komentářích o manýře, chce se mi nesouhlasit, protože ten konec - TEN KONEC! - to všechno sebeironicky shodí. Film reflektuje sám sebe a jde při tom do extrémů. Když Marie hovoří o divadelní hře, kterou s Nickem viděli, tak vyjadřuje režisérovy myšlenky a jeho záměr víc než jasně. Když jsem šla z kina, řekla jsem toho o filmu mnohem víc, ale už jsem to zapomněla, ach jo. (11.02.2011)

Lásky byly imaginární a pro mě představovaly krystalické utrpení, které by nevylepšilo ani velké balení popcornu. Po pěti hodinách tortury jsem vyšla z kina a zjistila, že to trvalo jen hodinu a půl. Nicolas je obdařen antickou krásou a Monika má styl a to jsou pro mě jediná pozitiva (tedy, co se lidí týká, bílý králík je bílý králík). U asi 150 cigarety, která byla ve filmu zapálena, jsem si říkala, že by si mohli pro změnu třeba kousat nehty. (24.08.2010)

Příběh tak jednoduchý, že by se dal jednoduše odvyprávět jednou větou, přesto to kanadskému filmovému zázraku Xavieru Dolanovi (režie, scénář, podíl na produkci, střih, výprava, kostýmy a představitel jedné z hlavních rolí) stačilo v 21-ti letech na druhý celovečerní film. Základní story glosují postavy s příběhem zdánlivě nesouvisející svými výpověďmi o vlastních milostných trablech. Film zaujme jak barevnou stylizací, hudebním soundtrackem i moderně povrchní charakterizací hrdinů. Všichni tu sice hulí jak fabrika, ale hlavní hrdinka mi dokonce dokázala vysvětlit proč, což je u tohoto zlozvyku nevídané. ;-) (11.01.2011)