Kohút nezaspieva

Nemůžu si pomoct, ale jako první jsem viděla černobílou verzi s Kronerem, Chudíkem a Adamovičem a tato verze mě proto zklamala. Chápu, že s barevným filmem se ta ponurá atmosféra tvoří hůř, to bych tvůrcům vůbec nezazlívala, co mi ale vyloženě vadilo byly zbytečné detaily navíc. V černobílé verzi jsem si zvykla na to, že si víc musím domýšlet, než se dozvím a zároveň skoro všechny postavy lžou, na tuto hru jsem přistoupila a bavila mě, proto např. hlasité spekulace o tom, jestli neznámý je nebo není Žid a potom ve flashbackových záběrech potvrzené, kdo vlastně byl, mi film dost zkazily. (10.03.2024)

Zavrieť desať ľudí do jednej miestnosti je psychologicky zaujímavé. A keď to je desať dobrých hercov, tak to môže byť aj pútavé. Bolo len čiastočne, lebo dialógy nemali vždy tú správnu šťavu, a hlavne prestrihy do exteriérov boli akoby naviac a zbytočné. –––– To je taká malá okupantská matematika: Desať za jedného. (14.05.2016)

Veľmi príjemná konverzačka so slovenskou hereckou elitou, medzi ktorou hviezdi Haverl, pokojný Valach, no najviac na seba upozornil mladý Marek Ťapák. Veľmi vhodne je do filmu vložená hudba, nevhodne zase zábery exteriérov, ktoré príbehu nepomáhajú a javia sa ako zbytočné. Výborne na mňa zapôsobili temné farby zimy a to, že sa príbeh odohráva večer a počas noci. (14.08.2019)

Je zvláštní, kolik filmů vzniklo o hrdinech, a prakticky nic o Hlinkovcích, o lidech co smýšleli v klerofašistickém státě jak smýšleli, o čtyřech divizích , které šli pomáhat dobývat svět za Hitlera, a jeho vidění Boha atd. Proč se atjuí skutečnost a pravda? Proč i dneska vzniká tak málo dokumentů o represích proti lidem žijícím po generace na Slovensku a hlásících se k Židovství? "Kohút nezaspival" v roce 1986, ale "nezpieva" ani o 33 let později. Film je dobrý pro odech, pohodu, neb ukazuej divákovi, že někdo se měl alespoň filmově hůře než často on sám. (27.09.2010)

V poradí druhá televízna adaptácia tej istej hry (na americké pomery by to bolo smiešne malé číslo, na slovenské, navyše v takom krátkom časovom odstupe, smiešne veľké), ktorej sa, ktovie prečo, chopil M.Ťapák. To nemal. Predsa len, Bukovčan (autor predlohy) nie je Kukučin (autor predlôh, ktoré Ťapák sfilmoval majstrovsky) a existenciálna dráma je čosi iné ako folklórny film. Nešťastné, prehrávajúce výkony hercov ( a pritom, až na Studenkovú, išlo o dobré obsadenie) len potvrdzujú fakt, že nová verzia starej hry bola zbytočná. Aspoň pre mňa. Ľutujem (03.04.2012)