Strýko Búnmí

Filmy koketující s magickým realismem jsou mi velmi blízké, nemusím všechno přesně chápat, stačí mi vnímat atmosféru a pocity. Navíc, některé věci se dají i tady pochopit, třeba to, že člověk na prahu smrti (a strýček Búnmí ví, že umírá) bilancuje svůj život a vzpomíná na milované, které ztratil. Ale i mnohem silnější a přirozenější propojení člověka s přírodou než jaké si my v Evropě dokážeme představit. Nejhezčí ale je to, že každý divák si sám vybere vlastní interpretaci. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (19.04.2015)

Provizorně. Protože nevím, jak si hvězdičkově poradit. Tenhle film ve mně vzbudil tak velkou ambivalenci, že se to jen těžko popisuje. Zajímala mě každá jeho vteřina, ale stejně jsem při promítání usnula. Po kině jsem se měla jít bavit s kamarády, ale místo toho jsem šla domů, pořezala se nožem na ruce a usnula. Prostě divný film. Musím nad tím ještě přemýšlet. Ono je taky možné, že to nemělo s filmem co dělat a jsem prostě blázen. Ještě nevím. (30.11.2010)

Snová depresia zhustených džunglí, v ktorých je nahromadená najbujnejšia koncentrácia života. A prázdnoty. Strachu. A irónie nad vzniknutými asociáciami života a smrti. Je to akýsi kolotoč podstaty existencie, do ktorého sme vstúpili, odišli a nevieme, čo ďalej. Či fyzicky alebo duševne. Už od dávnych čias je západnej kultúre známe, že duchovia orientálnych končín v prevažnej miere nezvyknú "byť" krvilačnými monštrami. Skôr akýmisi rôznorodými bytosťami nazerajúcimi na svojich žijúcich súkmeňovcov, ktoré sa navyše nezmierili so svojím tragickým osudom a uisťujú sa, ako si ich blízki počínajú za cenu straty práve ich, už "neživých". Tejto tichšej atmosfére vynikajúco napomáhajú statickejšie zábery prírodného splynutia bezvýchodiskej paranoje centrálnych postáv, čím napĺňajú základný rámec pekelnosti ľudských myšlienok a pálčivo nezodpovedaných otázok, ktoré nám momentálne nedávajú vydýchnuť. Žiadna dynamizácia, tajomno-známe bytosti v neznámom šate, prosté zvuky hmyzu v noci, nadprirodzeno dotvorené ľudským údelom domýšľavosti, do ktorých nás doviedli isté okolnosti života. Tie situácie, v ktorých sú osoby vtiahnuté duchárskou mágiou, výstižne asociujú samotnú podstatu izolácie plynúcej so začiatkom straty kontaktu s realitou. Alebo nás tá realita v konečnom dôsledku prekvapuje? Ktovie, myslím, že pokiaľ nemá rodina doriešené niektoré zásadné skutočnosti, ich alegóriou fiktívneho šťastia môže byť práve ono prostredie, v ktorom sa nachádzajú a za ktorým prvým rohom číha hrozivé nebezpečenstvo. A to môže mať rôzne nástrahy. Či je to tak, či onak, ťažisko deja sa s pribúdajúcim časom rozkúskuje v nedefinovateľnú paradigmu, nastoluje skôr otázky jednotlivca a na niektoré dokonca oné prírodné živly aj zodpovedajú. Stojí to za tú cenu? Máme možnosť utiecť od samých seba, aj keď sme obkolesený neviditeľnými mrežami? A ak áno, čo znamenajú všetky tie symboly, návraty, spomienky i prosté výmysly? (18.05.2015)

A tak se princezna stala rybou. Rybou vousatou. Ambivalence pocitů je příliš různorodá od nadšeného meditativního rozjímání, zamyšlení, úsměvů, zděšených výrazů z viděného, po nudné, zdlouhavé a stereotypní pasáže. Takže film nedokážu rozumově (i pocitově) bodově ohodnotit. Takže volím obligátní zbabělou střední cestu. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (04.04.2015)

Něco pro fanoušky těch nejnečitelnějších lynchovin, se dvěma rozdíly: 1) Chybí euroamerické neurózy a tlaky, realistické i fantaskní scény plynou v samozřejmé harmonii světa lidí, zvířat i duchů (místy jsem pomyslel na Mijazakiho); 2) Mysteriózno, které u Lynche stojí na vesmíru jedné – Lynchovy – hlavy, je tady podepřeno tradičním systémem, který je pro neznalého Evropana sice zrovna tak neprůhledný, ale přesto je z filmu cítit jeho pevná struktura a kořeny; vzniká konejšivý pocit „ať to znamená co chce, takhle je to správně“, nejsou cítit žádné „inťošské naschvály“. Co si z toho berou Thajci či znalci thajských hororů, netuším a tušit nepotřebuju, mně stačí, co vidím – smířené (a dočasné?) odcházení jedné duše z tohoto světa v asociativních souvislostech. (01.07.2013)