Polnoc v Paríži

Rozhodně ne lepší než některá slavná díla Woodyho Allena, jenže pořád mnohem vtipnější než 90% toho, co se normálně pod označením komedie dostane do kin. Ze subjektivního úhlu pohledu mi navíc velmi sedělo i zasazení do 20. let, ke kterým chovám podobně vřelý vztah jako hlavní hrdina. A tato úměra 'čím více máte rádi dobu Cola Portera či Ernesta Hemingwaye, tím bližší vám bude Půlnoc v Paříži' platí nejspíše i obráceně; vtipy jsou totiž většinou postaveny na charakterech, díle nebo názorech historických osobností, které filmem projdou, a pokud člověk slyší slovo 'surrealismus' poprvé v životě, velký úspěch se očekávat nedá. Shrnuto, podtrženo: Woody Allen natočil v některých momentech možná scénáristicky lehce nedotažený film (především cestování časem by u š'touravého diváka vyvolalo množství otázek, protože ať už Gil v minulosti udělá cokoliv, přítomnost je neustále stejná), pořád je ale Půlnoc v Paříži jedna z nejpříjemnějších komedií, co jsem v kině za poslední rok viděla. A to rozhodně není málo. [MFF Karlovy Vary 2011] (12.07.2011)

Skvelý Woody. Jeho parížsky bedeker divákovi navodí neodolateľnú túžbu si hneď po skončení filmu bookovať letenky do mesta módy. Film je totiž nápaditý, svieži, komediálne na slušnej úrovni, romanticky stále štandardne pri zemi a cit pre výber lokácií ma dostal. Jednoducho asi najjemnejší a najelegantnejší Allenov počin za posledné roky. Mám ale pocit, že keby tento námet zúžitkoval dvadsať rokov dozadu, bola by to nápaditejšia a hlavne vtipnejšia jazda. Nápad je totiž absolútne brilantný, fantasy línia absolútne nenarúša dej, naopak mu dáva skvelú príležitosť zobraziť niektoré ľudské vlastnosti prostredníctvom veľmi vtipných situácií. Až na ten pomerne zbrklý záver nemám voči príbehu žiadne námietky. Herci fajn, ale do absolútnej dokonalosti ich teda Allen nevybičoval. Viac ako hlavný predstavitelia sa mi rátali a podstatnejšiu časť vtipných momentov patrilo na stranu cameo roličiek, najmä Brodyho Dalí bol skvostný! Celé je to taký sladký, ľahký parížsky dezert, ktorému chýba akurát tá čerešnička, ktorou by ma dorazil. 85%. (02.02.2012)

Pominu-li fakt, že Paříž samotná je ve Woodyho filmu pouhou kulisou a že celý snímek je spíše o Američanech než o ní, je tato rozšafná komedie asi nejlepší filmovou reklamou na krásné město nad Seinou, která kdy byla natočena. Scenáristický génius v Allenovi opět, jako už tolikrát, zafungoval v úplné dokonalosti a ten přivedl na svět jednoduchou fabuli stavějící na všech těch romantizujících představách, které si lidé na celém světě o Paříži nosí v hlavách - město s až neuvěřitelnou koncentrací umělců (až to trochu připomíná univerz našeho Járy Cimrmana) a s životem tak přívětivým, jak jen ho filmové médium dokáže v setmělém sále kina svým divákům nabídnout. Připočteme-li tu krásnou nostalgii pošilhávání po éře zlatých časů, která je pro Alllenovu tvorbu tak typická, dostaneme cosi jako magický filmový produkt. Woody Allen natočil krásný celovečerní sen...sen o Paříži... PS: Allen v tomhle filmu vlastně jen volně rozvinul svou povídku Vzpomínky na dvacátá léta česky uveřejněnou ve výboru z jeho povídek Vedlejší příznaky. Mimochodem, skvělé čtení... (12.10.2011)

Jo, Woody. S ním to mám jako na houpačce. Některé jeho filmy se mi hodně líbí (The Purple Rose of Cairo, Match Point, Vicky Cristina Barcelona) a některé jen snesu (Scoop). Naštěstí se Midnight in Paris řadí do kategorie těch prvních snímků, i když to podle prvních minut tak vůbec nevypadalo. Jenže jakmile začaly Owenovy výlety do minulosti, tak mě Woody definitivně dostal na svou stranu. Tohle je opravdu film skrz na skrz prošpikovaný kulturou, humorem a pozitivní náladou. Navíc mě potěšil fakt, že Owen umí hrát, když mu někdo dá roli a scénář. Tuhle procházku po půlnoční Paříži si určitě ještě (ne)jednou dám. P. S. A Adrien Brody si pro sebe svou pětiminutovou rolí ukradl celý film. Až uvidíte, tak pochopíte. 100 %. (16.02.2012)

Woody Allen je sice rodilý Američan, ale vždycky se tak trochu vymykal z představy o typickém Američanovi, protože patří do okruhu newyorkských liberálů, kteří vždycky byli kulturně blíž Evropě než americkému jihu nebo středozápadu. A v Evropě taky jeho intelektuálně laděnější tvorbu brali diváci mnohem spíš než v Americe. Woody si z toho dělá srandu ve svém snímku Hollywood Ending, kde slepý režisér natočí film, který z pochopitelných důvodů nemá ani hlavu ani patu a když ho americké studio hodí přes palubu, snímek získá ocenění na evropském filmovém festivalu a taky uznání evropských diváků. V pozdější fázi své tvorby se Woody vyloženě zamiloval do Paříže a když se rozhodl opustit svůj oblíbený New York, začal tvořit právě tam. Tenhle snímek není nic jiného než pocta Paříži coby centru kultury a městu s úžasnou historií a celá hříčka se vlastně snaží prodat divákovi co nejvíc slavných postav evropské kultury, které se kdy mihly Paříží ve 20. letech minulého století. A tohle období si vybral proto, aby tam mohl dát své nejoblíbenější hudební melodie. Bohužel jednou to muselo přijít a můj oblíbený Woody, kterému obvykle dávám 4*, ale i v těch slabších filmech, na které za pár dní zapomenu, mě spolehlivě pobaví na tři, mě jednou musel zákonitě zklamat. S Woodym se nemíjím tématicky nebo volbou herců, ale tak nějak mě tohle panoptikum postaviček nebavilo a v první půlce jsem se vyloženě nudil. Ta druhá to trochu zachránila, ale ani tady těch pár funkčních vtípků nebylo nijak originálních a při allenovské nadprodukci jsem si je zapamatoval z jiných kousků. Ale jo, je to celkem milý film, jenže tentokrát šel tak nějak kolem mě. Celkový dojem: 45 %. (04.05.2014)