Aquaman

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Šťouchnutí do žeber a následná otázka mého náctiletého doprovodu, aniž bych mu já sama kazila zážitek: "mami, odkdy na dně oceánu teče vroucí láva a hoří oheň?" netřeba obšírně komentovat, jelikož některé základní fyzikální zákony by se i v pohádce měly dodržovat ... Přestože ta tekoucí a bublající, žhavá láva vypadala pod mořskou hladinou účinně, nic by se nemělo přehánět. Jinak musím uznat, že je to opravdu parádní, vizuální jízda i díky hudebnímu doprovodu a zvukovým efektům! Pokud si odmyslíte některé nesmysly a necháte se unést příběhem, měli byste být vcelku spokojeni. Dlouhá stopáž ovšem vyžaduje před projekcí důsledné zbavení se přebytečných tekutin z močového měchýře, jinak jste vystaveni riziku, že díky aktivaci reflexu močení, přijdete o část filmu a hlavně naserete ostatní, když jim pošlapete nohy a budete se jim, krucipísek, procházet ve výhledu! A souhlasím se svalovčem Arthurem, že zrzky jsou prostě boží! To je jasná věc! Mimochodem ... moc nedoporučuji příliš malým dětem kvůliva mordování a temnému ději jako takovému. (30.12.2018)

Jsem s novými DC filmy divácky nekompatibilní, vlastně mám na jejich tón vysloveně alergii. Momoa je sympaťák, ale jakmile Wan šlápne na pedál a kamera si ho přitáhne za zvuku kytar, ztrácím o tu postavu i poslední mililitry zájmu. A to už ani nehovořím o té rase úpravných unterwassermanů. This universe is not for me. (05.05.2019)

Kterak hororový specialista James Wan zřejmě na půdě našel krabici omalovánek a staré véháesky s nějakým akčním flákem Dolpha Lundgrena a rozhodl se, že ho v zrzavém aranžmá obsadí do své blyštivé pohádky, ve které nechybějí přilehlé latexové oblečky či bubnující chobotnice. Pokaždé mám asi největší problém s tím, když si nějaký superhrdinský přeplácaný kousek snaží obhájit ten svůj seriózní kabát. Že snad fakt koukáme na nějaké zásadní drama, ve kterém jde o ovládnutí světa. Wan naštěstí touhle cestou úplně nešel. Urostlý Havajec, který o své schopnosti nestál a superhrdinou je spíš z donucení, budí respekt. Hlášky a pokusy o srandu nicméně úplně nevycházejí, romance je jalová, tvůrci kradou, kde můžou, ale celkově jsem čekal horší CGI běs, tady je to řemeslně docela na výši. A někdo se na podvodních lokacích docela vyřádil. I když z akce se mi líbila nejvíc ta z italské Sicílie – na souši. (10.05.2022)

Báječné podmořské dobrodružství plné comicsových barev, úžasných obrazů a s příběhem, co skončí dobře. Samozřejmě snímek je určen především čtenářům comicsů a všem, co se rádi nechají unášet do světa fantazie, kde je možné naprosto vše. A popravdě, pro běžného českého diváka tenhle film, stejně jako řada jiných od DC a Marvelu, točena zkrátka není. Kdo v sobě nemá hravost a zbytky dětské duše, může být zklamán. Když ale někdo řekne, že se nudil, nu, pak vážně nevím, co na to říci. Snad - comicsové adaptace prostě vynechat. Zaplaťbůh žádně polidšťování klasických postav-hrdinů se nekoná, a tak šou může začít. Film vypráví obrazem, čehož je Aquaman důkazem. (17.12.2018)