Polnoc v Paríži

Hlavní postava Půlnoci v Paříži pochybuje o svém intelektu, stejně jako většína protagonistů Allenových příběhů. Až do doby, kdy se dostane mezi ty, které tolik obdivuje a kteří ho natolik inspirovali, že se dal ke psaní. Najednou ožije... Jako ožíváme my při objevení něčeho nového a zároveň nepoznaného. Dil prožívá to, po čem touží většina umělců moderní doby a museli jsme se tak dívat pouze na filmy, kde se příběhy z Paříže odehrávají. Nyní k tomu stačí jediný film, díky kterému zažijeme Paříž 20. let, smích, slzy a umění. Půlnoc v Paříži. (10.07.2011)

“If I want to write something worthwhile, I have to get rid of my illusions.” Woody Allen nás po Barcelone zaviedol do Paríža a mne osobne priniesol ten najpríjemnejší filmový zážitok za poslednú dobu. Nádherne poetické, sprevádzané krásnou hudbou a zachytávajúce kúzelnú atmosféru Paríža - či už súčasného alebo minulého. Herci boli tiež skvelí - Owen Wilson, ktorý ma len utvrdil v tom, že patrí medzi hereckú špičku, pôvabná Marion Cotillard, ale aj všetky slávne osobnosti ako Hemingway (Corey Stoll) či Dalí (Adrien Brody). Úplne zaslúžene je nominovaný na Oscara za najlepší scenár aj film. Lepšiu reklamu Paríž ani nemohol mať. (03.02.2012)

Tak tentokrat to Woodymu skvele vyslo a po Whatever Works dalsi vysoce prijemnej soucasnej Woodyho film. Tentokrat je zapletka hozena lehce do fantasy, kdy hlavni hrdina potkava historicky osobnosti, at uz malire, rezisery nebo spisovatele. Sice by se mohlo zdat, ze aby se clovek neztratil, chce to mit aspon nejaky znalosti, ale tohle jsou takovy zakladni postavy, ktery zna snad kazdej. Jinak dej je pomalu ubihajici a znacne predvidatelnej, ale zaroven taky naprosto pohodova atmosfera. Tim, ze se ty "cesty casem" odehravaj v noci, nebylo ani potreba vytvaret nejaky digitalni verze mesta z minulyho stoleti. Co se tyce hercu, Wilson skvelej sympatak, ale McAdams tentokrat docela otravna. Ostatni maj vicemene jen drobny role, ale jsou docela fajn. Celkove tak proste pohodova zalezitost se sem tam nejakou tou romantikou a sem tam nejakou tou super hlaskou nebo forkem a celkove tak lepsi 4*. (20.09.2011)

Velmi milý film. Není dokonalý a atmosférou podobné Purpurové růži z Káhiry se rovnat nemůže, ale sledoval jsem ho hodinu a půl s permanentním úsměvem, a to je třeba ocenit. Woody Allen ve scénáři jako by spojil kouzlo dvou svých krátkých povídek - Vzpomínek na dvacátá léta, v nichž líčí, co zažil s Hemmingwayem, Steinovou, Picassem, Toklasovou a dalšími, a excelentní Postavy Kugelmasse, jejíž hlavní hrdina začne díky iluzionistovi zahýbat manželce s paní Bovaryovou. Půlnoc v Paříži je příjemné pokoukání, které sice mohlo být propracovanější (hlavně pokud jde o onu knihu, kterou si Gil koupí a v níž si o sobě čte), jenže jeho myšlenka o touze žití v jiných dobách na úkor přítomnosti a hlavně jeho závěr je tak krásný, že skoro všechny výtky nakonec musely stranou. (10.08.2014)

Reklama na Paříž. Tu vybájenou snílky a nenapravitelnými romantiky; tedy pravý opak skutečné Paříže. Což vem čert, když Woody dokáže opojit právě touto skoro až melancholickou atmosférou "města lásky" tak, že máte chuť se tam z fleku vypravit... K tomu si přičtěte výtečného Owena Wilsona (který hraje Woodyho lépe než Woody sám), opětovně roztomilou (a opětovně zcela jiným způsobem) Marion Cotillard, veškeré scény se smetánkou surrealismu "nosorožec-Buñuel-Dálí-Man Ray-nosorožec", hravost (ano, Allen vykrádá sebe sama; a co?) a celkově zdařilou uvolněnou atmosféru "všichni jsme se bavili", kterou se navíc daří přenést i na diváka. Což zdaleka ne vždy jde nutně ruku v ruce. (27.09.2011)