Zátah na Jižní ulici

Komouš tady, komouš támhle, pozor komouš za dveřma.. "Možná jsem zloděj, ale rudejm bych nikdy nedonášela..." Film, který nemá rád komunisty. To mohla být v době černejch listin docela podpásovka pro spoustu umělců.. Samuel Fuller pracuje s krásným přímým stylem. Zřejmě to bylo opravdu psaní pro bulvár, které se na jeho stylu nesmazatelně otisklo a tak tenhle noir doslova krčí na diváka, stejně tak násilí zde přítomné. Hlavní hrdina se neostýcha knockoutovat ženu a přítomnost erotiky je nepřehlédnutelná.. Mimochodem myslím, že ani Hitchcock by nevymyslel tak 100% MacGuffin, jakým je mikrofilm s chemickým vzorcem o který bojuje USA s Komoušema :) (16.09.2010)

V Záťahu sa deje všetko tak rýchlo a postavy sa dokážu zamilovať ihneď na prvý pohľad tak znenazdajky, že by sme to mohli považovať za chybu. Ale účel svätí prostriedky a ak sa chce scenár niekam pohnúť, verná imitácia reality by mohla byť na škodu. preskakujeme viac menej medzi troma-štyrmi interiérmi a jedným exteriérom, kde sa ale stále niečo deje a my nakoniec uveríme, že príbeh, ktorý by sa odohrával možno niekoľko mesiacov, je možné zhustiť do nejakých dvoch, troch dní. Len škoda, že koniec je tak trochu urýchlený a všetko sa vyrieši príliš jednoducho. Kľudne mohol Fuller pridať desať minút a zvýšiť záverečné napätie, priestor na to pri tak krátkej stopáži určite bol. Ale policajti sú tu za blbcov a to myslím vynahradzuje všetky nedostatky :) (18.04.2016)

Wow, excelentní kousek. Thelma Ritter zřejmě v životní roli, Jean Peters naprosto k pomilování a... no, Widmark se taky snažil, ale na holky prostě neměl :) Fuller si vykládá pojem "drsný noir" mnohem fyzičtěji něž kdokoliv před ním, díky krátké stopáži může šponovat tempo na maximum a ještě mu zbývá čas na to, aby řádně vykreslil vztah ústřední dvojky. Zapomenutý klenot žánru, který musel tahat na světlo světa až Scorsese. Díky mu za to. (17.02.2009)

Noir ako bič. Od Fullera si mohli zobrať príklad rôzni tvorcovia žánru. Pretože jeho "Pickup" je vskutku stobodový. Počnúc dĺžkou, ktorá lahodí každému, kto nemá rád nadbytočné omáčky a kadejaké scenáristické barličky, vznikajúce často len preto, aby sa výsledok pohyboval kdesi blízo okolo štandardnej dvojhodinovky. Pokračujúc typovo vhodne zvolenými hercami, scenárom a spôsobom nakrútenia. A končiac všetkým, čo robí z obyčajného filmu Film s veľkým F. Tu naviac s chvályhodným bonusom, v podobe tvrdého protiboľševického postoja. Ten zastávajú nielen policajti, ale unisono aj podsvetie. Hýbateľom všetkého je mladá žena, ktorá má za úlohu čosi - kdesi preniesť. To "čosi-kdesi" je mikrofilm, obsahujúci chemický vzorec. Túžia ho získať sovietski tajní. Lenže ojha! Pri snahe odovzdať horúcu dodávku ju v metre okradne šikovný vreckár. Začína hra vysokých ambícií - na všetkých stranách, uhýbania, nefér postupov, snahy pozdvihnúť nízku existenciu kdesi vyššie, zmeny postojov polície k podsvetiu a naopak. A do toho všetkého príbeh lásky, ktorý vznikol len a len vďaka krádeži. Poznámka: To, že chválim jasný protiboľševický náboj filmu neznamená, že drukujem Mc Carthyovským spôsobom krágľovania ľavicovo zmýšľajúcich kultúrnych tvorcov a iných nevinných, pod zámienkou šírenia komunizmu. To naopak. Lenže o tom film nie je. Naopak, páčilo sa mi jasné hodnotové vymedzenie sa voči totalitnej štátnej ideológii, ktorá mala na svedomí množstvo obetí. A aby bolo úplne jasné: voči kapitalizmu mám obdobne odmeraný postoj ako voči boľševizmu. Poznámka 2: Užívateľka čsfd Bebáček má s poznámkou o podobnosti hlavného hrdinu s Jirkom Kornom úplný recht! (04.01.2022)

Příjemné retro osvěžení na 46. MFF KV. Možnost vidět tento černobílý skvělý biják na velkém plátně v Thermalu byla k nezaplacení. Film se na velkém plátně rozvine do svých kvalit a dá plně vyniknout skvělým hercům (Jean Peters je zde dokonalá) a perfektní noir atmosféře. Mimochodem díky projekci ve velkém sále v Thermalu jsem si uvědomil ještě jednu věc: diváci se u tohoto filmu často smáli na místech, kde mě to osobně překvapilo. Můj soukromý tip je, že festivalový zmlsaný divák se na takový film dívá úplně jinými očima, než vyžaduje žánr i původní záměr tvůrců, a řadu situací a replik hodnotí jako bezděčně komické. Což vlastně není na škodu a je to jen dokladem toho, že tento film, který je starý už téměř 60 let, pořád odkáže oslovit i moderního diváka. Uvážím-li, že tento film šel do kin pár měsíců po smrti Stalina (premiéra v Los Angeles 29. 5. 1953, Stalin umírá 5. 3. 1953), v době, kdy se český film stával úslužným kolaborantem komunistického totalitarismu, přidává mu to jen na zajímavosti. Nedovedu si představit, že tenhle film šel někdy v našich kinech. (03.07.2011)