Farba citov

Mississippi...Je na samom spodku v zozname dodržiavania ľudských práv. Ku-klux-klan je tu silný, práva farebných minimálne a rasista je tu takmer každý. Takmer...Čakal som dobrý film, no dostal hotovú filmovú bombu. Film je pre mňa po všetkých stránkach absolútnym prekvapením a film ako taký nemá slabé miesto. Napriek prevahe ženských postáv som sa ako chlap vôbec nenudil, práve naopak. Pozeral som to dosť neskoro večer a ani ma nenapadlo pozrieť na hodinky. Silný príbeh, ktorý má v sebe kopec ďalších minipríbehov, skvelé herecké výkony, kde som si užíval hlavne ten kontrast medzi rozmaznanými paničkami a s chladnou hlavou mysliacimi slúžkami v domácnosti. Asi v polovici filmu som si v duchu vravel, fajn, super film, ale snáď nebudú všetci biely také svine. Našťastie sa to v druhej polovici trochu vykompenzuje. Film je pre mňa po dlhšej dobe príjemným pohladením, žiadna akcia ani triky, ale príbeh zo života podaný krásne a dojímavo. A hudba Thomasa Newmana má na tom tradične veľký podiel. Inak dnes sme robili doma koláč, ale "zázračnú prísadu" sme tam nedali...100%. (03.06.2012)

Obyčajný príbeh z amerického malomestečka, v ktorom sa to len hemží rasistickými a povrchnými názormi bielej "vrchnosti" (česť výnimkám). Tak trochu ma irituje, že film absentuje od nejakého výraznejšieho mužského charakteru a že režisér poňal snímok príliš jednotvárne (čierni - zväčša tí dobrí, bieli - zväčša tí zlí), ale vďaka bohu tu práve ona jednotvárna fraška nehrá príliš veľkú rolu a na kvalite snímku neuberá. V skratke - solídne spracované, nadlahčené drama s miernou dávkou humoru (eat - my - shit!), ktoré však okrem výrazných hereckých kreácií nemá v sebe nič extrémne oslňujúceho, čo by sme ešte nevideli (dokazujú to aj nominácie na Oscara - 3/4 za herecké výkony). Spokojné, no ničím nevyčnievajúce, štyri hviezdy. (08.02.2012)

Uff. No nemyslím si, že by lidstvo mělo znát své dějiny jen proto, aby se vyvarovalo opakování těch nejhorších chyb, ale i z důvodu prostého nezměrného podivení se nad tím, co se kdy a kde mohlo běžně dít. I třeba relativně úplně nedávno - v půlce minulého století a na úplném vrcholu tehdejší civilizace. Tak o tom je první hodina a půl. Co se zbytku týče... Dlouho mě nic nesebralo tak jako ta výjimečně lidská poslední půlhodinka. A udělat správnou věc, to chce hold někdy vážně tu největší odvahu na světě. A nemyslím to jako klišé. (05.05.2013)

Při pohledu na režijní filmografii Taylora nemůže být pochyb o tom, kdo že je skokanem roku. Nechápu, jak to udělal, ale z věčného námětu barevnosti kůže dokázal vylouhovat ještě jeden lahodný nálev plný upřímnosti, opravdovosti, elegance, vkusu, slz radosti i dojetí. Po delší době jsem z plátna necítil ambice, ale skutečnou duši... (17.02.2012)

Must-see-feel-good movie o rasové problematice vyšší střední třídy USA šedesátých let. Paradoxně nejvíc černobílé je dávkování emocí, které je místy přílis zjednodušené a na efekt - rozuměj naprostá většina bílých jsou povrchní šmejdi a naprostá většina černých jsou hodní a vzorní pracanti. Pokud se ale přehlédne tento tvůrcovský neduh škatulkování a šablonovaní postav jinak zajímavého příběhu, dostane divák řadu scén s ohromnou paletou emocí, které umí chytnout za srdce a patřičně dojmout. Intenzivní divácký zážitek, stimulující oscarovka s hvězdnými herci a zaslouženě pozitivními ohlasy. (29.11.2022)