Tu to musí byť

"Home - is where I want to be / But I guess I'm already there". Tuhle naivní melodii zpívali kdysi Talking Heads, a je příjemné opět vidět a slyšet stárnoucího Davida Byrna... A o tom je také tenhle film zarámovaný do road movie hledačského příběhu, ve kterém hrdina najde kromě jiného i sama sebe. To, co původně hledal (a našel) není podstatné, ten příběh mohl být úplně jiný - a možná bych i jinému příběhu dal přednost... To, co rozhodně nemohlo být jiné, je scénáristický, a především režijní přístup Paola Sorrentina, který ve filmu, ke kterému jsem přistupoval s rozpaky a obavami, sladil všechny šťávy do postmoderního elixíru (snad toho, který po celou dobu popíjel hlavní hrdina), který prozrazuje nejen zkušeného barmana, ale také největšího režiséra poslední doby. (17.02.2016)

Některé snímky jsou „o psaní recenzí“, jiné o soukromém (vnitřním) p(r)ožitku. This must be the place (alespoň co se mě týče) patří do té druhé (menšinové) skupiny. Kdybych totiž napsal...., že je to snímek o býv. rockerovi resp. „vyžilém“, (neboť něco jako bývalý rocker podle mě neexistuje), který si nese těžké životní břímě, má manželku, přítele, jehož „kouzlo“ (klíč) k úspěchu u žen spočívá v prostém faktu, že je „zvědavej a má čas“ :-), navíc mu právě zemřel otec (s nímž se přes 30let neviděl) a tak se rozhodne (ve světle nových informací) najít jeho nacistictického trýznitele z Osvětimi,... měl bych sice pravdu, ale stejně by vám to o skutečné podstatě snímku samotného (téměř) nic vevypovědělo. Takže toho raději (protentokrát) ihned zanechám a pouze podotknu, že min za trefně minimalistickou kreaci S. Penna coby Cheyenna, se snímek oplatí shlédnout. P.s. a ač to na první (možná i druhý) pohled tak nevypadá, je to (stejně jako (i) samotná ústřední postava) vtipný snímek. Nenápadně s osobitým humorem (viz SPOILER příklad za všechny: „můj instinkt mi říká, že puntičkářství je základ. charakteristika pro chytání nacistů“. Pokud bych měl však snímek přecejenom shrnout „jednou větou“, napsal bych, že This must be the place je netradiční (existenciální) volně plynoucí road-movie, navíc s volně plynoucími dialogy „o něčem, než o ničem“, (zato s kadencí samopalu AK-47), což v kontextu dnešní uspěchané doby působí uklidňujícím dojmem. Jednoduše „vyzrálý snímek, vyzrálého režiséra pro vyzrálé publikum“. S osobním dovětkem na úplný závěr. Byť nekuřák (občasný doutník nepočítám), zde jsem to „dospělácké cigárko“ S. Pennovi, resp. Cheyennovi, ze srdce přál. (19.06.2012)

komu inému sa podarí od začiatku do konca urobiť vizuálne orgie z tak hlbokého a ľudského príbehu, kto iný dokáže na príbehu starnúcej rockovej megahviezdy rozvinúť príbeh zmierenia a zároveň priepastí generácií, putovanie za pochopením seba samého, road trip o pomste, jemne surealistickú komédiu o dospievaní, veľmi citlivo natočenú etudu o kolieskach a vskutku vkusnú rozpravu o umení, ak nie sorrentino? a kto to všetko dokáže zahrať lepšie, ak nie sean penn, ktorý neimituje ani ozzyho osbournea, ani alicea coopera, ani andyho warhola, ani mozarta, ale vytvára z precízne odpozeraných fragmentov plnokrvnú novú osobnosť a ukazuje, čo znamená "herecká práca" pri vytváraní charakteru. (11.11.2011)

To byla teda jízda! Seana už jsem viděl ve spoustě filmů, ale tahle jeho nová role mě celkem vyrazila dech a asi tak 40 minut jsem si na něho musel zvykat, ale jinak jako již tradičně skvělý výkon. Co mě možná mrzelo, že Frances nedostala trošku více hereckého prostoru, v roli jeho filmové manželky. Jinak je This Must Be the Place hodně silná čtyřka, se skvělou kamerou, záběry americké přírody a je ani ne tak o hledání nacistického zločince, ale spíše o nalezení sama sebe a uspořádání si vlastního života. (27.01.2015)