Lepší svet

Je adekvátní odplatou za několik facek zlikvidování auta? Zaslouží si ošetřit zraněnou nohu muž, který dennodenně znásilňuje a zabíjí těhotné ženy? Jak se postavit faktu, že zlo často vyhrává a my s tím nic neuděláme? Lepší svět obsahuje ještě více myšlenek a probírá nejedno téma, které je nadčasové a vždycky hýbalo společností. K tomu si přidejte nádherné prostředí Dánska, až neuvěřitelně kvalitní DĚTSKÉ herecké výkony a přeslazený happy end, který vám ale stejně bude chutnat. Jediná škoda, že Susanne Bier nenatočila tři různé filmy, do nichž by rozdělila všechna témata, kterými se zde zabývá a díky kterým snímek působí trochu přeplácaně. (26.02.2011)

Prvú hodinu som mal dojem, že ide o film roka 2010, avšak akási nerozhodnosť, kam to celé nasmerovať a ako to ukončiť toto moje nadšenie tretia tretina rýchlo zmrazila. Keď sa dve postavy rozprávajú o tom, že o siedmej ráno v nedeľu nebude nikto vonku, tak hádajte ako to dopadne. No a čo na to svoje auto Lars, na ktorého sa pri rozuzlení úplne zabudlo, pričom práve on by to tuctové finále mohol poriadne okoreniť? Áno, myšlienkami Bier rozhodne boduje, aj paralelnými príbehmi, kde si jednoducho odvodíte, ako vlastne tie vojny začínajú. Lenže my vojny chceme, za chyby ich ako ľudstvo nepovažujeme, a tak nemôžeme ani hovoriť o neschopnosti poučenia sa z vlastných chýb. (10.08.2021)

Není to špatný film, přišel mně jen hrozně vumělkovaný, nebo jsem od něho čekal vzhledem k jeho pověsti víc, nevím sám, každopádně spíše lehčí zklamání. Téma Afriky se mně líbilo mnohem víc v podobném severském filmu Po svatbě, tady mně přišlo úplně zbytečné a navíc.Pochválil bych tak možná pěknou kameru a fakt, že jsem viděl konečně Ulricha Thomsena v nějaké " normální " roli, jinak naprostý průměr, což mě celkem mrzí. A pokud je tohle nejlepší neamerický film roku 2010, tak je něco hodně špatně. (13.07.2014)

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Susanne Bier sa z hľadiska režisérskej taktiky (prelínanie/spájanie nosných motívov za pomoci úhľadného vizuálu v ktorom sú zakomponované jak žijúce postavy konajúce činy bez okatej pretvárky, tak odzbrojujúce panorámy krajín plné alegorickosti) opakuje (pozn. č.1-priama súvzťažnosť s vybranými postupmi Naomi Kawase), no aj keď sa tentokrát v dolovaní emócií viac-menej krotí a k akademikom sa vo finiši viditeľne "túli", tak ani náhodou neunavuje. Napadá ma jedno obrazné prirovnanie: "Po svatbe" zaplače snáď každý, nad "Lepším svetom" sa zamyslí i ten vlažný. Bodaj by aj nie, keď S.B. komunikuje poučný obsah uvedomelo/zrozumiteľne a popritom sa spoľahlivo vyhýba daromnej doslovnosti. Viac než uspokojivému celku potom ešte zlepšuje skóre podarený "casting" s vyčnievajúcim grázlikom Cristianom v podaní talentovaného Williama Jøhnk Nielsena (pozn. č.2-nechcem si nijak uťahovať a ľutujem zverstvo, ktoré sa nedávno udialo v Nórsku, ale aj Vám tento malý chuligán miestami asocioval s nemenovaným psychopatickým vrahom z Osla?), nemálo výstižných paralel+ušľachtilých viet a predovšetkým dostatok morálne/životne správnych vyústení. Na počudovanie koherentné svedectvo o tom, že úskalia ublíženia-odpustenia, šikany-nevery majú hrany ostré ako skalnaté brehy škandinávskych fjordov a držku si na nich ľudstvo nabíja vo vytrvalej permanencii. Len si to nechce priznať a radšej-avšak nie vždy-strká hlavu do piesku. Angažovanosť pripúšťam, ale-ak sa tu aj nejaká objavuje tak kvôli poznateľnej srdečnosti autorky ju-odpúšťam. (19.09.2011)

Příběh dvou rodin a drsném světě, před kterým se člověk neschová, ať už je kdekoli. Přestože to není můj šálek čaje, příběh a jeho tempo byl bezkonkurenční a já rozhodně hltal každou minutu. Překvapivě uspokojivá byla zejména klíčová část o šikaně. Dalo by se říci, že klouček Christián postupně vyřešil svým drsným způsobem veškeré problémy druhé rodiny a na závěr snad i ten svůj. 78% PS: Nejsympatičtější postava byl bezpochyby Ulrich Thomsen. (21.10.2021)