Strýko Búnmí

Snová depresia zhustených džunglí, v ktorých je nahromadená najbujnejšia koncentrácia života. A prázdnoty. Strachu. A irónie nad vzniknutými asociáciami života a smrti. Je to akýsi kolotoč podstaty existencie, do ktorého sme vstúpili, odišli a nevieme, čo ďalej. Či fyzicky alebo duševne. Už od dávnych čias je západnej kultúre známe, že duchovia orientálnych končín v prevažnej miere nezvyknú "byť" krvilačnými monštrami. Skôr akýmisi rôznorodými bytosťami nazerajúcimi na svojich žijúcich súkmeňovcov, ktoré sa navyše nezmierili so svojím tragickým osudom a uisťujú sa, ako si ich blízki počínajú za cenu straty práve ich, už "neživých". Tejto tichšej atmosfére vynikajúco napomáhajú statickejšie zábery prírodného splynutia bezvýchodiskej paranoje centrálnych postáv, čím napĺňajú základný rámec pekelnosti ľudských myšlienok a pálčivo nezodpovedaných otázok, ktoré nám momentálne nedávajú vydýchnuť. Žiadna dynamizácia, tajomno-známe bytosti v neznámom šate, prosté zvuky hmyzu v noci, nadprirodzeno dotvorené ľudským údelom domýšľavosti, do ktorých nás doviedli isté okolnosti života. Tie situácie, v ktorých sú osoby vtiahnuté duchárskou mágiou, výstižne asociujú samotnú podstatu izolácie plynúcej so začiatkom straty kontaktu s realitou. Alebo nás tá realita v konečnom dôsledku prekvapuje? Ktovie, myslím, že pokiaľ nemá rodina doriešené niektoré zásadné skutočnosti, ich alegóriou fiktívneho šťastia môže byť práve ono prostredie, v ktorom sa nachádzajú a za ktorým prvým rohom číha hrozivé nebezpečenstvo. A to môže mať rôzne nástrahy. Či je to tak, či onak, ťažisko deja sa s pribúdajúcim časom rozkúskuje v nedefinovateľnú paradigmu, nastoluje skôr otázky jednotlivca a na niektoré dokonca oné prírodné živly aj zodpovedajú. Stojí to za tú cenu? Máme možnosť utiecť od samých seba, aj keď sme obkolesený neviditeľnými mrežami? A ak áno, čo znamenajú všetky tie symboly, návraty, spomienky i prosté výmysly? (18.05.2015)

Tak jsem to konečně sehnal a konečně jsem to i viděl. A nelituju toho, ani té investice do DVD. Zprvu je nutné poznamenat, že Strýček Búnmí je dost duchovní film. Aby taky ne, když je to natočené podle knihy, kterou napsal mnich (to jméno si nepamatuji). Hlavně je to takové dost originální vyprávění o reinkarnaci a thajské mytologii. Hlavní postavu je strýček Búnmí, za kterým přijíždí jeho syn Tonga (myslím, že se tak jmenoval) a hned ten večer se začnou dít divné věci. Búnmímu, jeho druhé ženě a Tongovi se zjeví duch Búnmího bývalé manželky, která už je šest let po smrti a taky za ním přijde jeho ztracený syn, ze kterého se stal opičí duch. A takhle celé začíná tohle meditativní vyprávění o smrti a reinkarnaci, jelikož je od začátku jasné (minimálně od večeře), že Búnmí umírá. Ale upřímně, je to moc zajímavý film, ale místy je to fakt utahané. Třeba ta sekvence s princeznou se táhne, dokud nemá "sex" s tou rybou (což mám dojem, že tam je jenom proto, aby se diváci v téhle části nenudili, protože takováhle scéna - tu si bude pamatovat každý). Má to celé až snovou atmosféru, která se mi docela líbila, ale co se té příběhové části týče, možná ten děj měl být míň složitě vyprávěný. Já proti tomu nic nemám, já rád filmy, kde člověk musí zapnout mozek, aby mu děj došel, ale jak si tu čtu komentáře, někteří to vůbec nepochopili, není jich málo, a já se ani nedivím. Není to jednoduchý film, dokonce ani já si nejsem jistý, jestli jsem správně pochopil závěr. Tak jako tak, Strýček Búnmí je hrozně zajímavý film a jsem rád, že jsem ho viděl a docela se mi líbil. A kdyby nebyl tak utahaný a neměl zbytečné scény (princezna je toho krásným příkladem, ale zase, všichni si ji z toho filmu budou pamatovat...), dal bych rád víc. Takhle jenom silné 3* (07.02.2019)

Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo. (01.04.2011)

Velmi atypická podívaná o reinkarnaci a umírání. Tenhle thajský koprodukční meditativní snímek se vymyká zažitým diváckým očekáváním i jakýmkoli žánrům. Je to zvláštní film, na který nelze aplikovat racionální měřítka a který vyžaduje trpělivost a bezpředsudečné přijetí. Výsledný celkový dojem se ale nakonec stejně bude ve většině případů odvíjet od individuálního diváckého vkusu - u mě osobně z toho vyšel poměrně příjemný divácký zážitek, podpořený mj. tím, že jsem film mohl vidět v původním znění s titulky. Necítím potřebu podrobovat tento film nějakým zbytečným interpretačním analýzám, mnohem spíše by mě zajímalo, co by na něj řekli rodilí Thajci - strašně by mě zajímalo, jestli by se jim to líbilo, nebo ne. Kdo ví, možná by se nechali slyšet, že je to strašná blbost (?) :-) (26.12.2012)

Tvl-vůbec nevím co s tím.. Bylo to hezké, zajímavé a intuitivně jsem tomu tak něják rozuměl(alespoň z části), ale jinak absolutně nevím jak to pobrat :D :D Hlavně teda tu princeznu u vodopádů a toho mnicha na konci vůbec nevím jak do toho všeho zasadit.......Ty 4 hvězdy jsou fakt jen orientační za tu atmosféru a pár věcí které jsem pobral(ikdyž možná po svém).. (04.03.2014)