Tora! Tora! Tora!

Výborná věc, tenhle film. Díky tomu, že se na produkci podílely obě strany konfliktu, vznikl strhující hraný "skoro-dokument" s velmi pěkným technickým provedením. Bitevní pasáže jsou výborné, přehledné, přesvědčivé, dozdobené odvážnou prací kamery, která předběhla dobu (ty roztřesené ruční "in-action" záběry mě opravdu zaskočily). Dialogy jsou věcné, chybí v nich patos a film nekončí uraženeckými fanfárami amerických patriotů, ale lakonicky projevem v USA vystudovaného admirála Jamamota. Dokumentární hodnotu posiluje i nezakrývané poukazování na neschopnost amerických vojenských složek reagovat pružně na výstrahy tajných služeb a čistokrevný chaos v řadách obránců (srdnatý černoch za protiletadlovým kulometem Arizony působí v tomto kontextu vskutku jako střípkovitý dokument doby vzniku). Coby bývalý vášnivý konzument Hubáčkovy literatury faktu musím "Tora! Tora! Tora!" ocenit jako přesnou rekonstrukci, která absencí patosu a nacionalistické emblematiky daleko předešla svou dobu. Současná hollywoodská kinematografie jakoby se zase vracela k pitomému válečnému patosu 50. let... (11.12.2006)

Klasické dílo válečného hraného filmu zaujme svou nepředpojatou snahou o syntetickou nesentimentální kombinaci pohledu z obou stran, v té době spíše vzácnou než typickou (když na konci šedesátých let přijel na návštěvu Holandska císař Hirohito, vítalo ho skandování "Hirohitler"). Koprodukce zakládající týmovou režii i scénáristiku dopadla nadobyčej dobře. Výsledkem je vyvážený, ve válečných scénách i dialozích vyvážený film, který v poloze válečného dramatu plní současně stejně nesnadnou úlohu uměleckého dokumentu (u nás zůstává v této poloze stále nepřekonán souhrnem svého košatého díla Otakar Vávra). Exotické pacifické bojiště dává rovnoměrně nahlédnout do útrob obou válčících stran. Zůstává otázkou, zda bylo možné na poměrně omezené - byť beztak rozsáhlé - časové ploše obsáhnout více (zejména hlubší prokreslení psychologie alespoň protagonistů filmu), i kdyby to mělo být na úkor válečných scén. Jisté je jedno: dokumentaristika a heuristika TORY se pohybovala na horní hranici tehdy dostupných informací a obraz, který je tu načrtnut, vyžaduje po téměř čtyřiceti letech, která uplynula od jeho premiéry, jen minimální korektury. Zůstává přesvědčivou rekonstrukcí jedné hazardérské iluze (na japonské straně) a rozpadu stejně krátkozrakého izolacionismu, který mohl ohrozit nejen vlastní USA, ale životně i celý svět. (20.10.2007)

Jeden z nejlepších válečných historických filmů. Narozdíl od akčního plytkého Pearlu je zde podrobně popsána cesta k válce, její historické pozadí a příčiny. Tvůrci se důsledně drží historických pramenů, tak jak byly k dispozici v době vzniku filmu, tomu jsou přizpůsobeny i charaktery a scénář. Výprava na svou dobu ohromující, vynikající triky a práce s celkovou realističností akce. Obdobný film jako Bitva o Británii, Příliš vzdálený most, Midway a další. Spolu s prvně jmenovaným z této skupiny patří mezi nejlepší. (14.10.2005)

Kvalitní válečný velkofilm, kterému však trochu podráží nohy jeho dokumentárnost, tudíž mě v některých chvílích opravdu nudil. Na druhou stranu, alespoň bylo vidět, že scénáristé čerpali z hodnověrnějších historických pramenů, než například Bay a spol. :-) Samotný nálet byl proveden nečekaně kvalitně a sugestivně ( ačkoli na Baye to přece jen nemá - hold Bayovo akční oko je Bayovo akční oko) a přístup herců byl také dostačující. Rozhodně stojí za to ho vidět, ať už jste milovníkem válečných filmů či dějepisu. (11.12.2006)

Slávný válečný film popisující přípravy a útok na Pearl Harbor. První část film (popisná) je místy zdlouhavá a nudá. Ovšem ve druhé části se dostáváme k útoku a film rázem začíná i bavit. Zejména si užíváme na svou dobu nevídaných efektů. Trochu trapně působí zavěrečná propagandistická věta o buzení spícího obra. Samozřejmě si to Amíci mohli dovolit, vzhledem k tomu jak válka dopadla. Ale přece nikdo nevěří tomu, že se Japonci najednou začali bát. Věděli přece od samého začátku do čeho jdou! K tématu útoku na Pearl Harbor doporučím Odtud až na věčnost (1953). (09.10.2009)