Tu to musí byť

Soundtrack a způsob nasnímání mi fakt učarovali. Prvních dvacet minut jsem absolutně neměla ponětí, co že to vlastně sleduju, ale děsně mě to bavilo, atmosféra prostě totálně na výbornou. Pak už jsem se ale o děj zajímat začala, protože já jsem tvor, kterej prostě potřebuje, aby se kolem něj něco konkrétního dělo, jinak jde pozornost do kopru. No a to je kámen úrazu, páč to hlavní, kvůli čemu koukám na filmy - příběh, je tu rozmázlý jak psí lejno o chodník, vidíte ho, ale spíš vás to láká ho překročit než do něj šlápnout. Prostě neuhranulo a pořádně ani nebavilo. Dokonce jsem se někde ke konci přistihla, jak už film ani nevnímám a jeho v jednom kuse znějící soundtrack využívám jako podklad pro moje vlastní myšlenky. Režisér Sorrentino mi prostě opět potvrzuje, že je to děsněj lyrik, kterej mi sice padl do oka, ale nemám si s ním co říct, takže kámoši nebudem. (25.06.2015)

Jak Cheyenne neustále opakoval, Něco tu není úplně v pořádku, ale nevím přesně co. To kompletně vystihuje celou atmosféru filmu. Díváte se na to a nevíte, zda to má nějaký smysl, jestli téma holocaustu ve filmu není jen způsob jak se zavděčit, nebo jestli to má být o stárnoucím rockerovi, co hledá sám sebe..Ať tak či tak, já si chvílemi připadala jako Alenka v říši divů, ale možná to bude tím, že jsem ději nevěnovala stoprocentní pozornost. Na druhou stranu jsem se alespoň dozvěděla, jak zřejmě budu vypadat ve stáří já (:D), anebo jak zajistit, že mi rtěnka vydrží celý den. Eve Hewson byla neskutečně dobrá, její image je mi hodně blízká a tak je škoda, že nedostala více prostoru. Každopádně tohle není film pro rockery, jak se může na první pohled zdát, neboť extravagantní vzhled dvou postav měl asi jen přitáhnout více diváků a to mě dost zklamalo. Ani žádné rockové vypalovačky se nekonaly. Stručně a jasně velice podivná záležitost. (21.08.2012)

Skvělý film, který se v mém okolí těší velké popularitě, skoro až kultovnímu statusu - samozřejmě asi hlavně zásluhou hereckého výkonu Seana Penna, který je zde skutečně nezapomenutelný. Další silnou stránkou filmu je jeho decentní, možná i lehce "divný" humor, který mi osobně velmi sednul. Motiv s holocaustem mi zde naopak přišel poněkud otravný a klidně bych ho ve filmu oželel (to je ale čistě problém mojí averze na filmy s touto tematikou, nikoli objektivní výtka k filmu jako takovému). Jinak bych mohl k tomuto filmu napsat v podstatě to samé, co jsem už loni psal k filmu MLÁDÍ - osobně mám raději Sorrentinovy italské snímky VELKÁ NÁDHERA a NÁSLEDKY LÁSKY, a to nejenom kvůli tomu, že mi je italština bližší než angličtina, ale i proto, že Sean Penn v mých očích ve vší úctě nemá na herecký výraz Toniho Servilla, mého velkého oblíbence. Ještě bych rád zmínil, že jsem z tohoto filmu měl velmi podobný pocit rozporuplnosti jako u ostatní Sorrentinovy filmografie - některé repliky mi zde přišly neobyčejně duchaplné, jiné naopak neuvěřitelně banální, a totéž v případě obrazové stránky filmu - některé záběry a scény jsou výtečné, jiné mi ve filmu přišly naprosto redundantní (skoro jako vyprázdněný art vystavěný jen na efekt - ve Velké nádheře je to třeba ta žirafa, tady je to pro změnu ta obří pistácie či reklamní billboard ve tvaru obří lahve). Osobně mi proto přijde Sorrentino trochu jako přeceňovaný režisér, ale přesto mám jeho filmy rád a baví mě, byť ne bezvýhradně. Tenhle za vidění určitě stojí. (31.03.2016)

To byla teda jízda! Seana už jsem viděl ve spoustě filmů, ale tahle jeho nová role mě celkem vyrazila dech a asi tak 40 minut jsem si na něho musel zvykat, ale jinak jako již tradičně skvělý výkon. Co mě možná mrzelo, že Frances nedostala trošku více hereckého prostoru, v roli jeho filmové manželky. Jinak je This Must Be the Place hodně silná čtyřka, se skvělou kamerou, záběry americké přírody a je ani ne tak o hledání nacistického zločince, ale spíše o nalezení sama sebe a uspořádání si vlastního života. (27.01.2015)

Asi tak jako jsem u Příběhu Alvina Straighta nechápal, že to točil Lynch, u This Must Be the Place nechápu, že to netočil. Krásně natočená gotická road movie o hledání kořenů jednoho divného samorostu, která strhne obrazem, hudbou, obsahem a samozřejmě i neuvěřitelným výkonem Seana Penna. Evropský art který je zvláštní tak přirozeným způsobem, jak to snad uměj jen na starém kontinentu (a i tam jen místy). (15.05.2013)